21
Washington
Nash bydlel v North Arlingtonu nedaleko Marymountské univerzity. Čtvrť byla luxusní, ovšem nikoli přehnaně. Pozemky měly většinou kolem deseti arů a domy stály přes milion dolarů, ale méně než dva. Tohle bydlení bylo kompromis. Ona chtěla víc. Jemu by stačilo míň. Neustále se kvůli tomu přeli. On vyrůstal v poměrně chudé rodině, ona v mimořádně bohaté. Nash měl v CIA slušný plat, jenže ten bledl vedle sedmimístné sumy, kterou jeho manželka pobírala jako společník přední washingtonské firmy v oblasti public relations. Pocházeli z různých světů. Z naprosto odlišných světů, ale vášnivě milovali jeden druhého.
Nash se rozhlédl po ulici lemované stromy. Prakticky jediným zvukem bylo cvakání sousedova zavlažovače. Podél vozovky neparkovalo žádné auto, což se Nashovi líbilo. V jeho světě představovalo každé vozidlo potenciální bombu. Podíval se po okolních keřích a pak vykročil k chodníku, na němž ležely troje noviny. Zvedl je, vrátil se domů, zavřel dveře a zamkl.
Charlie seděl připásaný ve vysoké dětské židličce. Nash zapnul kávovar a vytáhl ze spíže krabici Cheerios. Pár jich vysypal na podložku před synem a sledoval, jak si Charlie procvičuje jemnou motoriku. Potom nalil do láhve mléko, třicet vteřin ho ohříval v mikrovlnce a podal láhev synovi. Pak vyhledal sklenici dětské výživy, kterou kupovala manželka. Odšrouboval víčko, nahlédl dovnitř a zděsil se. Byl přesvědčený, že kvůli těmhle drahým kašičkám Charlieho plné plínky tak páchnou.
Zapnul televizi, posadil se a podíval se na troje stočené noviny na stole. Měl strach je rozbalit, aby na titulních stranách nespatřil Rappovo jméno, a tak se rozhodl odložit čtení, dokud nenakrmí Charlieho. Zasunul do synkových úst lžíci zelenohnědé hmoty. Charlie jedl bez protestů. Nash nabral další lžíci, očichal ji, zašklebil se a konstatoval: „Fuj.“
Charlie se zamračil a napodobil ho: „Fuj.“
„Správně, hochu.“ Nash mu jídlo šoupnul do pusy.
Moderátorka odříkávala zprávy. Nash ji nevnímal, dokud nevyslovila zkratku jeho zaměstnavatele. Odvrátil se od Charlieho a málem mu zeleninovou kaší zalepil levé oko.
„Deník Washington Post napsal,“ oznámila moderátorka, „že CIA již rok provádí domácí špionážní operaci, o které neví FBI, ministerstvo spravedlnosti ani kontrolní výbory Kongresu. Zatím není jasné, jakou roli v tomto skandálu hraje Bílý dům. Proslýchá se, že CIA se před více než rokem zaměřila především na muslimské představitele, duchovní a dobročinné organizace v přibližně pěti městech po celých Spojených státech.“
„Sakra,“ ulevil si Nash a natáhl se pro Washington Post. Právě ve chvíli, kdy objevil titulek na první straně, zaslechl, že syn slovo papouškuje. Nash se na okamžik zarazil a pak se otočil k Charliemu. Doufal, že se přeslechl.
Charlie se napil z láhve, vzdychl, téměř znuděně se podíval na otce a šišlavě pronesl: „Sakla.“
Nash vzal Charlieho za ruku a upozornil: „Ne, kamaráde. To se neříká.“
Charlie bez ohledu na Nashovo úsilí slovo zopakoval ještě jednou.
Kterýkoli jiný den by se Nash nejspíš zasmál, ale shora uslyšel manželku. Jestli přijde dolů a zjistí, že její andílek kleje, bude vyvádět. Nash nasadil co nejpřísnější výraz, ukázal na Charlieho a připomněl: „To se neříká.“
Charlie se zamračil, namířil prstík na tátu a souhlasil: „Ne.“ Po chvíli slovo zopakoval s ještě větším důrazem.
Nash slyšel, že manželka schází dolů, a zpanikařil. Sebral ze stolu lžíci, chvatně sáhl po sklenici s dětskou výživou a naplnil Charliemu pusu právě ve chvíli, kdy mělo opět zaznít jeho nové oblíbené slovo.
Maggie Nashová vešla do kuchyně v bílém županu a havraní vlasy jí ve vlnách spadaly na ramena. Zamířila k Charliemu a políbila ho na čelo. Charlie se vrtěl nadšením a pokusil se promluvit, avšak Nash byl připravený s další lžící zeleninové kaše.
Maggie z linky vzala lahvičku s krémem, rozetřela si jej v dlaních a začala manželovi mazat jizvy na zádech. Naklonila hlavu do strany a odhodila vlasy dozadu. „Nechci tu věc včera večer dlouze rozebírat,“ pr…
