Obecná škola (Zdeněk Svěrák)

"Darmojede!... pět švestek a jdi!... svět neviděl!" slyší Eda, ječet ženský hlas, když jde k vrátkům Čejkovic nouzového domku.

"Dobrý den!" pozdraví pana Plíhu, který v pohotovostním obleku do rakve sedí na starém automobilovém sicu.

"Nazdar, chlapče. Jdi no navštívit, jdi. Vo vlásek unik smrti. Vo vlásek! A já to čekám každou chvíli," volá pan Plíha s rukou na srdci.

Matka Čejková, která už se zřejmě naplakala tolik, že jí došly slzy, Edu mlčky pohladí po vlasech, posmrkne a nechá kluky o samotě.

Tonda leží v posteli. Pravou ruku má v čerstvých obvazech. Usmívá se.

"Ahoj," řekne.

"Ahoj, cos dělal?" přisedne Eda do nohou postele.

"Ruční granát. Z flašky," skoro se pochlubí Tonda a ukáže na stůl, kde stojí láhev od limonády s patentním porcelánovým uzávěrem. Eda mu láhev podá.

"Dal jsem do ní film, zapálil a zavřel. Ale než jsem stačil hodit, roztrhla se mi v ruce. Strašná řacha.

"Páni! Ještě že ti to nešlo do vočí," řekne Eda.

"Sáhni pod postel," přikáže Tonda.

Eda tam zaloví a nahmátne tahací harmoniku. Podává mu ji.

"Je tvoje," řekne Tonda. "Já nemám tři prsty."

Eda skousne rty a chce se mu brečet, ale zadrží to.

"Vrátíme ji panu Kavkovi," navrhne.

"Víš, jak jsme dopadli s kouzelníkem," upozorní Tonda.

Eda přikývne. Pohlédne na číslované klávesy a řekne: "Tak já si ji teda nechám."