Hamion je formát
Bylo třeba něco podniknout. Možností nebylo mnoho a tak tedy nebylo divu, že si Kopyto i Mňouk okamžitě vzpomněli na černou Ham-ham, nyní paní Hamion Hojerovou, která se těšila všeobecnému respektu dokonce i u skinheadů.
Znalci života Kopyta a Mňouka dobře vědí, že Ham-ham, která do města připutovala až z Afriky, pracovala jako pomocná kuchařka ve školní jídelně. Když se rozvedl policejní důstojník nadporučík Hojer a jeho manželka – gamblerka zmizela, byl na tom psychicky velice špatně. Nejen kvůli rozvodu. Nejvíce trpěl posměchem, který si vysluhoval kvůli nepodařenému umělému nosu, jenž ho neuvěřitelně hyzdil. Původcem této ostudy byl žák Bičiště, který trefil kulečníkovou koulí Hojera přímo mezi oči.
Hojer trpěl stále víc a dokonce to chtěl řešit skokem z kostelní věže na dláždění. Jen tak tak, že ho pan farář s kostelníkem v poslední chvíli zadrželi. Kdyby se to Hojerovi povedlo, bylo by nutno znovu vysvětit kostel.
Někteří dobrosrdeční sousedé radili nadporučíkovi, aby se raději vrhnul z mostu do Sázavy, nebo aby se oběsil v lese na některém z rozsochatých dubů. Dříve však, než mohl učinit reparát, přišli s jiným návrhem žáci Kopyto a Mňouk. Neusilovali o Hojerův zmar, ale nabádali ho k nové svatbě. Tvrdili, že ho roztomilá černoška Ham-ham znovu přivede do náruče štěstí. Je půvabná, střílí z luku a dovede udělat krokodýla na patnáct způsobů. Hojerovi se Ham-ham líbila, avšak strachoval se, že má možná příbuzenstvo mezi lidožrouty. To ale nemohlo být podstatné.
Nadporučík se posléze dal přemluvit a dobře učinil. Ochránil černou krasavici před rasistickými skiny a navíc byl okamžitě povýšen na kapitána. Novomanželé dostali mnoho svatebních darů od humanistických organizací a sám Petr Uhl jim poslal putýnku z umělé hmoty. Vzniklo velice šťastné manželství, které se snažil narušit pouze skin Vomajda, ale nepochodil, neboť rozezlená Ham--ham mu prostřelila šípem hýždě. Naštěstí šíp nebyl otrávený a Vomajda to v pohodě přežil.
Krátce na to se Ham-ham přejmenovala na Hamion, což znělo docela noblesně. Hamion Hojerová, žena policejního kapitána – to vzbuzovalo patřičný respekt. Zvláště když se ukázalo, že mladá dáma si neodnesla z Afriky pouze černou barvu pleti. Její otec totiž nebyl lidožrout, ale kmenový čaroděj. Uměl přímo neuvěřitelné věci, o kterých je lépe se nezmiňovat. K jeho domácím zvířatům například patřil mluvící bílý nosorožec, který lezl po stromech a bafal z dýmky.
Hamion se od tatínka mnoho naučila a na Hojerovi to okamžitě předvedla. Samozřejmě si vzala na paškál jeho umělý frňák.
„S něčím takovým by u nás nechodil ani lovec jedovatých hadů!“ prohlásila, „a kapitán české policie musí mít nos jako filmový herec. O to se postarám! Pro mne to bude maličkost!“
„Milá Hamion,“ vzdychl Hojer. „Tvé úmysly jsou krásné, ale jak to chceš dokázat? Významní plastičtí chirurgové si na mém nosu vylámali zuby. Snažili se, patlali masti s umělými hmotami a nakonec vyrobili bambuli, která ustavičně měnila barvy. Ti učení pánové měli doktoráty a někdy i profesoráty! Byly to kapacity cenami odměněné! Tys žena nevzdělaná a vyrostla jsi mezi divou zvěří. Tvůj otec posílal na nepřátelské kmeny kouzlo džu-džu a jedl rukama hroší řízky. Zanech marného úsilí o nápravu mé pošramocené vizáže a raději pusť televizní seriál.“
Hamion však neodradil. Ta věděla své a okamžitě se do toho pustila.
Nejhorší byl pro Hojera začátek, protože nic razantního neočekával. Leč zmýlil se. Hamion zablýskala velkýma očima, zavrčela jako pardál na lovu a uhryzla manželovi umělý nos. Hojer se zděšeně posadil na podlahu a vyděšeně vřeštěl, třebaže necítil žádnou bolest.
„Uklidni se, muži,“ vyzvala ho Hamion, „výčnělek, který tě tak hyzdil a podlamoval tvou důstojnost, je definitivně pryč.“
„To je pravda,“ souhlasil Hojer, „ale na jeho místě mám důlek, do něhož by děti mohly cvrnkat kuličky! Hledím do zrcadla a vidím malomocného žebráka z Palestiny.“
„Záhy dojde k nápravě,“ slíbila mu Hamion, „a budeš mít nejkrásnější nosá…
