Část třetí
DARSHIVA
Kapitola šestnáctá
NEBYL TO TAK ÚPLNĚ ČLUN. Byl to říční přívozní člun a jeho dlouhé, roztřepené lano dokazovalo, že se utrhl od svého ukotvení někde nahoře na řece a připlul dolů po proudu. Nicméně svému účelu poslouží. Jediným nedostatkem, který mohl Garion vidět, byla skutečnost, že přívozní člun ležel asi dva a půl metru pod vodou s přídí na pravoboku proraženou.
"Co myslíš, Belgarate?" zeptal se Beldin.
"Člun, který se už jednou potopil, nebudí zrovna moc důvěry," řekl stařec.
"Jak by se ti líbilo plavat? Deset mil oběma směry není ani prkno."
Durnik stál a díval se do kalné říční vody. "To bude v pořádku," řekl.
"Durniku," podotkl Silk, "má vepředu velkou díru."
"Tu dokážu opravit - pokud neleží dole tak dlouho, aby začal hnít." Svlékl si svou hnědou tuniku a boty. "Nu," řekl, "je jediný způsob, jak to zjistit." Skočil do řeky, ponořil se pod hladinu a plaval k vraku. Kousek po kousku ručkoval podél boku a každou chvíli se zastavil a bodal do dřeva nožem. Po době, která se zdála být věčností, se vynořil,
"Takže?" zavolal na něj Belgarat.
"Tahle strana se zdá být v pořádku," odpověděl Durnik. "Ještě se podívám na tu druhou." Znovu se ponořil do zelené vody a vydal se podél druhého boku. Na chvíli vyplaval na hladinu a pak se znovu ponořil, aby prozkoumal vnitřek člunu. Pak si prohlédl rozšklebenou díru na přídi. Když se znovu objevil na hladině, ztěžka oddechoval. "Je pevný," řekl, když vylezl z vody, "a ať už narazil do čehokoli, nezpůsobilo to žádné větší škody. Myslím, že ho dokážu opravit natolik, abychom v něm přepluli řeku. Musíme ho ale nejdříve vyložit."
"Ano?" Silk zvědavě pokrčil nos. "Jaký náklad vezl?"
"Fazole," odpověděl Durnik, "celé pytle. Většina pytlů ale popraskala, když fazole nabobtnaly."
Silk zasténal.
"Možná patřily někomu jinému, Kheldare," řekla Samet utěšujícím hlasem.
"Myslíš si, že je to legrace?"
"Pomůžu ti, Durniku," nabídl se Garion a začal si svlékat svou tuniku.
"Ach..." zaváhal Durnik. "Moc ti děkuji, Garione, ale už jsem tě viděl plavat. Raději zůstaň na břehu. S Tothem to zvládneme."
"Jak ho chceš dostat z vody?" zeptal se Sadi.
"Máme přece koně." Durnik pokrčil rameny. "Až ho otočíme, budou schopní vytáhnout ho na břeh."
"Proč otočit?"
"Kvůli té díře na přídi. Chceme, aby z něj voda vytekla, až ho budeme vytahovat ven. Kdybychom ho nechali plný vody, nevytáhlo by ho ven ani celé spřežení."
"Ach, na to jsem nepomyslel."
Toth odložil svou hůl, stáhl si pokrývku, kterou nosil přehozenou přes ramena a skočil do řeky.
Eriond se také začal svlékat.
"Kam si myslíš, že jdeš, mladíku?" zeptala se jej Polgara.
"Chci jim pomoct vyložit člun, Polgaro," odpověděl vážně. "Plavu opravdu dobře. Mám spoustu zkušeností, vzpomínáš si?" Pak také skočil do vody.
"Nejsem si jistá, že jsem pochopila, o co šlo," poznamenala Samet.
Polgara si smutně povzdechla. "Když byl malý chlapec, žil se mnou a s Durnikem v Údolí. Poblíž je tam řeka a on do ní pravidelně padal."
"Ach. Myslím, že už tomu rozumím."
"Dobrá," řekl Belgarat rázně. "Budou potřebovat dřevo, aby mohli tu díru opravit. Půl míle proti proudu jsme projeli kolem kůlny. Jeďte tam a strhněte ji."
Než Durnik vytáhl potopený člun na břeh, slunce už dávno zapadlo. Počasí konečně spolupracovalo a toho večera nepadaly žádné kroupy. Aby měli dostatek světla, zapálili na břehu oheň a kovář s Tothem a Eriondem se dali do práce.
Silk chmurně obcházel člun. "Je můj, opravdu," povzdechl si.
"Máš dobře vybavené čluny, Silku," řekl mu Durnik a pečlivě vyměřoval prkno. "Tenhle má v přídi všechno, co potřebuji - hřebíky, sud dehtu, a dokonce docela dobrou pilu. Dostaneme ho na vodu před rozedněním."
"Jsem rád, že se ti líbí," řekl Silk kysele. Pak se zašklebil. "To je nepřirozené," stěžoval si.
"Co se děje, Kheldare?" zeptala se jej Samet.
"Obyčejně, když potřebuji člun, tak si nějaký ukradnu. To, že používám svůj, mi připadá tak nějak nemorální."
Vesele se zasmála a popleskala jej po tváři. "Chudáčku, t…
