10. PATNÁCT LET
Celých patnáct let tvořily pár: Lorna a Melony. Usadily se. Bývalé rebelky ženského domova nyní obývaly nejlepší pokoje s vyhlídkou na řeku a převzaly správcovství budovy výměnou za slevu na nájemném. Melony byla šikovná. V loděnici se naučila instalatérské a elektrikářské práci a působila tam v tříčlenné elektrikářské partě. (Ostatní dva byli muži, ale nikdy si na Melony nic nedovolili nikdo si na ni nedovoloval.)
Lorna se stala domáčtějším stvořením. K získání vyšší kvalifikace v loděnici se jí nedostávalo soustředění, ale dál tam pracovala jako obyčejná dělnice - "Už kvůli penzi bys tu měla zůstat," poradila jí Melony. Lorně se vlastně monotónní práce na montážní lince zamlouvala a navíc se chytře hlásila především do služeb s příplatky za přesčasy - nevadila jí nezvyklá pracovní doba, pokud mohla pracovat méně. Melony však byly její pozdní návraty proti mysli.
Lorna také nabyla ženštějšího vzhledu. Nejen že chodila v dámských šatech (i do práce), více se líčila a voněla, ale její kdysi tak drsný hlas nyní zněl měkčeji a naučila se i usmívat (zejména když ji někdo kritizoval). Melony se zdálo, že je čím dál pasivnější.
K partnerským svárům mezi nimi docházelo jen zřídka, protože Lorna se střetům vyhýbala. Za patnáct let zjistila, že Melony lze obměkčit, nenarazí-li na odpor, v opačném případě však nikdy neustoupí.
"Nebojuješ férově," vyčítala jí někdy Melony.
"Jsi přece o tolik větší než já," namítala ostýchavě Lorna.
To bylo slabé slovo. V roce 195-, ve veku něco přes čtyřicet (nikdo nevěděl, kolik jí vlastně je) Melony vážila sto pětasedmdesát liber. Na výšku měřila pět stop a osm palců a skoro padesát palců přes prsa, takže musela nosit pánské košile (velikost L, límeček minimálně sedmnáctipalcový, jinak by ji škrtil, rukávy nosila ohrnuté, protože měla krátké paže). V pase měla třicet šest palců, ale od rozkroku dolů jen osmadvacet (proto nosila ohrnuté nohavice kalhot - nebo jí je Lorna musela zkracovat). Všechny kalhoty jí byly těsné na stehnech, kde puky vždycky rychle vzaly za své, ale na zadku visely jako pytel - Melony neměla velký zadek, zato nevýrazné boky jako většina mužů. Trápilo ji, že má malá chodidla.
Za těch patnáct let ji jenom jednou zatkla policie - kvůli rvačce. Původně ji obvinili z napadení, ale nakonec z toho vyvázla jen s rušením veřejného pořádku. Tehdy si zašla v jedné pizzerii v Bathu na toaletu a jakýsi student začal navazovat hovor s Lornou. Když uviděl, jak se vedle Lorny k baru posadila Melony, pošeptal Lorně: "Pro tvoji kámošku asi nikoho nesezenu." Mel na mysli případnou schůzku ve čtyřech.
"Mluv nahlas!" vybídla ho Melony. "Šeptat je neslušný."
"Povídám, že pro tebe bych asi na rande nikoho nesehnal," odvětil ten chlapec odvážně.
Melony objala Lornu jednou rukou a vzala ji za prs.
"Pro tebe by se asi nenašel ani ovčáckej pes, co by ti podržel," odpálila studentíka.
"Zkurvený lesby," zabručel mladík a měl se k odchodu. Zdálo se mu, že to řekl dostatečně potichu - chtěl jenom udělat dojem na dělníky z loděnic na opačném konci baru nemohl vědět, že jsou to Melonini kolegové. Ti studenta přidrželi a Melony mu přerazila nos kovovým stojánkem na ubrousky.
Melony nejraději usínala s velkým obličejem položeným na nahém, plochém Lornině bříšku Lorna vždycky poznala, že už Melony spí, protože se změnil její rytmus dýchání, což pocítila v chloupcích na pohlaví. Za celých patnáct let se stalo jenom jednou, že Lorna kamarádku poprosila, aby si tu těžkou hlavu položila jinam, ještě než tvrdě usne.
"Co se děje?" divila se Melony. "Máš krámy?"
"Ne, jsem těhotná," opáčila Lorna. Melony to považovala za žert, ale jen do té chvíle, kdy se Lorna odebrala do koupelny zvracet.
Když se Lorna vrátila do postele, řekla jí Melony: "Poslyš, snažím se to celý v klidu pochopit. Patnáct roků spolu žijeme jako manželé a ty jsi najednou v jiným stavu." Lorna se schoulila do klubíčka, omotala se kolem polštáře a druhým si chránila hlavu. Měla tedy pokrytý obličej, břicho i pohlav…
