MUŽ POSTIŽENÝ AGORAFOBIÍ
Vlání záclon Bonda probudilo. Odhodil prostěradlo, jimž byl přikryt, a přešel po vysokém hustém koberci k oknu, které tvořilo celou stěnu. Odtáhl záclony a vyšel na prosluněný balkón.
Černobílé šamotky sestavené do vzoru šachovnice byly teplé, skoro horké, ač ještě nebylo osm hodin. Čilý vánek táhl od moře a třepetal vlajkami všech států na přístavišti pro soukromé jachty. Byl vlhký a silně prosycen pachem moře.
Dvanáct pater pod ním se rozkládaly zahrady osázené palmami, zdobené veselými záhony, propletené cestičkami s písečným povrchem a proťaté alejemi bougalnvilleí.
Přímo pod místem, kde stál Bond, sbíhala dolů k pláži elegantní křivka klubu Cabana. Byla to dvě patra převlékáren pod plochou střechou, jež byla poseta židlemi a stoly a tu a tam zpestřena červenobíle pruhovaným slunečníkem. Bond už se nedivil informaci, již podával štítek v jeho skříni, že totiž apartmá Aloha stoji dvě stě dolarů denně. Při tom pomyšlení se potěšeně usmál Pak se vrátil do ložnice, zvedl telefon a objednal si bohatou snídani, kartón chesterfieldek a noviny.
Měl s Du Pontem ujednáno, že se v deset hodin setkají v zahradě. Budou předstírat, že Bond přiletěl z New Yorku, aby panu Du Pontovi prodal balík akcií kanadské společnosti pro těžbu a rozvod zemního plynu, která má anglickou majoritu. Zřejmě to byla důvěrná záležitost, takže Goldfinger se nebude moci vyptávat na podrobnosti. Akcie, zemní plyn, Kanada – to bylo všechno, co si Bond musel pamatovat. Všichni tři pak odejdou na střechu klubu Cabana, kde Du Pont hrává s Goldfingerem kanastu, Bond si tam bude číst noviny a dávat nenápadně pozor. Po lunčl, při němž Bond a Du Pont povedou předstíraná obchodní jednání, budou pokračovat stejně jako dopoledne. Než se včera rozešli, položil pan Du Pont otázku, jestli může ještě něco zařídit. Bond chtěl znát číslo Goldflngerovn apartmá a žádal univerzální klíč.
V půl desáté vyšel Bond z apartmá, potuloval se po chodbách ve svém podlaží a předstíral, že cestou k výtahu ztratil orientaci; tak si nejlépe mohl vštípit v paměť plán hotelu. Když už podruhé potkal tutéž pokojskou, zeptal se jí na cestu, sjel dolů výtahem a proplétal se mezi zástupem raných hostí v Ananasové pasáži. Náhlédl do Bamboo Coffee Shope, do baru Rendezvous, povšiml si jídelny La Tropicala a věnoval letmou pozornost dětskému Kittekat klubu a noční vinárně Boom-Boom. A potom vyšel za svým cílem do zahrady. Pan Du Pont, tentokráte v plážovém obleku od firmy Abercrombie & Fitch, mu vydal univerzální klíč. Loudali se ke klubu Cabana a vystoupili na horní terasu.
První pohled na Goldfingera byl ohromující. Ve vzdáleném rohu střešní terasy, právě pod vlastní budovou hotelu, ležel muž s nohama na lehátku. Měl na sobě pouze žluté saténové plavky, tmavé brýle a pod bradou dvě široká plechová křídla. Vypadalo to, jako by se mu vinula kolem krku, vybíhala přes ramena a pak končila křivkou zahnutou vzhůru.
„Co to má proboha na krku?“ žasl Bond.
„Vy to ještě neznáte?“ Pan Du Pont byl překvapen. „To je trik, který má umocnit opalování. Je to leštěný plech. Odráží sluneční paprsky pod bradu a za uši, a to jsou právě místa, která se normálně málo opálí.“
„Aha,“ řekl Bond.
Když se přiblížili ležící postavě na vzdálenost několika metrů, pan Du Pont vesele zahlaholil: „Haló!“
Goldfinger se ani nepohnul.
„Je silně nahluchlý,“ řekl Du Pont obvyklým hlasem. To už stáli u jeho nohou. Du Pont zopakoval zvolání.
Goldfinger se rychle posadil a sejmul tmavé brýle. „Ale to jste vy!“ Odepnul si křídla, pečlivě je uložil na podlahu a těžkopádně se postavil na nohy. Zahleděl se na Bonda pomalým, pátravým pohledem.
„Dovolte, abych vám představil pana Bonda, Jamese Bonda, mého newyorského přítele. Je váš krajan a přiletěl, aby mě přemluvil k nějakému obchodu.“
Goldfinger natáhl ruku. „Těší mě, pane Bombe.“
Bond přijal nabízenou ruku. Byla tvrdá a suchá. Goldfinger stiskl Bondovu ruku jenom na okamžik a zase se stáhl zpět. Na stejný okamžik se Goldfingerovy bledé, zalen…
