6
Šli jsme zarostlým polem k přistávací ploše. Prošli jsme vzrostlým svízelem a pak jsme se zbavili chomáčů, které se nám přichytily na manžetách kalhot a na ponožkách. Meyer zkoumal povrch přistávací plochy podupáváním.
„Nějaký druh vyztužení půdy cementem. Zorá se to, smísí se cement s hlínou, zplanýruje se to, namočí a uválcuje. Rychlé a snadné.“
Asi sto yardů od nás stloukali řemeslníci kostru domku.
„Jestli sem Ladwigg přijel tam od těch domků, musel projet kolem tamhletoho křoví a palem,“ mínil Meyer.
Šli jsme se podívat po stopách pneumatik, i když by byly už asi tři neděle staré. V husté trávě byla slabá stopa, otisk boty v zaschlém blátě a na konci stébel byly kapičky oleje.
„Musela se tady zastavit brzy ráno, když hledala tu sponku,“ řekl jsem. „Ale co z toho?“
Meyer pokrčil rameny. „Nevím. Vím jenom, že se potřebujeme opřít o nějaké informace. Víme teď víc než předtím. Bylo by těžké, a podle mne i bláhové, snažit se předem určovat, která fakta nám k něčemu budou a která ne.“
„Jestli tady stála, zrovna na tomhle místě, zaslechla motor a udělala krok tímhle směrem, projelo kolem ní to auto asi tak ve vzdálenosti necelého metru, jak uvedla. Mohli bychom sledovat zpětně cestu, kterou Herm jel, až k jeho domu. Ale nemyslím si, že má nějaký význam to, že se pustil přes pole místo po silnici. A takovými terénními auty se běžně jezdí po cestách necestách. Kromě toho to dělá některým řidičům moc dobře. Takže třeba nešlo o úmysl tu jízdu utajit, spíš jen o povyražení. Na druhé straně nechtěl, aby se s hostem setkala paní Ladwiggová, a proto spolu jedli v křídle pro hosty. Ale, Meyere, nač nám tohle všechno, kčertu, je?“
Křičet na Meyera nemá smysl. Shovívavě se na mě usmál.
„Zopakujme si, co víme bezpečně. Třináctého prosince, dva dny předtím, než k tobě přišli Toomey a Kline, přijel do Bonnie Brae pan Ryan. Nemyslím si, že se Federální úřad pro letectví běžně zabývá případy, kdy malá letadla ohrozí bezpečnost letů konaných podle letového řádu. To je přece věcí Civilního výboru pro letectví. A pokud skutečně bylo nebezpečí kolize s nějakým letadlem na pravidelné lince, byli by si jeho piloti poznamenali značku toho prcka. Podle předpisů musí každé letadlo mít napsanou značku velkým a barevně kontrastním písmem. Kromě toho všechna letadla, která letí kolem pobřeží, sledují taky celníci. A konečně: Nezdá se ti, že jsou všechna ta vymyšlená jména až moc na jedno brdo? Howard C, Robert A. a Richard E. Jestli se vyskytnou další, nic bych za to nedal, že to budou William B. a Thomas D.“
Meyer mě nikdy nepřestane uvádět v úžas. Má snad tu svou tvrdou palici přímo nabitou mikroprocesory. Neustále analyzuje informace, syntetizuje je, ukládá do paměti a loví je z ní dle potřeby. Ale vždycky, když se tak soustředím na ten jeho pronikavý intelekt, vybaví se mi zároveň Meyer na diskotéce. Tancuje jako velký neohrabaný medvěd se třemi mladými blondýnkami najednou. Když se pak posadí jako Buddha, hltají ty dívky jeho slova se zbožnou úctou. Chrlí ze sebe vodopád příběhů a vymýšlí si na fleku lyrické básně. Tančící Meyer, lesknoucí se potem ve světle diskotéky, s očima, které přímo žhnou nadšením, protipól přístroje na elektronické zpracovávání dat, ukrytého v jeho lebce.
Odsunuli jsme se do polostínu mladého dubu. Pod bílým fluoreskujícím nebem neměl jeho stín téměř ohraničení.
Meyer se opřel o kmen stromu. Já jsem se posadil na paty a začal se vrtat ve ztvrdlé půdě ulomenou větví.
„To je hrozné!“ ozval se podrážděně.
„Nerozumím ti. Co je hrozné?“
„Představ si, že by nám Gretel nikdy nic neřekla o bratru Titovi. Nemusela nám přece nic říct, nemyslíš? A kde bychom v tom případě byli? Uvěřil bys jejich povídačce, že jim šlo o něco, co se děje v Bonnie Brae. Doufejme, že uvěřili tomu, že ti Gretel nic nepověděla. Personál v Bonnie Brae nepoznal, že Ryan se za úředníka Federálního úřadu pro letectví pouze vydává. Toomey, Kline a Ryan zametali stopy. Jiné vysvětlení neznám. Ladwigg i Gretel byli zabiti!“
„Ne!“
„Ano, Tra…
