Tvář v noci

XXXIX. KAPITOLA
Tvář v noci

Audrey strávila tento den hledáním práce, a tentokrát její snaha slibovala větší úspěch, než v těch dnech, kdy byla princeznou v hadrech, a jako doporučení měla jen vysvědčení o chování ve vězení a ošumělé šaty. Neřekla Dicku Shannonovi o svých plánech; velmi se snažila, pokud bylo možné, aby se obešla bez jeho pomoci. Touha po nezávislosti je každé ženě vrozená, a její ochota přijmout pomoc od muže je v obráceném poměru s jejím vztahem k němu. Audrey Bedfordová ho měla příliš ráda, než aby chtěla vyhledávat jeho pomoc.

V zaměstnání, které si konečně zvolila, byla určitá dávka humoru. Kdysi, za dnů beakské farmy, psávala do týdeníku, který živořil pod honosným názvem ,Věstník zájemců o chov drůbeže a podílníků družstevních drůbežáren’. Mezi Audrey a vydavatelem listu se vyvinula dlouhá a velmi přátelská korespondence o dietě churavých slepic, a napadlo ji, že ani ,Věstník zájemců o chov drůbeže a podílníků družstevních drůbežáren’ nemůže vycházet týden co týden bez nějaké profesionální pomoci. Napsala vydavateli dopis; upamatoval se na ni, pozval ji do své kanceláře a konečně jí nabídl místo ve své redakci.

“Potřebujeme někoho, kdo by řídil hlídku odpovědí na dotazy,” řekl.

Teorie, že zaměstnání má vliv na vzhled člověka, byla v jeho případě poněkud podporovaná skutečností, že vypadal skoro jako obstarožní slepice.

“Myslím, že to zastanete. Potřebujeme pro časopis dva sloupky týdně, ostatek můžete zodpovědět soukromě. Naskytne-li se vám problém, který nebudete moci vyřešit, odvolejte se ve své odpovědi na čísla časopisu z března roku 1903. Tím získáte čas.”

Plat nebyl velký, rozhodně nestačil k tomu, aby ji udržel na tom stupni, kde byla dnes. Ale využila zbytek dne k hledání bytu a objevila velmi hezký pokojík blízko svého nového působiště. Když se vrátila, oznámila to zástupci ředitele hotelu.

“Je mi líto, že od nás odcházíte, slečno Bedfordová,” řekl tento pán s profesionálním smutkem. “Uvolníte tedy pokoj zítra v poledne. Doufáme, že vás zase uvidíme.”

Audrey sama však v to nedoufala. Hotel jí připomínal některé nepříjemné vzpomínky, a velmi se těšila na klid vlastního malého pokoje.

Dick k ní přišel velmi brzo, očekávaje, že ještě nebude zotavená ze včerejšího nepříjemného zážitku. Byl příjemně překvapený, když se dověděl, že již odešla. Později mu jeden z jeho lidí přinesl zprávu, že dostala místo, a Shannon k ní pospíchal, aby jí blahopřál.

“Právě jsem vám chtěla volat.”

“Proč?” zeptal se rychle. “Stalo se něco? Dostala jste snad novou zprávu od –?”

“Ne,” zavrtěla hlavou. “Nemyslím, že bych ji dostala, a kdyby nějaká přišla, určitě pro vás pošlu. Mám báječnou novinku.”

“Vracíte se ke slepičím záležitostem – z časopisecké stránky.”

Smál se jejímu překvapení.

“Ovšem, váš stín – říkáte mu tak, že? Je to úžasně romantické, ale někdy mne to přivádí do rozpaků, když vím, že mne stále nějaký muž sleduje. Zapomněla jsem již na to, že je tu stále.”

“Proč jste mne chtěl…