Povídky I. (Andrzej Sapkowski)

IV.

„Ne, Geralte,“ nafoukla se Nenneke a dupla nohou. „Nevezmu na sebe žádnou odpovědnost ani za obřad, ani za hostinu. Ta rozvalina, které nějaký idiot říká hrad, se nehodí vůbec k ničemu. Kuchyně je rozpadlá, taneční sál se dá použít snad jenom jako stáj, a kaple… To v podstatě ani kaple není. Můžeš mi říct, jakého boha ten kulhavec Herwig vůbec uctívá?“

„Pokud vím, neuctívá žádného. Tvrdí, že náboženství je mandragora pro masy.“

„To jsem si mohla myslet,“ prohlásila kněžka, neskrývajíc pohrdání. „V kapli není ani jedna socha, není tam vůbec nic, nepočítám-li myší bobky. A ke všemu takový zatracený zapadákov. Geralte, proč nechcete mít svatbu ve Vengerbergu, v civilizované zemi?“

„Vždyť víš, že Yen je kvadronka a v těch tvých civilizovaných zemích smíšená manželství netolerují.“

„U Velké Melitele! Jedna čtvrtina elfské krve, to je nějaký problém? Skoro každý má přece nějakou tu příměs krve Staršího lidu. Není to nic jiného než pitomé předsudky!“

„Já je nevymyslel.“