Rádci krále Hydropse
Argonauti byli první hvězdné plémě, které dobylo pro rozum hlubiny planetárních oceánů, podle názorů malověrných robotů kovovým bytostem navždy nepřístupné. Jedním ze smaragdových článků jejich říše se stala Akvácie, třpytící se na severní obloze jako veliký safír v topasovém náhrdelníku. Na této vodnaté planetě panoval před mnoha lety král Hydrops Všerybný. Ten jednoho jitra povolal do trůnního sálu své čtyři nejvyšší hodnostáře a když k němu dopluli s tvářemi obrácenými ke dnu, takto k nim promluvil, ovívaný přitom široce rozploutveným vějířem, který pevně svíral Nejvyšší podskřel, celý ověšený smaragdy.
"Mí nereziví ministři! Již patnáct století vládnu Akvácii, jejím podmořským městům a osadám ponořeným v šeru modravých lučin; za tu dobu jsem rozšířil území státu zatopením četných pevnin a ničím jsem neposkvrnil vodovzdorné prapory, které jsem převzal od svého otce Ichtyokrata. V bojích s nepřátelskými Mikrocity jsem dobyl řady vítězství, jejichž slávu mi nepřísluší rozhlašovat. Moc však pociťuji jako stále těžší břemeno a rozhodl jsem se proto vytvořit syna, který by vstoupil na trůn Inoxidů a důstojně navázal na jejich spravedlivou vládu. Proto se obracím k tobě, můj věrný hydrokybere Amasside, k tobě, Nejvyšší programátore Dioptriku a k vám, Filonaute a Minogare, svým nadrádcům, abyste mi vyprojektovali syna. Ať je moudrý, ale ke knihám nesmí tíhnout příliš, protože tehdy přemíra vědomostí zabraňuje rozhodnému jednání. Ať je dobrý, nikoli však přemrštěně. Přeji si dále, aby byl mužný, nikoli však arogantní, citlivý, ale bez sentimentality, a konečně, aby mi byl podoben! Nechť jsou jeho boky pokryty stejnými tantalovými šupinami jako mám já a jeho rozumové krystaly nechť jsou stejně průzračné jako voda, která nás obklopuje, ochraňuje a živí! A nyní se s požehnáním Makromatrice dejte do díla!"
Dioptrik, Minogar, Filonaut a Amassid se hluboce uklonili a mlčky odpluli. Každý z nich v duchu vážil králova slova, i když ne zcela ve smyslu přání mocného Hydropse. Minogar totiž toužil po trůnu, Filonaut tajně přál argonautským nepřátelům Mikrocitům, Amassid a Dioptrik byli vzájemně znepřáteleni a oba prahli především po záhubě toho druhého; po pádu ostatních ministrů samozřejmě také.
"Král si přeje, abychom mu vytvořili syna," uvažoval Amassid, "co je tedy jednoduššího než vyrýt na princovu mikromatrici nenávist k tomu nadutému zmetkovi Dioptrikovi. Až princ převezme vládu, nechá mu hlavu vystrčit ven z vody, aby se udusil, což by bylo přímo skvělé! Ale," uvažoval dál urozený hydrokyber, "Dioptrik nepochybně kuje stejné plány a jako programátor má spoustu možností vštípit příštímu princi nenávist k mé osobě. Fatální záležitost! Až budeme společně vkládat matrici do dětské pece, musím mít oči na stopkách!"
"Nejjednodušší by bylo," uvažoval ve stejnou chvíli důstojný Filonaut, "vrýt princi náklonnost k Mikrocitům. Bohužel by na to ostatní ihned přišli a byl bych vyřízen. Mohu tedy nanejvýš vložit princi lásku k malým tvorům, což bude mnohem bezpečnější. Při případném výslechu prohlásím, že jsem měl na mysli podmořský potěr a pouze jsem zapomněl blokovat princův program výstrahou, že vše, co není podmořské, milovat nemá. V nejhorším případě mi král odejme řád Zlaté bubliny, nikoli však hlavu, která je mi velice drahá a nedokázal by mi ji vrátit ani samotný vládce Mikrocitů Nassoxer!"
"Proč mlčíte, vážení kolegové?" promluvil náhle Minogar. "Domnívám se, že musíme neodkladně přistoupit k dílu, protože není nic svatějšího než králův rozkaz!"
"Právě o něm rozmýšlím," pronesl rychle Filonaut a Dioptrik s Amassidem unisono dodali:
"Jsme připraveni!"
Podle starodávného zvyku je uzavřeli v komnatě se stěnami pokrytými smaragdovými šupinami, zvenčí sedminásobně zapečetěné mořským voskem, a sám Megacytes, vládce planetárních povodní, přitiskl na pečetě svůj tichomořský erb. Od tohoto okamžiku už nikdo nesměl zasahovat do jejich díla. Teprve poté, až otevřou uzávěr a zvláštní vír spláchne nezdařené projek…
