16
LAURA SIMONOVÁ SE UŽ SKORO VZDALA NADĚJE, ŽE NĚCO objeví. Vnějšek i vnitřek dodávky neustále postřikovala emulzí z rozprašovače a ofukovala reagenční látkou, aby získala kýžené otisky prstů. Velitelství státní policie v Richmondu jí dokonce poskytlo speciální laserový přístroj, ale kdykoli získala vzorek, patřil někomu jinému. Pettisovy otisky zná nazpaměť. Na jeho prstech se vzácně vystřídaly všechny druhy obloučkovitých papilárních linií, taková sestava otisků patří k nejvzácnějším, palec navíc zdobí drobná jizva, která ho vlastně kdysi přivedla do vězení pro krádež auta. Pachatelé s jizvami na špičkách prstů jsou u techniků kriminalistických laboratoří velmi oblíbení.
Budizinského otisky objevila hned, protože se rukou navlhčenou ředidlem opřel o překližkové obložení v zadní části dodávky, sama by mu otisky stěží sňala dokonaleji.
Celkem objevila padesát tři otisků prstů, ale žádný nebyl ten pravý. Sedí na úložné ploše dodávky a mrzutě se rozhlíží po interiéru. Podrobila zkoumání každé místečko, kde by se mohl vyskytnout otisk prstu. Prohledala laserem každou skulinu vozidla a nápady, kam ještě zaměřit pozornost, jí došly.
Dobře po dvacáté sledovala pravděpodobné stopy pohybu mužů, kteří auto nakládali, řídili je – zpětné zrcátko je ideálním nositelem otisků – přenášeli stroje, nástroje, nádoby s čistidly, tahali hadice, otevírali a zavírali dveře. Obtíž jejího úkolu násobilo, že otisky časem mizí v závislosti na povrchu věcí a okolní atmosféře. Vlhkost a teplo je nejlepší ochranou, sucho a chlad nejhorším škůdcem.
Otevřela schránku v přístrojové desce a znovu probrala obsah. Každý předmět už zaregistrovala a prozkoumala. Sklesle listovala knihou údržby vozu. Zrnité skvrny na papíru jí připomínaly, že jí dochází ninhydridová náplň. Stránky jsou ohmatané, ačkoli dodávka za tři roky provozu měla minimum poruch. Společnost zřejmě přísně dbala na doporučenou pravidelnou údržbu. Každý zásah byl pečlivě zaznamenán, datován a parafován. Společnost zaměstnává vlastní automechaniky.
Jak přehlížela stránky, upoutal ji jeden záznam. Pod všemi záznamy se vyskytovaly iniciály buď G. Henryho nebo H. Thomase, tedy mechaniků společnosti Metro. Tento záznam zdobila iniciála J. P., Jerome Pettis. Vyplývalo z něj, že v motoru povážlivě klesla hladina oleje a Pettis doplnil asi dva litry. Na tom by nebylo nic pozoruhodného, kdyby se tak nestalo v den, kdy se čistilo sídlo Sullivanových.
Simonové se zrychlil dech, v konečcích prstů ji zašimralo a vystoupila z dodávky. Zvedla kapotu a prohlížela si motor. Posvítila si do temných koutů a úlovek na sebe nenechal dlouho čekat. Na nádobce ostřikovače se skvěl olejovitý otisk palce. Někdo se tu opřel, když odšroubovával či zašroubovával víčko na otvoru, jímž se doplňuje olej. Na první pohled poznala, že otisk nepatří Pettisovi. A ani dvojici mechaniků. Sáhla po kartě s otisky Budizinského. Byla na devětadevadesát procent přesvědčena, že nepatří ani jemu, ale potřebovala se ujistit. Pečlivě sňala vzorek, porovnala jej a téměř celou cestu do Frankovy kanceláře běžela. Zastihla ho v kabátě a s kloboukem na hlavě, ale rychle si odložil.
„Máš nasírací talent, Lauro.“
„Radši zjisti od Pettise, jestli toho dne olej nedoplňoval Rogers.“ Frank zatelefonoval do společnosti Metro Steam Cleaner, ale Pettis už odešel. U něj doma telefon nikdo nebral.
Simonová se dívala na sejmutý otisk jako na nejvzácnější klenot na světě. „Kašli na to. Projdu naši kartotéku. Když bude třeba, strávím tu celou noc. Obrátím se na Fairfax, umožní nám přístup do AFISu státní policie, náš terminál pořád nefunguje.“ Simonová chtěla využít Automatizovaného daktyloskopického systému /Automated Fingerprint Identification System/, jehož základna se nachází v Richmondu, kde se porovnávají otisky prstů nalezené na místech činu s databází státu.
Frank chvilku přemýšlel. „Provedu něco lepšího.“
„A co?“
Frank vytáhl z kapsy navštívenku, přitáhl si telefon a vyťukal číslo. „Agenta Billa Burtona, prosím,“ řekl do telefonu.…
