Tommyknockeři (Stephen King)

Kapitola II
GARDENER NA PROCHÁZCE

1.

Gardener uposlechl její radu a vydal se na procházku. Ve skutečnosti prošel celou cestu až k lodi. Uvědomil si, že je tady poprvé sám a brzy bude úplná tma. Cítil trochu strach jako dítě, které prochází kolem začarovaného domu. Jsou tam duchové? Duchové minulosti Tommyknockerů? Nebo jsou tam pořád ještě sami Tommyknockeři? Možná zastavení animace, bytosti podobné mrazené kávě, které čekají na rozmrazení? A co byli vůbec zač?

Posadil se na zem vedle kůlny a prohlížel si loď. Za chvíli vyšel měsíc a změnil její povrch na ještě strašidelnější stříbrný odstín. Byla podivná, a přesto velmi krásná.

Co se to tady děje?

Nechci to vědět.

O co jde, není přesně jasné…

Hej, přestaň. Co je to za zvuk? Všichni se podívejte dolů, co se tam děje…

Naklonil láhev a zhluboka se napil. Odložil ji, převrátil se a složil pulzující hlavu na ruce. Podařilo se mu tak v lese vedle půvabného, kulatého výběžku lodi usnout.

Spal tam celou noc.

Ráno ležely na zemi dva zuby.

To mám za to, že jsem u ní spal moc blízko, pomyslel si mlhavě. Dostalo se mu alespoň jedné náhrady. Vůbec už ho nebolela hlava, přestože spotřeboval téměř pětinu skotské. Už předtím zaznamenal, že (všechny ostatní atributy stranou) loď – nebo změna atmosféry, kterou loď generovala – na velkou blízkost chrání před kocovinou.

Nechtěl tam nechat vlastní zuby jen tak. Poslechl nejasné nutkání a nohou na ně nahrnul hlínu. Při práci si znovu pomyslel: Hrát Hamleta je luxus, jaký si už nemůžeš dovolit, Garde. Jestli se co nejdřív nepřikloníš na jednu stranu – myslím tím příští den – nebudeš ui schopný ničeho, jen pochodovat s ostatními.

Pohlédl na loď, vzpomněl si na hlubokou škvíru, jež se táhla dolů a měla hladký a neposkvrněný bok. Znovu ho napadlo: Brzy se dostaneme ke vchodu. Jestli tam vchod je… co potom?

Než by se snažil odpovědět, raději vyrazil k domovu.