KAPITOLA 10.
Pondělí 9. května 2005
Kýbl seděl už čtyři dny před samoobsluhou v Rottne a pátral zaprvé po Šroubovi a zadruhé po stoletém dědkovi, poněkud mladší zrzavé bábě, chlápkovi s culíkem neurčitého zevnějšku a mercedesu. Na to, aby seděl, kde seděl, nepřišel sám, to byl Šéfův nápad. Když měl to štěstí, že mu jeho mladší bratr a vůdce braáského klubu The Violence zavolal, že ten stoletý stařík zcela určitě stál uprostřed noci před jedním zdravotním střediskem ve Smålandu, Kýbl to samozřejmě okamžitě nahlásil dál, nahoru. Právě tehdy Šéf rozhodl, že se nejnavštěvovanější obchod s potravinami v dotčeném městečku bude hlídat. Spočítal si, že ten, kdo se uprostřed noci prochází po Rottne, pobývá někde poblíž. A každý dřív nebo později dostane hlad a potřebuje jídlo, a když mu jídlo dojde, musí jet nakoupit nové. Znělo to logicky. Šéf přece nebyl šéf jen tak pro nic za nic. Ale jak již bylo řečeno, od té doby uplynuly čtyři dny. Kýbla se už začaly zmocňovat pochybnosti.
Jeho soustředěnost taky už nebyla nejlepší. Proto si nejdřív nevšiml zrzavé ženy, která zahnula na parkoviště v červeném passatu místo v očekávaném stříbrném mercedesu. Ale jelikož pak naštěstí cestou do obchodu prošla Kýblovi přímo pod nosem, neunikla jeho pozornosti. Nebyl si sice jistý, že je to opravdu ona, ale její věk odpovídal obdržené informaci a rozhodně měla správnou barvu vlasů.
Kýbl zavolal Šéfovi do Stockholmu, ten však moc nadšený nebyl. Především přece doufal, že se objeví Šroub, nebo alespoň ten zatracený stařík.
Ale budiž. Nařídil Kýblovi, aby si zapsal registrační značku zrzčina auta a potom zrzku diskrétně sledoval a zjistil, kam jede. Pak mu měl znovu podat zprávu.
* * *
Komisař Aronsson strávil čtyři poslední dny v hotelu v Ásedě. Šlo mu o to, aby byl blízko centra dění, až se objeví nějaké nové svědectví.
Ale nic takového se nestalo a Aronsson se užuž chystal domů, když se ozvali kolegové z Eskilstuny. Telefonické odposlechy Pera-Gunnara Gerdina, toho lumpa z Never Again, přinesly výsledky.
Gerdin neboli „Šéf, jak se mu říkalo, se před několika lety stal známou figurou, když Švédský deník odhalil, že se ve věznici Hall ve velkém organizuje zločinecká síť, pojmenovaná Never Again. Ostatní média se toho chytla a ve večernících se pak objevila jak fotografie, tak jméno ústřední postavy Gerdina. Že z toho nakonec kvůli dopisu, který Peru-Gunnaru Gerdinovi napsala maminka, nic nebylo, to už se do médií nikdy nedostalo.
Komisař Aronsson před několika dny nařídil, aby byl Gerdin sledován a odposloucháván, a teď ryba zabrala. Gerdinův hovor byl samozřejmě nahrán, zapsán a odfaxován Aronssonovi do Ásedy:
„Haló?“
„Jo, to jsem já.“
„Máš něco novýho?“
„Možná. Sedím před tou sámoškou a před chvilkou do ní šla nakupovat nějaká zrzavá bába.“
„Jenom bába? Šroub ne? Ani žádnej stařík?“
„Ne, jenom bába. Nevím, jestli…“
„Má mercedes?“
„Nevšim jsem si… ale na parkovišti žádnej meďák není, takže musela přijet něčím jiným.“
(Pět vteřin ticho.)
„Haló?“
„Jo, já tu jsem, jenom kurva přemejšlím, někdo přece přemejšlet musí.“
„No, já jenom…“
„Ve Smälandu asi nebude jenom jedna zrzavá bába…“
„Ale věkově odpovídá tomu…“
„Udělej tohle: jeď za ní, zapiš si číslo jejího auta, nic nepodnikej, ale zjisti, kam jede. A ať tě kurva nezmerčí. Potom mi zase podáš zprávu.“
(Pět vteřin ticho.)
„Pochopil jsi to, nebo ti to mám zopakovat?“
„Pochopil. Ozvu se, jakmile budu vědět něco novýho…“
„A příště mi volej na mobil s předplacenou kartou. Copak jsem ti neříkal, že všechny služební hovory maj jít přes něj?“
„Jo, ale to snad platí, jen když kšeftujeme s Rusákama, ne? Myslel jsem, že ho teď nebudeš mít zapnutej, když…“
„Blbče.“
(Následuje bručení, pak konec rozhovoru.)
Komisař Aronsson si pročetl přepis a pak si skládačku doplnil o nové dílky, které právě obdržel.
„Šroub“, o kterém se zmínil Gerdin, by měl být Bengt Bylund, jeden ze známých členů klubu Never Again, v současnosti zřejmě mrtvý. A ten, kdo Gerdinovi volal, byl pravděpodobn…
