PADESÁTÁ ŠESTÁ KAPITOLA
Vrátil jsem se ke stolu právě v okamžiku, kdy na něj servírka pokládala dva kusy broskvového koláče a dva hrnky kávy. Deverauxová se okamžitě pustila do jídla. Snědla o jeden kuřecí páj víc než já a pořád měla hlad. Podal jsem jí stručné shrnutí toho, co mi sdělil Lowrey. Vynechal jsem jen slova Missouri, Carlton a Riley.
Deverauxová se podivila: „Jak tě napadlo zeptat se na Audrey Shawovou?“
„Hodil jsem si mincí,“ objasnil jsem. „Bylo to padesát na padesát. Butlerova kamarádka ty otisky buď zvorala, nebo nezvorala.“
„Pomůže nám to v něčem?“
Malá slova, velký význam. Pomůže a nám. Mně to v ničem nepomohlo. Rozhodně ne v případě Janice May Chapmanové. Méně jistý jsem si byl, co se týkalo Rosemary McClatchyové a Shawny Lindsayové. Novinky od Lowreyho na ně vrhly nové divné světlo. Ale zprávy od Lowreyho určitě pomůžou Deverauxové. Alespoň s Chapmanovou. Tisíckrát snížily pravděpodobnost, že je do její vraždy zapletené místní obyvatelstvo. Protože tisíckrát zvýšily pravděpodobnost, že jsou do ní zapletení mí lidi.
Pravil jsem: „Trochu by nám to mohlo pomoct. Trochu se tím zúžily možnosti. Jestli má problém senátor, který z pěti šesti řetězců velení by zareagoval?“
„Senátní záležitosti,“ usoudila Deverauxová.
„Přesně tam mám pozítří namířeno.“
„Jak jsi to věděl?“
„Nic jsem nevěděl.“
„Musel jsi to vědět.“
„Senátní záležitosti jsem si vybral náhodou. Potřeboval jsem jenom důvod, abych mohl proniknout do Pentagonu.“
„Počkat,“ zarazila mě Deverauxová. „To nedává smysl. Proč by zasahovala armáda, když má problém s holkou senátor? To je civilní záležitost. Senátní záležitosti přece nevyšilují pokaždé, když nějaký politik ztratí klíč od auta. A mezi civilním senátorem a bývalou civilní milenkou neexistuje žádná vojenská souvislost, ať už ta ženská žije kdekoliv.“
Neodpověděl jsem.
Deverauxová na mě pohlédla: „Chceš mi říct, že je tam souvislost?“
Opáčil jsem: „Nic neříkám. Doslova. Podívej se mi na rty. Vůbec se mi nehýbou.“
„Nemůže tam být souvislost. Chapmanová nesloužila v armádě a armáda rozhodně nemá žádné senátory.“
Nic jsem neřekl.
„Měla Chapmanová bratra v armádě? To je ta souvislost? Bratrance? Jakéhokoliv jiného příbuzného? Kristepane, slouží v armádě její otec? Kolik by mu teď bylo? Padesát pět? Tak dlouho by vydržel jenom proto, že ho to baví, a jestli ho to baví, musel by být hodně vysoký důstojník. Naznačuješ právě tohle? Otec Chapmanové je generál? Nebo otec Shawové nebo jak se ve skutečnosti jmenuje?“
Nic jsem neřekl.
Deverauxová upozornila: „Lowrey ti řekl, že získala postgraduální místo, protože její rodina měla konexe. Tak co jiného by to mohlo znamenat? Bavíme se o úřadujícím senátorovi, který dluží laskavost. Uzavřel s vámi velký obchod. Její otec musí mít nejméně dvě hvězdičky.“
Nic jsem neřekl.
Deverauxová mi pohlédla zpříma do obličeje.
„Vidím, na co myslíš,“ oznámila.
Nic jsem neřekl.
„Nehádala jsem správně,“ dodala. „Přesně na to myslíš. Jsem na falešné stopě. Chapmanová neměla příbuzné v armádě. Jde o něco jiného.“
Nic jsem neřekl.
Deverauxová usoudila: „Možná je to naopak. Příbuzné v armádě má senátor.“
„Uniká ti podstatné,“ namítl jsem. „Pokud Janice May Chapmanová představovala krátkodobý problém, který vyžadoval okamžité rychlé řešení, proč byla zabita přesně stejným způsobem, jako ty dvě ženy před šesti a devíti měsíci, které s tím neměly nic společného?“
„Chceš tím říct, že je to shoda okolností? Ten vztah se senátorem s tím nesouvisí?“
„Bylo by to možné,“ pravil jsem.
„Tak proč ta velká panika?“
„Protože se bojí, že by se mohly vynořit stíny z minulosti. Nechtějí, aby uvrhly hanbu na jistou jednotku.“
„Jednotku, ve které slouží senátorův příbuzný?“
„Do tohohle se nepouštějme.“
„Předtím se zpětného větru nebáli? Před šesti a devíti měsíci?“
„Nevěděli, co se před šesti a devíti měsíci stalo. Proč by je to také mělo zajímat? Ale Chapmanová je udeřila do očí. Upozornila na sebe dvěma způsoby. Její jméno stálo v záznamech a byla běloška.“
„…
