King Kong

KAPITOLA OSMÁ

Po cestě zpátky na loď, která se z pobřeží zdála být nekonečně daleko, se sešli v kapitánově kajutě a Denham předložil otázku, která celou dobu všem vrtala hlavou. Mluvil klidně a ostatní ho soustředěně poslouchali. Tady, na palubě Poutníka, si všichni viditelně oddechli a byli rádi, že jejich první setkání s domorodci nedopadlo hůř. Ale na druhou stranu teď všichni museli myslet na věci, které sled předchozích událostí dočasně odsunul do pozadí.

„Chci vědět,“ začal Denham panovačně, „kdo je ten Kong, o kterém král a šaman pořád mluvili.“

„Nemohl by to být sám král?“ zeptala se Ann.

„Ne,“ ozval se Englehorn. „Viděli jste přece tu dívku, která se celou dobu chvěla strachy. Rozhodně by nebyla tak vyděšená, kdyby ji čekala svatba s náčelníkem. To by si podle mě mohla spíš gratulovat. Čekal by ji život v naprostém pohodlí. Jenže ona byla bez sebe strachy.“

„Myslím, že za to mohli ti chlapi převlečení za gorily,“ přikývl Driscoll.

„Proč?“ zeptal se Denham a pátravě se na něj zadíval.

„Možná to byl jen můj pocit,“ řekl Driscoll. „Zdálo se mi, že ti muži zastupují v průběhu rituálu samotného ženicha. Nahoře na té obrovské bráně visel velký kovový gong. A vedle něj, nevím, jestli jste si toho všimli, stál jeden z těch divochů, zřejmě čekal, až přijde jeho chvíle. Skoro bych přísahal, že když si nás král všiml, zrovna se chystal nařídit, aby bránu otevřeli.“

„Myslím, že rozumím,“ přikývl Denham zamyšleně.

„No já tedy ne,“ ozvala se Ann. „Vůbec nevím, o čem to mluvíte.“

„Jejich král,“ vysvětloval Driscoll pomalu, „se právě chystal tu dívku poslat dovnitř, darovat ji tomu, kdo nebo co žije na druhé straně zdi. Ale co by to mohlo být? Celá vesnice je v bezpečí, chrání ji zeď. Za zdí je jen divoká džungle… a něco, čeho se zřejmě celý kmen bojí. Král se chystal otevřít bránu a nabídnout tu dívku něčemu, co žije na druhé straně, něčemu, čeho se bojí. Nabízel Kongovi nevěstu. A ten chlap nahoře se zrovna chystal Konga zavolat, aby si pro ni přišel.“

Denham přikývl.

„A já bych řekl,“ ozval se Englehorn, „že ta dnešní kráska rozhodně nebyla první Kongovou nevěstou.“

„Chcete tím říct…“ Ann se najednou zamotala hlava.

„Chce tím říct,“ přerušil ji Driscoll ostře, „že tu dívku chtěli obětovat. A že nejspíš takovou oběť pořádají pravidelně… třeba pokaždé, když je měsíc v úplňku, nebo tak něco.“

„Ale i kdybychom tohle všechno brali jako fakt,“ zamyslel se Englehorn, „pořád nemáme jediné vodítko k tomu, co ten Kong je.“

„Ale ano,“ ozval se Denham přesvědčivě. „Velikost zdi jistě odpovídá velikosti toho, před čím má vesnici chránit. Během rituálu vystupoval tucet tanečníků převlečených za gorily. Bylo jich tolik, protože měli symbolizovat velikost tvora, kterému obětovali. A to, že na sobě měli gorilí kožešiny, ještě vůbec neznamená, že Kong je gorila. Myslím, že jestli vůbec existuje, je to něco, co by si s gorilou hrálo jako s tenisákem.“

„Ale takové zvíře přece nemůže existovat,“ zasmála se Ann klidně. „To jako kdybyste říkali, že na tomhle ostrově žijí dinosauři“

Denham si rozčileně poposedl a zadíval se kamsi do dáli.

„Panebože,“ zašeptal po chvíli zamyšleně. „Možná jsi na to kápla, Ann.“

„Nesmysl!“ vybuchl Driscoll.

Englehorn nevěřícně zavrtěl hlavou.

„Jste si tím nějak jistí,“ vysmíval se jim Denham, jehož myšlenky strhával proud vzrušujících představ. „Vzpomínáte si, jak jste ještě včera večer oba říkali, že ostrov s horou ve tvaru lebky je jenom výmysl? A dnes jsme tam byli! Tak kde berete tu jistotu, že tohle možné není? Proč by na tomhle bohem zapomenutém místě nemohl žít tvor, který prostě jen nestačil vyhynout?“ Oči mu plály vzrušením. „Panebože! Kdyby tam skutečně žilo něco takového, ten film by vyprodal biografy po celém světě!“

Když si Driscoll uvědomil, jak se Denham na celou věc dívá, rozechvěl se vzteky. „A pořád chcete, aby v tom filmu Ann hrála nějakou roli?“ zeptal se a vyskočil.

Denham se také postavil a v první chvíli se zdálo, že se ti dva na sebe vrhnou. Pak se ale režisér rozesmál.

„Jacku,“ řekl vyčítavě, „nemohl bys mě nechat, ať si svou show diriguju sám? Chápu, žes změknul, a vím, že to nebylo jen tak. Zdá se mi, že Ann by odolal jen málokdo. Ale pamatuj si, že jsme sem jeli kvůli tomu, abychom natočili film, a nečekej ode mě, že se na to vykašlu.“

Na chvíli se odmlčel a zamyšleně se poškrábal za uchem.

„Uznávám, že momentálně sám nevím, jakou roli v něm kdo z nás bude hrát,“ připustil posléze. „Asi budeme muset počkat, jak se to vyvine.“

„Hm,“ přikývl Englehorn.

„Mám nápad,“ řekl Denham smířlivým tónem. „Co kdybychom se teď rozešli, popřemýšleli a pobavili se o tom všem u večeře? Do té doby nás snad něco napadne.“

„A mezitím,“ přidal se Englehorn, „byste mohl rozmístit stráže s puškami, pane Driscolle. Ten starý šaman asi něco chystá. Už zase jsou slyšet bubny.“

Všichni zmlkli a zaposlouchali se do vzdáleného bubnování. Ted znělo jinak. Byl to monotónní, neměnný rytmus, jako kdyby se někdo nahlas rozmýšlel, nebo ještě spíš jako kdyby někdo v jednoduchém rytmu opakoval to, co vymyslel, aby to primitivní myšlení ostatních dokázalo přijmout.

Driscoll rozmístil stráže a pak se vrátil za Englehornem, který se zamyšleně díval na nebe.

„Stahují se mračna,“ řekl. „Čeká nás temná noc. Nelíbí se mi to.“

„Pan Denham má pravdu,“ dobíral si ho kapitán. „Dost jsi se změnil, co tu s námi je Ann. A temné noci bych se nebál. Jsme dost daleko od břehu na to, aby se ti divoši pokusili nás přepadnout.“

„To bubnování mě už vytáčí!“

Ale bubny neustávaly, ani když se slunce sklonilo k obzoru a pak, jak je v tropických krajích obvyklé, se ve chvilce den změnil v noc. Když však Driscoll zasedl ke společné večeři, snažil se ze všech sil své rozrušení skrýt. Bylo to o to těžší, že věděl, že Denham jim chce předložit svůj plán.

„Říkal jsem vám, že do večeře snad něco vymyslíme,“ začal režisér, když se večeře chýlila ke konci. „Nevím, jak vy, ale já mám docela jasnou představu. Zítra ráno se vrátím do vesnice. Vezmu si s sebou dost lidí na to, aby se …