Jakub a jeho pán (Milan Kundera)

10

S negramotným venkovanem jako sluhou odešel Don Quijote jednoho dne ze svého domu, aby bojoval s nepřáteli. Sto padesát let po něm upravil Toby Shandy svou zahradu na maketu bojiště; tam se oddával vzpomínkám na válečnické mládí doprovázen věrně svým sluhou Timem. Ten kulhal přesně tak jako Jakub, který deset let poté bavil svého pána během jeho cesty. Bylstejně užvaněný a umíněný jako o sto padesát let později v rakousko-uherské armádě Švejk, který obveseloval a děsil svého pána obrlajtnanta Lukáše. Třicet let později pán a sluha Beckettova Konce hry se už ocitají na zcela vylidněné scéně světa. Cesta skončila.

Sluha a jeho pán prošli celými moderními západními dějinami. V Praze, městě velikého loučení, slyšel jsem jejich vzdalující se smích. Lpěl jsem na tom smíchu s láskou a s úzkostí, s jakou se lpí na věcech křehkých a pomíjivých, které jsou odsouzeny.

Paříž červenec 1981

Z francouzštiny přeložila V. H.