„Holky, taky se tak bojíte?“ zachvěla se Lída. „Představte si, kdyby se teď támhle vocaď vynořili ty Řízkové…“
„Zdá se, že tě představa podobné eventuality podezřele rozněcuje,“ řekla Lucie.
„Dyť jsou tlustý,“ zívla Dana. „Nemám nic proti tomu, aby mě čas od času někdo přepad. Ale musel by za to stát. Aspoň metr osmdesát, korba v ramenou, útlej v bocích. A měl by bejt interesantně prošedivělej.“
„Nestane se jim nic?“ řekla Maruška.
„Co by se jim stalo,“ houkla Nina. „Jestli jim někdo zmaluje záda, tak jim to může jedině prospět.“
„Představte si, holky,“ řekla Kateřina, „že tady všude kolem nás krouží v křoví parta Řízek. Mají děsně chlípný choutky, úplně až orientální. Myslíte, že vzali anděla proto, aby se pomstili Richardovi? Nesmysl. Chtějí vylákat naše muže do terénu, aby nás pak mohli zneužít. A co se teď stane? Za tmy vyběhnou tlustý stíny a fantasticky příšerně nás znásilní, zatímco naši nebozí mužové budou k tomu v dálce houkat jako sovy!“
„Jak sem některej přijde, tak ho bacím rožněm,“ řekla Lída.
„Můžou se stát i horší věci,“ pokračovala Kateřina. „Až nás poplení, tak nás unesu a budou nás prodávat po celý řece až k soutoku, aby měli na pivo, řízky a na cigarety.“
„A pak se na nás vykašlou,“ dodala Lucie. „Kdo se nás popleněných ujme? Například Ivan, jak ho znám, si tadyhle Marušky ani nevšimne, až zjistí, že ji zneuctily ruce zhovadilých požíračů řízků.“
„Náhodou všimne,“ ohradila se Maruška. „On je zlaté kluk a všecko mi odpustí, poněvadž je do mňa úplně blbé.“
Bongo a Sumec se prodírali vysokými kopřivami. „Hrom bac do rostlinstva,“ klel Sumec. „Já už jsem popálenej až za ušima. A zasviněnej jsem jak král Šumavy.“
Ve tmě zahoukala sova.
„To jsou kluci,“ řekl Bongo. „Je to z druhýho břehu. Fofrem pro loď!“
Parta Řízek seděla na břehu a opékala si vuřty.
„Dobrý, co?“ pochválil se hlavní Řízek a hodil hlavu k andělu v trávě. „Já mu dám laškovat s našima loděma.“
„Hezky by to hořelo,“ řekl druhý Řízek. „Ale je to škoda.“
„Jakápak škoda,“ řekl třetí Řízek. „Takových andělíčků je v každým kostele mraky. Tenhle je voprejskanej a chybí mu tři prsty.“
V lese za nimi zahoukala sova.
„Někdo si tu hraje na vejra,“ řekl čtvrtý Řízek.
„A zrovna za mým stanem.“ Vzal klacek a vykročil do tmy.
„Slyšely jste to?“ řekla Lída. „Byli to kluci nebo sovy?“
Dana opět zívla.
„Začínám se nudit, dámy. Dospělí mužové, místo aby nás džentlmensky bavili, si hrajou na Indiány, plíží se rosou a houkají.“
„Je to fakt, jsou to pitomci,“ řekla Nina.
„Jé! Joj! Né!“ vykřikla Maruška, ukázala do tmy. „Děcka, kristepané, só tu!“
„Rožeň, mám rožeň, rozžhavenej, dole zašpičatělej,“ rozkřičela se Lída. Ze tmy se vyřítily mužské postavy.
„Co ječíte, ženský?“ zarazil je Sumec. „Pomozte nám honem s lodí na vodu! Naproti je válka!“
Richard s Kenym se zapírali pádly o proud. Vtom zaslechli sovu.
„Už je našli,“ zajásal Richard. „Potichu k pravýmu břehu. A neplácej s tím jak s kopistem.“
„Tak to zkus sám,“ hučel Keny. „Dyť na to nevidím. A taky nevím, co je kopisto.“
„Nedělejte z toho kovbojku,“ hučel Křižák z vedlejší lodi. „Normálně tam přijdem, voni se ti vysmějou, dají ti anděla, ty se taky zasměješ, řekneš, že jsou pitomí, a je to.“ Nechali se snést proudem, vyskočili z lodí a vytáhli je na břeh.
„Já tam skočím,“ šeptal Richard, „a začnu je fackovat. Vy tam vlítnete za mnou a kluci je začnou fackovat zezadu.“
Křižák a Keny se za ním mlčky loudali s rukama v kapsách.
„Je jich tam víc,“ hulákal z lesa pátý Řízek. „Houkají už dál v lese. Ale jeden houká tady někde. Pojďte někdo sem! Já tu chci mít klid a žádný hvízdálky.“
První Řízek neochotně vstal od ohně, nacpal si zbytek vuřtu do pusy a valil se za hlasem.
Richard se doplížil za stany. Tábor byl prázdný a oheň dohoříval. Jeho svit ozá…
