Katinka zaslechla povyk na horní palubě a zvedla zrak od knihy, ve které právě listovala. Rabelaisovy příběhy Gargantuy a Pantagruela, vytištěné v jakési soukromé tiskárně ve Francii, zdobily detailní, ručně malované erotické ilustrace, které vypadaly jako živé. Ten výtisk jí poslal jistý mladík z Amsterodamu, kterého poznala ještě před svými uspěchanými vdavkami a který sám vyzkoušel její zvláštní apetýt. Vyhlédla znuděně oknem kajuty a její zájem okamžitě vzrostl. Odložila knihu a přistoupila k oknu.
„Tvůj manžel, lieveling,“ varovala ji Zelda.
„Čert vem manžela,“ odbyla ji krátce, vyběhla na záďovou galerii a dlaní si zastínila oči proti paprskům nízkého slunce. Na zádi člunu, plujícího nedaleko po klidné vodě laguny, stál mladý Angličan, který ji zajal. Jak ho pozorovala, svlékl své ušpiněné potrhané oblečení a úplně nahý beze studu balancoval na roubení lodice. Jednou, ještě jako malé děvčátko, doprovázela otce na cestě do Itálie, kde uplatila Zeldu, aby ji vzala podívat se na sbírku Michelangelových soch. Zatímco otec seděl na obchodním jednání se svými partnery, malá Katinka strávila téměř hodinu parného odpoledne před sochou Davida. Davidova krása v ní probudila celou bouři emocí. Byl prvním ztvárněním mužské nahoty, které kdy viděla, a ta hodinka změnila její další život. Nyní pozorovala jinou Davidovu sochu, ale ta již nebyla ze studeného mramoru. Od jejich prvního setkání v kajutě vídala toho chlapce často. Hlídal její kroky jako oddané milující štěně. Kdykoliv vyšla z kajuty, objevil se na palubě také a někde z povzdálí na ni zbožně civěl. Jeho očividné zbožňovaní jí však přinášelo jen nepatrné potěšení. Zájmu mužů od čtrnácti do osmdesáti let věku už dávno přivykla a pohledný chlapec v plandavých roztrhaných hadrech si sotva zasloužil víc než letmý pohrdavý pohled. Když tehdy při prvním divokém setkání opustil její kajutu, zůstal po něm tak pronikavý pach, že přikázala Zeldě celou kajutu pokropit voňavkou. Teprve později zjistila, že všichni námořníci tak smrdí, protože na lodi nebývá často ani dost vody na pití. Jakmile však hoch odložil své odpuzující oblečení, proměnil se v objekt překvapivé krásy. Paže a tvář měl opálené, ale zbytek byl vymodelován z čisté, neposkvrněné běli. Nízké slunce pozlatilo obliny jeho těla a temný vodopád vlasů spadajících až na záda.
V osmahlé tváři mu svítily nezvykle bílé zuby a jeho smích, sršící nábojem zdravé radosti, zněl tak nakažlivě, že přivolal úsměv i na Katinčiny pohrdavé rty. Když pak sklouzla očima níž, bezděky otevřela ústa a její zúžené fialkové oči začaly kalkulovat. Líbivé chlapecké rysy byly zavádějící; tohle už vůbec nebyl chlapec. Mladé ploché břicho hrálo hladkými svaly jako vlnky písku na duně tvarované větrem a z jeho závěru krytého hustým tmavým keřem křehkých kudrlinek visely růžové genitálie, jejichž kvalit Michelangelův David postrádal. Pod hladinou průzračné vody, do které po hlavě skočil, viděla dobře každý jeho pohyb. Když se pak vynořil a pohozením hlavy odhodil z tváře zmáčené prameny vlasů, sprška kapek orámovala jeho obličej andělskou svatozáří. Hal mířil rozhodnými tempy k zádi lodi. Jeho ladné pohyby se vyznačovaly zvláštní elegancí, které si dřív, dokud měl na sobě roztrhané hadry, nikdy nevšimla. Proplaval přímo pod ní, ale ani nevzhlédl; vůbec si neuvědomil její pátravý pohled. Viděla zřetelně obratle páteře lemované pletenci svalů končících v hlubokém zářezu pevného zadku, jehož půlky se při každém kopnutí nohou smyslně zavlnily, jako by se s vodou miloval. Nahnula se přes zábradlí, aby ho mohla sledovat dál, ale zmizel jí z dohledu za křivkou trupu. Otráveně našpulila rty a vrátila se ke své knize. Ale ilustrace v ní ztratily svou dřívější přitažlivost.
Bledly v kontrastu pohledu na reálné tělo a lesklou mladou kůži. Jak tak seděla s knihou v klíně, představovala si to mladé hladké tělo na sobě a pevný zadek, který se vzpíná a mění tvar pod tlakem jejích nehtů. Instinktivně poznala, že je ještě panic. Přímo cítila medově sladkou v…
