Devátý soud (James Patterson)

Kapitola 74

PŘEŠLA JSEM MÍSTNOST k Jacobiho kanceláři a zůstala stát ve dveřích. Vzhlédl ke mně – oblečený v šedé stejného odstínu jako jeho obličej a s černou náladou. Pověděla jsem mu o telefonátu od Hello Kitty.

„Ta historka nám připadá důvěryhodná,“ dodala jsem. „Vystopovali jste ten hovor?“

„Warrene, to nás nikam nedovede. Slyšela jsem dopadnout minci do pokladničky. Volala z veřejného automatu.“

„Prostě to udělejte, dobře?“ zavrčel Jacobi. „Co je to s tebou, Boxerová?“

„Já nevím,“ rozhodila jsem ruce. „Asi jsem pitomá.“ Vrátila jsem se ke stolu. Conklin hleděl do prázdna a houpal se na židli. Luskla jsem prsty, zavolala na něho a on řekl: „Dobře, víme, co dělat. Došlápneme si na Marcuse Dowlinga. Nečeká to.“

Zazvonil mi telefon a Brenda řekla: „Linka jedna, seržantko. Znovu ta žena. Říká, že jí vypadlo spojení.“ Vytřeštila jsem oči na blikající červený knoflík, stiskla ho a řekla: „Tady seržantka Boxerová.“

„Seržantko, neodepisujte mě jako cvoka. Byla jsem falešně obviněna z vraždy. Víte, co bylo u Dowlingových ukradeno?“

„Mám seznam.“

„Dobře. Tak se do něj podívejte. Vzala jsem dva dlouhé diamantové řetězy, tři náramky se safíry a diamanty, velkou diamantovou brož ve tvaru chryzantémy a další věci včetně zdobného prstenu s velkým žlutým kamenem.“

„Kanárkový diamant.“ Následovalo mlčení.

„To je diamant?“

„Co čekáte, že s touhle informací udělám, Kitty? Potřebuji vaši výpověď, jinak nemám nic.“

„Jste inspektorka z oddělení vražd. Dělejte svoji práci a mě z toho vynechte,“ řekla a znovu zavěsila.