Čtyři spravedliví

5. KAPITOLA
Násilí v redakci „Megafonu“

Hlavní redaktor „Megafonu“, který se vracel z obědu, se setkal se šéfredaktorem na schodech. Šéfredaktor chlapecké tváře odvrátil mysl od duševního probírání nového plánu (dům „Megafonu“ je domovem nových projektů) a ptal se po Čtyřech spravedlivých.

„Udržuje se vzrušení,“ odpověděl vydavatel. „Lidé nemluví o ničem jiném než o nadcházející debatě o ‚vydávacím zákonu‘ a vláda dělá všemožná opatření proti útokům na Ramona.“

„A jaké je cítění?“

Redaktor pokrčil rameny.

„Nikdo doopravdy nevěří, že se něco stane, i přes celou tu bombu.“

Šéfredaktor okamžik přemýšlel a pak se rychle zeptal:

„Co si myslíte vy?“

Redaktor se zasmál.

„Myslím si, že hrozba nebude nikdy splněna. Jednou tito čtyři udeřili na nepravý hřebík. Kdyby Ramona nevarovali, mohli by něco dělat, ale když je varován –“

„Uvidíme,“ řekl šéf a šel domů.

Když redaktor stoupal po schodech, přemýšlel, jak dlouho ještě čtyřka vyplní obsah jeho novin – a účtů, a doufal, že vykonají svůj pokus, i kdyby se měli setkat s nezdarem, což považoval za nevyhnutelné.

Jeho pokoj byl zavřen a ve tmě a on hledal po kapsách klíče. Nalezl je, otevřel zámek, otevřel dveře a vstoupil.

„Divím se –“ řekl sám k sobě, když sahal rukou po vypínači.

Zajiskřil oslnivý blesk, rychlé prskání plamene a pokoj byl opět ve tmě.

Překvapen a uleknut ustoupil zpět do chodby a volal po světle.

„Pošlete pro elektrikáře,“ hřímal chodbou, „jedna z těch proklatých pojistek praskla.“

Svítilna ukázala pokoj plný čpavého kouře. Elektrikář objevil, že všechny žárovky byly pečlivě vyšroubovány z objímek a položeny na stůl.

Z jedné z objímek visel krátký kus tenkého drátu, který končil v malé černé krabici, a byla to tato krabička, z níž se valil hustý dým.

„Otevřte okna!“ velel redaktor. A když byl přinesen džber vody, byla do ní krabička pečlivě ponořena.

A pak objevil redaktor dopis. Šedozelenou obálku, ležící na jeho psacím stole. Vzal ji, obrátil ji v ruce, otevřel ji a všiml si, že lepidlo na klopce bylo dosud vlhké.

„Velectěný pane!

Když jste dnes večer otočil vypínačem svého světla, nejspíš jste si na okamžik myslel, že jste obětí jednoho z těch ‚znásilnění‘, o nichž tak rád píšete. Jsme Vám povinni omluvou za každou nepříjemnost, kterou jsme vám snad způsobili. Odstranění Vaší svítilny a její nahrazení ‚zátkou‘, která spojovala vedení s malým nábojem magnéziového prášku, je příčinou Vaší mrzutosti. Prosíme vám, abyste věřil, že by bylo právě tak prosté, kdybychom chtěli zapnout náboj nitroglycerínu, a tak Vás učinili svým vlastním popravčím. Uspořádali jsme tuto maličkost jen jako důkaz své nezlomné vůle – provést svůj slib vzhledem k návrhu zákona o vydávání cizinců. Není na zemi moc, která by mohla zachránit sira Philipa Ramona od zkázy, a prosíme Vás, jako vůdčí sílu velikého prostředníka veřejnosti, abyste vložil celou svoji váhu na misku spravedlnosti ve prospěch dobré věci a zavolal na svoji vládu, aby odvolala nespravedlivé opatření a zachrá…