21. kapitola
Včera došlo na schodech sídla lady Bridgertonové v Bruton Street k vzrušujícím událostem! Zaprvé byla Penelope Featheringtonová viděna ve společnosti ne jednoho, ne dvou, ale TŘÍ bratří Bridgertonových, což je na to ubohé děvče, neblaze proslulé dlouhým čekáním na okrajích tanečních parketů, jistě obdivuhodný výkon. Naneštěstí pro ni (i když se to možná dalo předvídat) odešla nakonec v doprovodu vikomta, jediného ženatého muže z onoho hloučku. Pokud však záležitosti slečny Featheringtonové nevyvolaly dostatečný rozruch, za necelé tři hodiny došlo k zatčení nějaké ženy přímo před domem hraběnky z Penwoodu, která bydlí o tři domy dál. Ta žena, podle všeho služebná z domácnosti Bridgertonových, prý kdysi pracovala pro lady Penwoodovou. Hraběnka tvrdí, že ji ta dívka před dvěma lety okradla, a proto ji nechala okamžitě odvézt do vězení. Naše autorka si není jistá, jaké jsou v dnešní době tresty za krádež, ale domnívá se, že pokud měl někdo tu drzost oloupit hraběnku, bude trest velice přísný. Tu nešťastnici pravděpodobně oběsí, nebo přinejmenším deportují. Předchozí válka o služebné (o níž jsme v naší rubrice psali minulý měsíc), teď působí zcela banálně.
SPOLEČENSKÉ NOVINY LADY WHISTLEDOWNOVÉ, 13. ČERVNA 1817
První, po čem Benedict následující ráno zatoužil, byl pořádný drink. Nebo spíš tři. Na podobné spády bylo sice velmi časně, ale po citovém otřesu, o který se Sophie minulý večer postarala, působilo alkoholické opojení značně lákavě.
Ale pak si vzpomněl, že si na dopoledne domluvil s bratrem Colinem šermířský zápas. Představa, že svého bratra probodne, mu najednou připadala ještě přitažlivější, bez ohledu na to, že neměl s Benedictovou pošramocenou myslí nic společného.
Od toho bratři jsou, pomyslel si Benedict s ponurým úsměvem a vytáhl si výstroj.
„Můžu se zdržet jen hodinu,“ prohlásil Colin, když si na hrot fleretu připevnil chránič. „Mám odpoledne schůzku.“
„Nevadí.“ Benedict několikrát učinil výpad dopředu, aby si rozcvičil svaly na nohou. Nějakou dobu nešermoval, ale fleret v ruce v něm vyvolával příjemný pocit. Couvl, dotkl se špičkou zbraně podlahy a nechal ostří mírně prohnout. „Nepotrvá to víc než hodinu, to tě ujišťuju.“
Colin stočil oči k nebi a nasadil si masku.
Benedict přešel doprostřed místnosti. „Připravený?“
„Ne tak docela,“ poznamenal Colin a následoval ho.
Benedict zaútočil.
„Říkal jsem přece, že nejsem připravený!“ vykřikl Colin a uskočil.
„Moc dlouho ti to trvá!“ vyštěkl Benedict.
Colin tiše zaklel a pak hlasitěji dodal: „Krucinál, co to do tebe vjelo?“
„Nic,“ skoro zavrčel Benedict. „Proč se ptáš?“
Colin couvl, dokud nebyl ve vhodné vzdálenosti na začátek souboje. „Nevím,“ utrousil sarkasticky. „Asi proto, žes mi skoro usekl hlavu.“
„Měl jsem na ostří chránič.“
„A sekals s ním jako s šavlí,“ odrazil ho Colin.
Benedict se škrobeně usmál. „Je to mnohem větší zábava.“
„Ne pro můj krk.“ Colin si přehodil zbraň z jedné ruky do druhé, ohnul prsty a protáhl je. Pak se zamračil. „Určitě sis vzal sportovní zbraň?“
Benedict se zachmuřil. „Proboha, Coline, nikdy jsem nepoužil skutečný kord.“
„Jen se ujišťuju,“ zamumlal Colin a zlehka se dotkl svého krku. Jsi připravený?“
Benedict přikývl a poklesl v kolenou.
„Regulérní pravidla,“ připomněl mu Colin a zaujal přikrčený, šermířský postoj. „Žádné sekání.“
Benedict úsečně přikývl.
„En garde!“
Oba muži zvedli pravice, otočili ruce dlaněmi vzhůru a sevřeli flerety v prstech.
„Nějaká novinka?“ zeptal se Colin najednou a se zájmem se zadíval na Benedictovu rukojeť.
Benedict při ztrátě soustředění zaklel. Jo,“ odsekl. „Mám radši italský jílec.“
Colin couvl, přičemž zcela opustil svůj šermířský postoj, a zadíval se na vlastní fleret s méně vypracovaným francouzským jílcem. „Můžu si ho někdy půjčit? Rád bych viděl, jestli –“
„Ano!“ vyštěkl Benedict, jenž stěží odolával nutkání vyrazit proti protivníkovi. „Vrátíš se zpátky k en garde?“
Colin se ironicky ušklíbl a Benedict pochopil, že se ho bratr ptal na rukojeť, jen a…
