27
Když policejní vozy opustily zátaras a zmizely západním směrem po silnici 112, vyběhli Garrett se Sachsovou na konec Canal Road a přešli přes cestu.
Prošli kolem míst činu v Blackwater Landing, odbočili doleva a rychle se prodrali houštím a dubovým lesem podél řeky Paquenoke.
Necelý kilometr od okraje lesa narazili na přítok řeky. Nedal se obejít a Sachsové se vůbec nechtělo plavat v kalné vodě poseté hmyzem, slizem a klestím.
Garrett však byl dobře připraven. Ukázal spoutanýma rukama na místo u břehu.
„Máme tu člun.“
„Člun? Kde?“
„Tam, tam.“
Ukázal znovu.
Sachsová zamžourala a sotva rozeznala siluetu malého člunu přikrytého listím a lesním porostem. Garrett ke člunu přistoupil, a pokud mu pouta dovolila, začal z něj odstraňovat houští. Sachsová mu pomohla.
„Maskování,“ řekl Garrett hrdě. „To jsem se naučil od hmyzu. Ve Francii žije takový malý cvrček truxalis. Ten je naprosto skvělý. Třikrát za léto změní zbarvení, aby splynul s různými odstíny zeleně v okolní trávě. Dravci ho sotva kdy uvidí.“
Ale i Sachsová už využila fantastických znalostí tohoto chlapce o hmyzu. Když Garrett učinil poznámku o můrách o jejich schopnosti cítit elektronické a rádiové signály -, uvědomila si, že jí Rhyme bezpochyby nasadil na mobilní telefon lokátor. Vzpomněla si, že ráno musela dlouho čekat na lince, když volala do půjčovny automobilů Piedmont-Carolina. A tak se vkradla na parkoviště Davett Industries, zavolala do půjčovny a vsunula telefon, který už opět přehrával nekonečnou hudební vycpávku, za chladič neobsazeného pick-upa, jenž stál se spuštěným motorem před vchodem pro zaměstnance.
Trik podle všeho vyšel. Policisté odjeli krátce poté, co pick-up opustil areál továrny.
Když teď odkrývali člun, zeptala se Sachsová Garretta:
„A co ten čpavek? A ta jáma se sršním hnízdem? To ses taky naučil od hmyzu?“
„Jo,“ přitakal Garrett.
„Tys nechtěl nikomu ublížit, že ne?“
„Ne, ne, ta mravkolvi jáma vás měla jenom postrašit a zpomalit. Schválně jsem do ní položil prázdné hnízdo. A čpavek mě měl varovat, kdybyste se dostali příliš blízko. Tak to dělá i hmyz. Vůně jsou pro hmyz takovým systémem včasného varování.“ Garrettovy zarudlé vlhké oči se rozzářily zvědavým obdivem. „To bylo od vás teda skvělý, když jste mě našli u mlýna. Nikdy jsem si nemyslel, že se tam dostanete tak rychle.“
„A v mlýně jsi pak nechal nastrčené důkazy - mapu a písek -, abys nás svedl ze stopy.“
„Jo, vždyť vám to říkám hmyz je strašně mazaný. Musí být.“
Konečně otlučený člun odkryli. Byl natřený tmavě šedou barvou, měřil asi tři metry a vzadu měl malý motor. Uvnitř se nacházelo asi dvanáct plastikových čtyřlitrových lahví s pramenitou vodou a chladicí nádoba.
Sachsová otevřela jednu z lahví a několikrát si zhluboka lokla. Podala láhev Garrettovi, ten se rovněž napil a otevřel chladicí nádobu.
Uvnitř se nacházely krabice se sušenkami a čipsy.
Garrett si je pečlivě prohlédl, aby měl jistotu, že je všechno, jak má být, a nic není poškozené. Přikývl a nastoupil do člunu.
Sachsová ho následovala a posadila se zády k přídi a čelem ke Garrettovi. Garrett se na ni světácky ušklíbl, jako by pochopil, že mu Sachsová nedůvěřuje natolik, aby se k němu otočila zády, a vytáhl startovací lano. Motor se rozbafal. Garrett odstrčil člun od břehu a jako novodobý Huck Finn vyrazil po řece.
Tohle je kost na kost, pomyslela si Sachsová.
Stejný obrat používal její otec. Štíhlý plešatějící muž, který většinu života strávil jako policejní pochůzkář v Brooklynu a na Manhattanu, vedl se svou dcerou závažný rozhovor, když mu oznámila, že se chce vzdát kariéry modelky a nastoupit u policie. Její rozhodnutí sice všemi deseti vítal, ale zároveň o své profesi prohlásil:
„Musíš to pochopit, Amie: Někdy je to honička, někdy se ti podaří něco změnit a někdy je to nuda. A někdy díkybohu ne příliš často je to kost na kost. Na ostří nože. Seš v tom úplně sama a není nikdo, kdo by ti pomohl. A teď nemyslím jenom pachatele. Někdy stojíš i proti svému šéfovi. Někdy dokonce proti …
