Řeka diamantů

KAPITOLA POSLEDNÍ

Inspektor se tvářil zuřivě. "Kdybyste znal jenom první písmenko abecedy své povinnosti, strážníku, byl byste rovněž přivedl oba žalobce."

Amber se ohříval před velkým krbem v jednací místnosti. Zrudlý mladý policista se ohříval před inspektorovým psacím stolem.

"Teď už tomu nepomůžeme, inspektore," řekl Amber vesele. "Nevím, ale kdybych byl na strážníkově místě, snad bych se byl zachoval stejně. Zloděj v ponožkách - a prchá. Ctihodní pánové se ženou za ním. Co byste udělal vy?"

Inspektor se usmál.

"Dobrá, pane," přiznával. "Myslím, že vaše ponožky by mě byly přesvědčily."

Amber přikývl a odpověděl na strážníkův vděčný pohled úsměvem.

"Myslím, že moc nezískáme, jestli budeme čekat," řekl Amber. "Naši přátelé oběma strážníkům ufrnkli. Hotel má zadní vchod a nepochybuji, že ho použili. Vaši lidé je nemohli prostě zatknout?"

Inspektor zavrtěl hlavou.

"Obvinění zní: spiknutí a krádež, že ano? To by vyžadovalo zatykače. Strážník ovšem mohl provést předběžné zatčení - ale kdo by se toho odvážil?"

Posel přinesl Amberův kabát a boty a Amber se chystal odejít.

"Podám Scotland Yardu potřebné hlášení. Nastal čas, kdy musíme udělat generální úklid. Vím dost, abych je nechal pověsit, aniž bych se příliš zdržoval jejich posledním činem. Jejich spletité podvody, táhnoucí se po celá léta, úplně postačí. Šíří, pokud je přímo nevyrábějí, falešné bankovky - to je z hlediska poroty to nejhorší."

Auto poslal zpět do Maidstone, aby přivezlo Suttona. Nebyl překvapený, když přišel na snídani do svého hotelu a našel tam nejen Francise Suttona, ale i jeho sestru. Velmi stručně jim vylíčil svá dobrodružství z této noci.

"Teď s nimi skoncujeme. Přestali být zábavní. Dnes bude vydán zatykač a s trochou štěstí je večer máme."

Lambaire a Bělásek zatím dorazili do dočasného úkrytu v hotelu, kde Lambaire bydlel. Bělásek byl vždy vedoucím ve chvílích krize. Převzal vedení i v této záležitosti.

Našel v City krám, který otvíral brzo ráno, a koupil na nastávající cestu kufry. V jiném obchodě opatřil šatstvo a prádlo, které si hned vyměnili. Neodvažoval se vrátit do svého hotelu pro zavazadla, které tam nechal.

Lambaire nebyl skoro k ničemu. Seděl v pokoji, který Bělásek najal, hryzal si nehty a bezmocně klel.

"Nadávky nejsou k ničemu, Lambaire," řekl Bělásek. "Jsme v tom - dobrá! Jsme peleli - jak říkají Zulukafři. Sraženi na břicho. Vemte si svou šekovou knížku."

"Nemohli bychom se nějak bránit?" ptal se tučný muž vztekle. "Nemohli bychom to zkusit - s trochou drzosti?"

"Bránit! Drzost!" poškleboval se Bělásek. "Vy jste proklatě obratný obránce. Vy! Jen zkuste čelit porotě. Kde je šeková knížka?"

Lambaire ji neochotně vyndal a Bělásek ji chvatně prohlédl. "Šest tisíc tři sta - to je dost!" řekl s úlevou. "Docela pěkný obnos. Vybereme všechno až na sto liber. Znamenalo by to zbytečné průtahy, kdybychom vybrali celý účet."

Vzal šekovou knížku a napsal svým pravidelným písmem příkaz k výplatě šesti tisíc dvou set liber doručiteli šeku. Proti slovu ředitel napsal svoje jméno a posunul šek k Lambairovi. Lambaire okamžik váhal - pak podepsal.

"Počkejte," řekl, když jeho přítel sahal po šeku. "Kdo to půjde vyzvednout?"

"Já," řekl Bělásek.

Lambaire se na něj podíval s podezřením.

"Proč ne já?" zeptal se. "Mě v bance znají."

"Vy - vy zloději!" zaječel Bělásek. "Vy pse mizerná! Vy mně nevěříte?"

"Tohle je velká suma!" trval na svém umíněně Lambaire.

S námahou potlačil Bělásek svoji zlost.

"Jděte - a vyzvedněte to!" vyjel. "Já se nebojím, že utečete - jenom jděte rychle - banky zrovna otvírají."

"Já vás nepodezírám Bělásku," řekl Lambaire s vlídností. "Ale obchod je obchod."

"Nežvaňte a jděte!" řekl Bělásek ostře. Po pravdě řečeno, Bělásek znal nebezpečí spojené s návštěvou banky. Bylo docela možné, že banku už hlídají. Ale bylo možné, že se všechno pozdrželo. Úřední aparát někdy pracuje pomalu - a Bělásek ve své rytířskosti chtěl vzít riziko na sebe.

Lambaire před odchodem zašel do svého bytu a byl pryč celkem půl hodiny.

Našel Běláska stojícího zády k ohni a prohrouženého v přemýšlení.

"Tady jsem, vidíte!" Lambaire se trochu ušklíbl. "Neutekl jsem vám."

"Ne," přiznával Bělásek. "Já vám věřím víc než vy mně. Byl jste napolo rozhodnutý s lupem utéct, když jste vycházel z banky."

Lambairova tvář prudce zrudla.

"Jak - jak to víte - co tím chcete říct?" zeptal se rozrušeně.

"Nemusíte ječet," řekl Bělásek klidně. "Jel jsem v taxi za vámi."

"A tomu vy říkáte důvěra?" zeptal se Lambaire s trpkostí.

"Ne," řekl Bělásek beze studu. "Tomu já říkám učinit rozumná opatření."

Lambaire se skoro vesele zasmál, což bylo u něho neobvyklé.

Vytáhl ze svých náprsních kapes dva tlusté svazky bankovek.

"Tady je váš podíl a tady je můj. Je to v padesátkách - odpočítám vám je."

S hbitostí bankovního pokladníka počítal bankovky. Bylo jich dvaašedesát.

Bělásek je přeložil a dal do kapsy.

"A teď, jaký je váš plán?" ptal se

"Pevnina," odpověděl Lambaire. "Pojedu cestou přes Harwich do Holandska - bude lépe, když se rozdělíme."

Bělásek přikývl.

"Já pojedu přes Irsko," lhal. Pohlédl na hodiny. Bylo téměř deset hodin. "Bude lepší, když si pospíšíme."

"Uvidím vás někdy?" zeptal se, když vycházel z pokoje a Lambaire přikývl. Když se Bělásek vrátil, byl velký muž pryč.

Jeden vlak k pevnině vyjíždí z nádraží Victoria o jedenácté hodině - velmi nebezpečný vlak, jak Bělásek věděl, protože ho dost hlídají. Jiný vlak vyjíždí v tutéž dobu z Holbornu - a staví v Herne Hill.

Bělásek se rozhodl koupit si turistický lístek v kanceláři na Ludgate Hill a jet taxíkem na Herne Hill.

Koupil si lístek a vycházel z kanceláře, když ho něco napadlo. Přešel k oknu, kde se prováděla výměna peněz.

"Dejte mi za sto liber franky," požádal a vyndal z kapsy dvě padesátilibrovky a prostrčil je mříží.

Pokladník se na ně podíval, mačkal je v rukou a pohlédl na Běláska.

"Nic zvláštního jste na nich nepozoroval?" zeptal se.

"Ne."

Bělásek pocítil svíravý pocit u srdce.

"Mají obě totéž číslo a jsou to padělky," oznám…