Proč bychom se netopili (Zdeněk Šmíd)

PÍSEŇ PRO ŠEDIVOU HLAVU

Jó zahrajte mi, plavci, jak míval jsem to rád,
mám pádlo pořád těžší a očím se chce spát,
už do vlasů mi vítr svý stříbro nafoukal,
jó, zahrajte mi, plavci, a potom plujte dál.

Až obrátím se naposled
za zemí modravou,
za pískem zlatým jako med,
za slámou pod hlavou,
tam bendža hrály samy
a holek plný stany,
tam neštípaly mouchy
a ohně plály tmou.

Jó zahrajte mi, plavci, o létu dávných dní,
kdy tykaly nám hvězdy a louky voňavý,
kdy po houpavých pláních na pádla vítr hrál,
jó, zahrajte mi, plavci, a potom plujte dál.

Ten, kdo má hlavu šedivou,
k svý šlajsně musí plout,
ta šlajsna končí hladinou,
co nemá vratiproud,
tam Celsius se nehne,
ať v noci nebo ve dne,
tam vlahej vítr zpívá
pod šlajsnou poslední.
Jó zahrajte mi, plavci, o šlajsně poslední,
že proudí krátkou nocí a pak se rozední,
a zahrajte to nahlas. Bez vás bych se jí bál.
Jó, zahrajte mi, plavci, a potom plujte dál.

Kompletní kniha ke stažení (ePub, PDF, MOBI):