IV.
Jednoho dne jsem se rozhodla, že nad Šéfem v diskusi zvítězím.
Ale hned tak to asi nebude.
Byly dny, kdy jsem s ním neprohrávala. Totiž dny, kdy mě nepřišel navštívit.
Začalo to všechno rozdílnými názory na to, jak dlouho se mám léčit. Cítila jsem se být připravena na návrat domů, nebo zpátky do služby, ať už teď hned, nebo asi tak po čtyřech dnech. I když jsem teď ještě pořád nechtěla vyfasovat nějakou tu přístavní rvačku, mohla jsem si vzít lehkou službu. Nebo si udělat výlet na Nový Zéland. Všechna má poranění už opravili.
Nebylo jich zas až tolik. Mnoho popálenin, čtyři zlomená žebra, jednoduché zlomeniny levé lýtkové kosti a holeně, mnohonásobné složité zlomeniny kostí v pravé noze a tří prstů na levé, fraktura lebky v místě vlasové čáry, naštěstí bez komplikací a nejmenších defektů. – Někdo mi odřízl pravou bradavku. Na to a na popáleniny a zlámané prsty na nohou jsem si vzpomínala. Ostatní se muselo stát, když jsem věnovala pozornost něčemu jinému.
Šéf mi řekl: „Friday, víš, že to bude trvat přinejmenším šest týdnů, než se regeneruje ta chybějící bradavka.“
„Ale takový jednoduchý kosmetický zásah plastické chirurgie by se měl zahojit do týdne. Aspoň doktor Krasny mi to tak říkal.“
„Holčičko, když někoho zmrzačí během výkonu služby, tak v této organizaci bude mít tak dokonalou rekonvalescenci, jaká je jen terapeuticky možná. Kromě téhle naší stále platné zásady máme v tvém případě ještě jeden důvod navíc. Je působivý a dostačující. Každý z nás má jako svou morální povinnost zachovávat a ochraňovat vše krásné na tomto světě. Jinak tady nikdo nezbude. Máš nezvykle hezké tělo, teď ale strašlivě poškozené… Musíme ho dát opravit.“
„Jak jsem řekla, kosmetická chirurgie je v pořádku. Ani nečekám, že budu mít v bradavkách konve mléka. A když je se mnou někdo v posteli, tak se nestará zrovna o tohleto.“
„Friday, sama bys měla být přesvědčená, že nikdy nebudeš potřebovat kojit. Ale hezká a funkční prsa se dost liší od imitace plastické chirurgie. Onen uvažovaný společník v posteli by neměl nic poznat… Ale ty bys to věděla a já taky. Ne, má milá, obnovíme tě do bývalé dokonalosti.“
„Hm, kdy si necháte regenerovat ty oči?“
„Nebuď drzá, dítě. V mém případě by to nemělo žádný estetický výsledek.“
Tak jsem získala opětovně dívčí prsa, stejně dobrá jako předtím, nebo dokonce možná lepší. Další spor se týkal mého opětovného výcviku. Cítila jsem totiž, že potřebuji získat správný instinkt zabijáka reagujícího jako citlivá spoušť dobře seřízené pušky. Když jsem se opětovně rozhýbávala, Šéf vypadal, jako kdyby právě kousl do něčeho hodně odporného.“
„Friday, nebudu ti připomínat, že vždycky, když jsi někoho zabila, tak to byla chyba. Zabila jsi někoho, o kom bych nevěděl?“
„Ne, ne,“ řekla jsem rychle. „Dokud jsem nezačala pracovat pro vás, nikoho jsem nikdy nezabila. Nevím o žádné vraždě, o které bych vám nedala zprávu.“
„V tom případě jsi vždycky zabíjela v sebeobraně.“
„Ale co ten Belzen? To nebyla sebeobrana, nedotkl se mě ani malíčkem.“
„Beaumont, alespoň to bylo jméno, které obvykle používal. Sebeobrana se někdy musí řídí zásadou Udělejte jim to, co chtějí udělat vám, ale udělejte to jako první. Myslím, že to řekl DeCamp. Nebo někdo ze školy pesimistických filozofů dvacátého století. Zavolám do dokumentace a požádám o Beaumontův spis, aby ses mohla sama přesvědčit, že patřil mezi lidi, kteří jsou lepší mrtví.“
„Netrapte se tím. Když jsem se podívala do jeho vaku, viděla jsem, že mě nesledoval, aby mně dal dlouhý filmový polibek. Ale to bylo až potom.“
Šéfovi trvalo několik vteřin, než odpověděl. To nemíval ve zvyku.
„Friday, nechceš po sobě zamést stopy, změnit hřiště a stát se katem?“
Poklesly mě čelisti a oči se mi rozšířily. To byla moje odpověď.
„Neměl jsem v úmyslu tě polekat,“ řekl Šéf suše. „Snadno si domyslíš, že tato organizace má také atentátníky. Nechci tě ztratit jako kurýra. Jsi ten nejlepší, jakého mám. Ale vždycky budu potřebovat šikovné popravčí, protože jejich úmrtnost je vysoká. Ale …
