Celá e-kniha Záhada na zámku Styles ke stažení v ePUB, PDF a MOBI
OSMÁ KAPITOLA
Nová podezření
Nastala chvíle zkoprnělého ticha. Japp, kterého obrat překvapil nejméně, promluvil jako první.
„Moje řeč,“ křičel, „vy jste pašák! A nepletete se, že ne, pane Poirote! Předpokládám, že vaši svědci jsou důvěryhodní.“
„Voila! Připravil jsem seznam – jména a adresy. Musíte je vyslechnout, samozřejmě. Ale shledáte vše v pořádku.“
„Jsem si tím jistý.“ Japp ztišil hlas. „Jsem vám velmi zavázán. To by byl pěkný průšvih, kdybychom ho zatkli.“
Obrátil se k Inglethorpovi. „Ale promiňte otázku, pane, proč jste se o všem nezmínil před porotou?“
„Na to vám odpovím,“ přerušil ho Poirot. „Kolovaly jisté pověsti –“
„Zlovolné a naprosto nepravdivé,“ přerušil ho Alfréd Inglethorp pobouřeně.
„A pan Inglethorp rozhodně neměl zájem, aby se právě teď rozvířil nějaký skandál. Říkám to správně?“
„Zcela správně.“ Inglethorp přikývl. „Vždyť jsme ubohou Emily ještě ani nepohřbili, můžete se mi tedy divit, že jsem netoužil, aby se vyrojilo ještě více podobných lživých pověstí?“
„Mezi námi, pane,“ poznamenal Japp, „raději bych všechny pověsti vyvrátil, než čelil obvinění z vraždy. A odvažuji se domýšlet, že vaše ubohá paní by smýšlela stejně. Kdyby zde totiž nebyl pan Poirot, už byste seděl ve vězení, jako že se Japp jmenuji.“
„Bezpochyby jsem se zachoval bláznivě,“ zadrmolil Inglethorp. „Ale netušíte, inspektore, jakému pronásledování a pomlouvání jsem byl vystavený.“ Při posledních slovech střelil zlým pohledem po Evelyně Howardové.
„A teď, pane,“ řekl Japp a obrátil se bystře k Johnovi, „bych si rád prohlédl ložnici paní domu, prosím, a potom si hodlám krátce pohovořit se služebnictvem. Ovšem neobtěžujte se. Tady pan Poirot mně ukáže cestu.“
Když všichni opustili místnost, Poirot se ke mně otočil a naznačil mi, abych ho následoval nahoru. Tam mne uchopil za paži a táhl za sebou.
„Rychle, zajděte do vedlejšího křídla. Postavte se tam ke dveřím, ze strany, která je potažená suknem. A neodcházejte, dokud pro vás nepřijdu.“ Pak se rychle obrátil a připojil k detektivům.
Řídil jsem se jeho instrukcemi, zaujal jsem postavení u dveří, samozřejmě že jsem byl zvědavý, co za vším vězí. Proč jsem měl vartovat zrovna tady? Hleděl jsem zamyšleně na chodbu před sebou. Náhle mne cosi napadlo. S výjimkou pokoje Cynthie Murdochové se všechny ostatní nalézaly v levém křídle zámku. Měla snad tato skutečnost něco společného s tím, že zde stojím? Je snad mým úkolem sledovat, kdo vejde, nebo odejde? Poctivě jsem setrvával na místě. Minuty se vlekly. Nikdo nepřicházel. Nic se nedělo.
Muselo uplynout dobrých dvacet minut, než se Poirot znovu objevil. „Ani na chvíli jste odsud neodešel?“
„Ne, trčel jsem zde jako skála. Nic se nepřihodilo.“
„Ach!“ Znamenalo to, že je potěšený, nebo zklamaný? „Opravdu jste nic nezpozoroval?“
„Ne.“
„Ale něco jste pravděpodobně zaslechl? Silný náraz – snad, mon ami ?“
„Ne.“
„Je to možné? Ach, zlobím se na sebe ještě teď! Víte, obvykle se mi nestává, že bych se choval neobratně. Ale nějak jsem neopatrně pohnul levou rukou,“ velmi dobře znám ty Poirotovy pohyby, „a zavadil jsem tak silně o stůl vedle postele, až spadl na podlahu!“
Připomínal mi dítě, jak byl rozmrzelý a schlíplý, rychle jsem se ho proto snažil utěšit.
„Nevadí, starý brachu. Co na tom záleží? Zřejmě vás dočista vyvedl z míry váš předcházející triumf. Mohu vám říci, že jste nás překvapil všechny. Ale vztah mezi lnglethorpem a Raikesovou musel být mnohem silnější, než kohokoli z nás kdy napadlo, když o něm do poslední chvíle mlčel. Jak zamýšlíte postupovat teď? Kde jsou vlastně chlapíci ze Scotland Yardu?“
„Zašli dolů za služebnictvem. Ukázal jsem jim všechny naše důkazy. Zklamal mne ale Japp. Nemá žádný plán!“
„Panečku!“ řekl jsem, když jsem vyhlédl z okna.
„Máme tady doktora Bauersteina. Doufám, že pokud jde o tohoto muže, že se nemýlíte, Poirote. Nemám ho rád.“
„Je chytrý,“ poznamenal Poirot hloubavě.
„Ach, chytrý jako ďábel! Ale musím vám říci, znamenitě jsem se bavil, když jsem ho v úterý pozoroval, jak se smaží ve…
