Dcery Satanovy

7. Smrtící výstřely

Když tohoto večera přišel pěšky do Frankova domu. jak bylo domluveno, na večeři, říkal si po tom. co slyšel od statkáře Sturgeona. že tam třeba znovu spatří Cecilii Cameronovou. Ale zklamal se ve svém očekávání, paní Cameronovou nespatřil. Frank se také o ní ani nezmínil, což bylo rovněž dost neobvyklé, neboť Frank Cameron nebyl nikdy unaven povídáním o své atraktivní manželce.

Byla to večeře smutná. Jim strašlivě postrádal svoji přítelkyni Margot. Rozhovořil se o ní a mluvil zcela otevřeně a jeho hostitel ho v tom povzbuzoval. Jimovi se zdálo, že Frank Cameron se snaží, aby hovor odvrátil od své choti a jednou, když Jim se náhodně zmínil jaké obtíže asi paní Cameronová měla se spojením s expresním vlakem do Skotska, Frank okamžitě nenápadně změnil téma rozhovoru.

Jim se tohoto večera vracel domů se srdcem zneklidněným nepřítomností sličné Margot, a s pocitem naprosté opuštěnosti. Znovu si uvědomoval, jak mnoho ta přepůvabná mladá dáma pro něj znamená.

Drobně mrholilo a Jim nechal svůj plášť v kanceláři. Cesta k domu. kde bydlel, vedla kolem jeho banky. Zrychlil krok. předběhl jiného chodce. Jak se ukázalo, byl to inspektor místní policie.

„Zatracené počasí, pane Bartholomewe.“ pravil inspektor. „Nebylo to auto pana Camerona. které jsem před půlhodinou spatřil na High Street?“

Ukazoval na červené zadní světlo auta na protější straně ulice. „Není to zase ono?“

„Ne. to není auto pana Camerona. Stojí tam už dlouho?“

„Asi půl hodiny.“ pravil inspektor. „Myslím, že to bude vůz nějakého statkáře z okolí. Víte. dnes tu někde pořádají dobročinný koncert.“

Rada města Moorfordu. uznávajíc potřebu značné šetrnosti, rozhodla se. že v noci. kdy svítí měsíc, pouliční svítilny nebudou rozžaty a poněvadž tato noc byla úředně nocí měsíční — ačkoliv ten se skryl za těžkými mraky, a nebyl vůbec vidět a navíc ještě pršelo — pouliční lampy nesvítily.

Když se ocitli před hlavními dveřmi do banky, vyňal z kapsy klíč a odemkl je.

„Jdete ještě do práce, pane?“

„Ne. jdu si tam jen pro zapomenutý plášť.“ odvětil Jim.

Inspektor kráčel dále. Jim zavřel za sebou dveře.

Inspektor náhodou pohlédl vzhůru k oknům prvního poschodí, kde nad kancelářskými místnostmi banky byly obytné místnosti a spatřil světlo v oknech, za nimiž pan Stephen Sanderson měl svůj hlavní stan. Ke svému nemalému údivu spatřil inspektor rozžaté světlo také v přízemí, kde byla kancelář ředitelova zástupce.

Nevzdálil se od budovy banky ani dvanáct yardů, když zaslechl výstřel.

Rázně se obrátil, naslouchal, žádný zvuk se neozval. Žádný výkřik. Přece se však nedalo pochybovat, že to výstřel byl. Inspektor starý voják a nemohl se mýlit. Rychle se vrátil k bance a nakoukl zeleně natřenými okenicemi dovnitř.

Spatřil stín postavy, odrážející se od skleněných dveří Sandersonovy kanceláře a zaklepal.

Pak přikročil ke dveřím. Byly dokořán, ačkoliv si vzpomínal docela určitě, že zaslechl, kterak je Bartholomew za sebou zavírá.

Vyňal z kapsy elektrickou svítilnu a vkročil dovnitř. V chodbě po levé straně stiskl kliku a ocitl se v soukromé kanceláři Jima Bartholomewa. I tato místnost byla prázdná, klíč trčel v zámku.

„Kdo je to?“ ozval se hlas.

„Inspektor Brown. Stalo se tu něco?“

„Pojďte prosím dál. inspektore.“

Policista prošel kanceláří, otevřel zasklené dveře, vedoucí do Sandersonovy kanceláře a zastavil se na jejich prahu.

Jim Bartholomew klečel na podlaze a hleděl na postavu ležící na podlaze vedle psacího stolu.

„Milosrdný Bože.“ zvolal inspektor, „vždyť to je pan Sanderson. Je zraněn?“

„Je mrtev.“ odvětil Jim a pohlédl na revolver ve své ruce. „Můj revolver ho usmrtil. Zaslechl jsem výstřel, právě když jsem otvíral své dveře.“ pokračoval Jim. „a vběhl jsem ihned do této místnosti. Nikdo tu nebyl.“

Povstal a přikročil ke dvéřím Sandersonovy kanceláře, které se otvíraly do chodby, vedoucí k postranním dveřím na ulici. Ani ty nebyly kupodivu zamčeny.

„Vrah uprchl nejspíš tudy.“ pravil Jim. Jděte rychle na ulici Browne. já zatím prohledám dům. Ten člověk, nemůže být ještě daleko.

Bylo zjevné, že vrah uprchl toutéž chodbou, kterou oba muži vstoupili do domu. Sandersonův vrah nebyl patrně ani tucet stop vzdálen od inspektora, když Brown vstoupil postranními dveřmi, jež prchající nechal dokořán při svém útěku, ale když inspektor vyběhl na ulici, nebylo nikde živé duše.

Daleko na ulici, směrem k jinému konci města, zářilo drobné, červené světlo. Bylo to ono auto, jež Jim a Brown spatřili zaparkované u protějšího chodníku.

Inspektor viděl, jak se led prudce rozjelo a záhy mu zmizelo z očí.

Jim nic nevypátral. Zjistil pouze, že zde byly dvě osoby. To znamená, že tu Sanderson…