BEN DAY
2. LEDNA 1985
15.10
V Treyově pickupu to páchlo trávou, propocenými ponožkami a sladkým vinným střikem, který tam pravděpodobně rozlila Diondra. Často se jí stávalo, že se zpila do bezvědomí s lahví stále v ruce, byl to její oblíbený způsob pití, lít do sebe alkohol, dokud neztratí vědomí, a ten poslední lok mít pro všechny případy neustále po ruce. Podlaha pickupu byla posetá starými obaly od jídel ze stánků, rybářskými háčky, leželo tam jedno číslo Penthousu a na střapatém koberečku pod Benovýma nohama stál karton s krabičkami nadepsanými Mexické skákající fazole; na každé krabičce byl obrázek malé fazolky v sombreru a oblé křivky pod jejíma nohama naznačovaly, že poskakuje.
„Dej si,“ ukázal na ně Trey.
„Ne, díky, nejsou v nich nějací brouci nebo co?“
„Jo, vlastně spíš larvy,“ přikývl Trey a doprovodil to smíchem rachotícím jako dunění sbíječky.
„No paráda, díky, to je teda úžasný.“
„Sakra, člověče, jen si z tebe dělám srandu, uklidni se.“
Zajeli k prodejně 7-Eleven, kde Trey mávl na Mexičana za pultem tomuhle říkám skákající Mexičan a nechal k Benovi naložit basu piva Beast, pár balíčků nachos k ohřátí v mikrovlnce, které vždy vyžadovala Diondra, a kus sušeného hovězího, který Trey držel v ruce jako kytici.
Prodavač se na Treye usmál a vyrazil kvílivý indiánský válečný pokřik. Trey si překřížil paže na prsou a naznačil pár kroků mexického tance jarabe. „Tak mi to spočítej, José.“ Prodavač už nic neřekl a Trey mu nechal od cesty dobré tři dolary. Ben o tom přemýšlel celou cestu do Diondřina domu. O tom, že je většina tohohle světa plná lidí, jako je Trey, kteří někomu nechají tři dolary, jako by to bylo něco úplně normálního. Jako je i Diondra. Před několika měsíci, bylo to na velice horkém konci září, se Diondra musela starat o své dva malé bratrance, nevlastní bratrance z druhého kolene, nebo co to vlastně bylo, naložili je tedy s Benem do auta a odvezli je do akvaparku kousek od hranic s Nebraskou. Celý měsíc tehdy jezdila s matčiným mustangem (její vlastní auto už ji nudilo) a celá zadní sedadla byla plná věcí, které si s sebou kluci přinesli, přičemž by Bena do té doby vůbec nenapadlo, že někdo může mít tolik krámů: tři různé opalovací krémy v lahvičkách s rozprašovači, plážové osušky, nafukovací čluny, plovací kruhy, plážové míče, kbelíčky a lopatičky. Byli to malí kluci, šest nebo sedm let, byli tam vzadu nacpaní se vším tím haraburdím, nafukovací čluny sténavě vrzaly pokaždé, když se pohnuli, a někde kolem Lebanonu kluci s hlasitým chichotáním stočili okénko, čluny vydávaly stále hlasitější steny, jako by dosahovaly vyvrcholení v nějakém rituálu páření nafukovacích matrací, a Ben si uvědomil, čemu se jejich svěřenci tak chichotají. Sbírali mince, které Diondra nechávala ležet na zadních sedadlech, na podlaze a v různých skulinách všechny drobné prostě házela dozadu za sebe , po hrstech je vyhazovali z okna a dívali se, jak se jako jiskry rozlétají do stran. A nebyly to jen centy, byla tam i spousta čtvrťáků.
Podle Benova názoru jste právě podle toho mohli rozlišit většinu lidí. Nezáleželo na tom, jestli jsou to milovníci psů nebo koček, jestli fandí tomu nebo onomu fotbalovému týmu. Záleželo na tom, jaký byl jejich vztah ke čtvrťákům. Pro něj čtyři čtvrťáky znamenaly dolar. Komínek čtvrťáků znamenal oběd. Za všechny čtvrťáky, které tihle malí hajzlíci toho dne vyházeli z okna, by si mohl koupit polovinu džínů. Neustále kluky napomínal, aby toho nechali, vysvětloval jim, že je to nebezpečné a nezákonné, mohli by dostat pokutu, přikazoval jim, aby se posadili a dívali se před sebe. Kluci se chechtali a Diondra hýkala smíchy Ben tenhle tejden nedostane kapesný, když mu budete brát jeho drobný a Ben si uvědomil, že jeho tajemství bylo odhaleno. Neměl tak pohotové zápěstí, jak se do té doby domníval: Diondra věděla, že sbírá mince, které zahodí. Připadal si jako děvče, jemuž náhlý poryv větru zvedl sukni. A přemýšlel o tom, co to vypovídá o ní, když vidí, jak její kluk paběrkuje na…
