ČÁST I - GENERÁL
1. PÁTRÁNÍ PO KOUZELNÍCÍCH
BEL RIOSE... Během své poměrně krátké životní dráhy získal Riose titul 'Poslední z císařských vojáků', a také plným právem. Budeme- li zkoumat jeho vojenská tažení, zjistíme, že svými schopnostmi stratéga se vyrovnal Peurifoyovi a ve schopnosti jednat s lidmi ho snad i převyšoval. Skutečnost, že se narodil v dobách úpadku Říše, mu téměř znemožnila, aby se Peurifoyovi vyrovnal také svou pověstí dobyvatele. A přece k tomu měl příležitost, když se jako vůbec první z generálů Říše obrátil přímo proti Nadaci...
ENCYCLOPEDIA GALACTICA
Bel Riose cestoval bez ozbrojeného doprovodu, v rozporu s tím, co dvorská etiketa předepisuje veliteli flotily umístěné v ne právě poslušné hvězdné soustavě na Pomezí Galaktické Říše.
Ale Bel Riose byl mladý a energický - natolik energický, aby ho chladně uvažující a střízlivý dvůr mohl vyslat co nejblíž samotnému konci vesmíru - a navíc byl i zvídavý. Poslední z těchto vlastností byla opředena podivnými a nepravděpodobnými historkami, které s nadsázkou opakovaly stovky lidí a z doslechu je znaly tisíce. Riskantní vojenské podniky předpokládaly existenci těch dvou zbývajících.
Jejich kombinaci by sotva něco mohlo odolat.
Vystoupil z ojetého auta, které někde sebral, a stanul přede dveřmi chátrajícího sídla, které bylo cílem jeho cesty. Čekal. Oko fotobuňky střežící vchod sice fungovalo, ale když se dveře otevřely, vykonala to lidská ruka.
Objevil se stařec a Bel Riose se na něj usmál: "Jmenuji se Riose..."
"Já jsem vás poznal." Stařec zůstal chladně na svém místě, aniž by se něčemu divil. "Co si přejete?"
Riose udělal krok zpátky s gestem pokory. "Přicházím v míru.
Pokud jste Ducem Barr, rád bych si s vámi promluvil."
Ducem Barr ustoupil stranou a stěny uvnitř domu ožily jasnou září. Generál vstoupil do jasu denního světla.
Dotkl se stěny pracovny a pak se upřeně zahleděl na konečky prstů. "Tohle vy máte tady na Siwenně?"
Barr se slabě usmál. "Doufám, že nikde jinde. Údržbu si provádím sám, jak jen to jde. Za to čekání u dveří se vám musím omluvit.
Automatika sice zaznamená přítomnost návštěvy, ale otevřít už nedokáže."
"Ty vaše opravy asi nejsou moc platně?" Generálův hlas zněl trochu posměšně.
"Už se nedají sehnat součástky. Jestli chcete, pane, můžete se posadit. Pijete čaj?"
"Na Siwenně? Milý pane, kdyby tady člověk nepil čaj, tak by se společensky znemožnil."
Starý patricij potichu odešel s váhavou úklonou, která patřila k obřadnosti zděděné po bývalé aristokracii, žijící v lepších časech minulého století.
Riose se díval za odcházející postavou svého hostitele a jeho předstíraná zdvořilost dostávala mírné trhliny. Riosova výchova byla vedena v čistě vojenském duchu, stejného druhu byly i jeho zkušenosti.
Nejednou se, jak se často říká, ocitl tváří v tvář smrti, jenomže vždycky to byla smrt v důvěrně známé a konkrétní podobě. Uctívaný hrdina Dvacáté flotily, v najednou jaksi zatuchlé atmosféře starobylého pokoje, pocítil nepříjemné mrazení.
Generál poznal, že černé krabičky vyrovnané v řadách na policích, jsou knihy. Jejich názvy mu nic neříkaly. Domyslel si, že rozměrná konstrukce na jednom konci místnosti je přístroj, který v případě potřeby převede knihu do podoby obrazu a zvuku. V životě žádný neviděl v chodu, ale znal je z doslechu.
Kdysi se dozvěděl, že v dávných dobách, ve zlatých časech, kdy se Říše svým rozsahem překrývala s celou Galaxií, bylo takovými přijímači - a takovými řadami knih - vybaveno devět domů z deseti.
Ale dnes bylo nutné střežit hranice, knihy byly dobré tak pro staré lidi. To, co se vyprávělo o starých časech, bylo beztak z poloviny vybájené. A kdyby jenom z poloviny.
Hostitel donesl čaj a Riose se posadil. Ducem Barr pozvedl svůj šálek. "Na vaši počest."
"Díky. Na vaši."
Ducem Barr rozvážně řekl: "Prý jste mladý. Pětatřicet?"
"Málem jste se trefil. Třicet čtyři."
"V tom případě," pronesl tiše a důrazně Barr, "snad bude nejlepší, když vám hned na začátku sdělím, že bohužel neovládám ta…
