Kapitola 18
10. květen 2001, 23:24 hod.
Deborah instinktivně zareagovala, opět přitiskla dlaň na vystouplé ovládací tlačítko a zavřela těžké ocelové dveře přibíhajícím mužům těsně před nosem.
Ve stejném okamžiku na ni zezadu zaútočila Cindy, která ji začala škrtit a snažila se ji od nich odtáhnout.
Deborah se bránila, ale stále tiskla ruku na tlačítko.
„Sundej ze mě tu sirénu!“ křikla Deborah. Cindy totiž ječela, že ty dveře musí zase otevřít.
Joanna Cindy postupně rozevřela prsty, kterými se Dehorah držela, a prudceji odstrčila, takže laborantka zavrávorala dozadu. Okamžitě se však vzpamatovala a znovu se na Deborah vrhla.
„Joanno, drž ten zatracenej knoflík,“ vyjekla Deborah, zatímco jednou rukou odrážela Cindiny útoky.
Jakmile Joanna přitiskla dlaň na panel, Deborah mohla použít k souboji s neodbytnou laborantkou obě ruce. Přestože se od té doby, co v páté třídě vrazila jednomu nesnesitelnému spolužákovi facku, s nikým nepoprala, teď se napřáhla a udeřila Cindy do levé tváře.
Po čtyřech letech univerzitního lakrosu v sobě měla Deborah mnohem víc síly a bojovnosti než tenkrát v páté třídě a Cindy po jejím úderu okamžitě znehybněla. Vzápětí se pomalu svezla na podlahu, nejprve na kolena a pak se jako tající kopeček zmrzliny zhroutila na obličej.
Deborah vykřikla po té ráně bolestí a chvilku divoce mávala rukou ve vzduchu. Přinutila se ovládnout, chňapla po nejbližším inkubátoru a snažila se ho přisunout ke dveřím. Joanna okamžitě pochopila, oč Deborah jde. Společnými silami ho postavily tak, aby svou hmotností i nadále tlačil na ovládací panel a dveře se nedaly otevřít. Aby měly jistotu, že se kontejner skutečně nepohne, ani na okamžik se ho nepustily.
„A co teď?“ zašeptala Joanna vyděšeně.
„Jediná možná cesta ven vede přes jídelní nebo nákladní výtah! Co myslíš?“
„Nákladní výtah!“ rozhodla Joanna. „Víme přesně, kde je, a určitě se do něho vejdeme.“
O několik kroků dál se Cindy mátožně posadila. V očích měla prázdný, rozostřený výraz jako mnohokrát zasažený boxer.
„Fajn!“ přitakala Deborah, když se ještě jednou podívala na Cindy, která se právě pokoušela postavit. „Jdeme!“
Nechaly inkubátor svému osudu a rozběhly se zpátky do spleti místností. Bohužel špatně odbočily a dostaly se do výklenku, ze kterého nevedl žádný východ. Nezbývalo jim, než se vrátit. Za sebou slyšely, jak jeden inkubátor narazil do jiného, a pak se ozvaly rozčilené výkřiky mužů.
„Bůh s námi, jestli ten výtah nefunguje,“ podařilo se Deborah vypravit mezi prudkým oddychováním.
Proběhly poslední zatáčkou, proletěly kolem dveří pitevny a doslova narazily do dveří nákladního výtahu. Z horizontálního otvoru ve výši hrudníku vyčuhoval těžký, plátěný popruh. Deborah ho uchopila jako první, ale Joanna jí okamžitě pomohla. Společnými silami dveře otevřely, spodní část se vyklopila dolů, svrchní nahoru. Když byla mezera mezi dveřmi dostatečně široká, vlezly dovnitř.
Samotný výtah tvořila klec z těžkého drátěného pletiva o ploše asi 0,75 m2. Vpravo ve výši hrudníku se nacházel ovládací panel se šesti tlačítky. Podlaha výtahu byla vyrobena z hrubě opracovaných dřevěných prken. Nahoře se kdesi ve tmě ztrácela nosná lana, jediné světlo sem pronikalo otevřenými dveřmi z chodby. Slyšely přibližující se dusot nohou.
„Dveře!“ vyjekla Deborah, zvedla ruku a popadla plátěný popruh připevněný k vnitřnímu okraji horních dveří. Joanna se natáhla a taky ho pevně sevřela. Opět se jim společnými silami podařilo těžkými dveřmi pohnout. Zpočátku pomalu a pak stále rychleji se začaly sklápět, ale než se zavřely úplně, stály muži před nimi. Jeden z nich strčil do zužující se mezery ruku, pevně sevřel Deboražin lékařský plášť a škubl jim zpět právě v okamžiku, kdy se spodní a horní křídla spojila a ženy se ocitly ve tmě. Deborah, která stále držela v ruce plátěný popruh, cítila, jak ji někdo hrubě táhne ke dveřím.
„Zmáčkni nějakej knoflík!“ zavřískla Deborah na Joannu, zatímco celou vahou visela na popruhu. Cítila, že se někdo venku snaží dveře otevřít, ale v…
