Sanders od řeky

14 VÁLEČNÍCI

Bílý muž nejvíce utlačuje černocha tím, že mu brání uchopit nepřítele za hrdlo a proklát ho širokým, zahnutým ostřím zbraně domorodé výroby, kdykoliv jej vášeň zaslepí. Nad tímto zákazem britské vlády se rozčilují i kmeny, které se jinak chovají vzorně.

Můžete být jisti, že paměť Akasavů je velmi krátká a že trest, který podstoupili za poslední přestupek, je chvatně zapomenut při příležitosti a pokušení, které se jim během let nezbytně naskytnou. Tak se Akasavové dověděli o jakýchsi přestupcích Ochoriů a shledali, že mají nový důvod k hněvu, a připravili se k válce, ale poslali nejdříve Sandimu zprávu, v které poněkud široce rozvedli povahu urážky Ochoriů. Naštěstí byl Sanders v tomto úseku, velmi rychle pospíšil na místo, svolal shromáždění k rokování a utišil rozhněvaný národ, jak nejlépe dovedl. Sanders byl jemně cítící člověk, což neznamená, že se se svými poddanými něžně mazlil.

Ve shromáždění byla duše, zarputilá duše, a kladla prudké otázky.

Tento drsný muž dorážel stále útočněji a prudčeji, a protože mu komisař mírně odpovídal, překročil hranici, která dělí dobré chování od nedobrého.

Sanders se k němu otočil.

„Jaký jsi to nízký a otrocký pes?“ řekl Sanders, a zatímco muž pečlivě uvažoval, co by měl odpovědět, odkopl jej komisař ze svahu pahorku, na kterém stála obecní chatrč, a soulad byl rázem obnoven.

Těsně po tomto rokování přišla trpká stížnost Isisiů. Týkala se rybářských sítí, které jim kmen Lulungů bezohledně zničil, a tuto záležitost nedovedl Sanders tak lehko vyřešit, předně proto, že všechny kmeny, které si váží samy sebe, nenávidí Lulungy, zatvrzelý, zlý a škodolibý lid, který se nedovede zastydět a nechápe vtip. Ale Isisiové byli přece uspokojeni a zlá válka byla odvrácena. Ještě několikrát se zvonilo na poplach, což nemělo velký význam; ale Lulungové působili Sandersovi svou zlomyslností velkou starost; také Isisiové, Ikeliové, Akasavové a Ochoriové měli k Lulungům hluboce Vkořeněnou nenávist. V hloubi duše Sanders věděl, že válka může být jenom oddálena, a také o tom vyrozuměl Londýn; dostal od rozčileného státního tajemníka ve Whitehallu naléhavou výzvu, aby „válka, je-li skutečně neodvratná, byla odložena až k uzávěrce finančního roku, nebo, pro Boha! raději ještě déle“

V úseku Lulungů – tři dny cesty za zemí Akasavů – mají pořekadlo: „Když má muž tajného nepřítele a nemůže ho nalézt, nechť strhne vlastní chatrč a hledá ho v jejích troskách.“ To však je velmi neohrabaný překlad. Jiné přísloví říká: „To ti způsobil nepřítel, který žije ve stínu tvé chatrče,“ nebo jiné praví: „Nemůžeš-li-nalézt nepřítele, zabij nejdražšího přítele.“ Všechna ta přísloví dokazují, že se Lulungové dívají na život černě a že jsou velmi podezřívaví.

Sanders měl kuchaře z kmene Lulungů tam nahoře v M’piti – a to vzorné město bylo Sandersovým sídlem. Kuchař byl velký cestovatel, protože došel na sever až k Dacce a na jih až k Bananě – a snad také od Konga k Matadi. Když přišel do M’piti a hledal práci, odpověděl na…