Spirála zločinu (James Patterson)

Kapitola 61

Zdálo se, že se nesnažíme dost, ale byli jsme jim až dosud vydáni na milost a nemilost. A rychle nám docházel čas.

Žádný vrtulník ani letadlo vyhlídkový autobus nezpozorovalo, což znamenalo, že ho buď rychle uklidili ze silnice, nebo změnili označení na střeše. Dvacet minut po jedné znovu zazvonil telefon v Čínském sále Mayfloweru. Ozval se tentýž elektronicky zkreslený hlas.

„Je na čase začít jednat. Pan Dooner má na recepci balíček. V něm najdete krátkovlnky. Vezměte je všechny s sebou.“

„Co bude dál?“ zeptala se Betsey.

„My budeme bohatí. Vy naložíte peníze a diamanty do dodávky, která zamíří na sever po Connecticut Avenue. Jestli se odchýlíte od trasy, kterou vám určím, rukojmí budou zastřelena.“

Telefon opět zmlkl.

V uličce za hotelovou kuchyní jsme měli zaparkovanou dodávku. Únosci o ní věděli. Ale jak? Co nám to mělo naznačit? Betsey Cavalierrová, já a dva další agenti jsme doběhli k dodávce a vyjeli na Connecticut Avenue.

Projeli jsme několik bloků, když se ozvala jedna z vysílaček. Označení „krátkovlnky“ používali pro krátkovlnné příruční vysílačky agenti FBI. Únosce v telefonu ho použil také. Co měla tahle stopa znamenat? Byla to vůbec stopa? Chtěl tím volající naznačit, že o nás ví všechno?“

„Detektive Crossi?“

„Jsem tady. Jedeme po Connecticut Avenue. Co teď?“

„Věděl jsem, že tam budete. Pozorně poslouchejte. Když uvidím nad předepsanou trasou nějaké sledovací letadlo nebo vrtulník – zastřelíme jedno rukojmí. Rozuměl jste?“

„Naprosto,“ odpověděl jsem. Pohlédl jsem na Betsey. Bylo nutné, aby okamžitě odvolala sledování ze vzduchu. Zdálo se, že únosci vědí o každém našem kroku.

„Pokračujte co nejrychleji na železniční stanici na letišti Baltimore-Washington. Vy a agenti FBI nastoupíte v pět deset do vlaku z Baltimoru do Bostonu. Tašky s penězi vezměte s sebou. Víme, že vaši agenti v Northeast mají pohotovost. Použijte je. Neodvažujte se však překazit předání! To se nesmí stát!“

„Mluvím teď s Géniem?“

Vysílačka se odmlčela.