Temná věž 3 – Pustiny (Stephen King)

40

Susannah si uvědomovala, že ji někdo zvedá a otáčí. Svět se rozmazal jako na kolotoči: vztyčené kameny, šedé nebe, zem plná krup… a obdélníková díra v zemi, která vypadala jako padací dveře. Ozývaly se z ní výkřiky. Démon v ní běsnil a bojoval, chtěl jen uniknout, ale nemohl nic dělat, dokud mu to ona nedovolí.

„Teď!“ křičel Roland. „Teď ho pusť, Susannah! Pro tvého otce, TEĎ ho pusť!“

A ona ho pustila.

Nachystala pro něj (s Dettinou pomocí) ve své mysli past, něco jako síť utkanou z rákosí, a teď ji přeřízla. Ucítila, že démon z ní okamžitě vylétl, a na okamžik pocítila strašnou prázdnotu, děsivou neúplnost. Ty pocity okamžitě přehlušila úleva a chmurný pocit ošklivosti a pošpinění.

Když ta neviditelná tíha odpadla, zahlédla ho – nelidský obrys podobný rejnokovi s mohutnými, zakřivenými křídly a s čímsi, co vypadalo jako krutý hák vyčnívající z břicha ven a vzhůru. Uviděla/ucítila, jak se démon mihl nad otevřenou dírou v zemi. Uviděla, jak Eddie hledí vzhůru rozšířenýma očima. Uviděla, jak Roland rozpřahuje paže doširoka, aby démona chytil.

Pistolník se zapotácel a skoro upadl na zem pod neviditelnou démonovou tíhou. Pak se znovu zhoupl vpřed s náručí plnou nicoty.

Nepustil ji a proskočil i s ní dveřmi a zmizel.