Lovec hlav

VIII. BHAG

Byl to ohromný orangutan. Jak tu seděl skrčený, zlomyslně pokukující na návštěvníka korálkovýma očima, měřil více než šest stop. Měl chlupatou, neobyčejně rozložitou hruď, jeho ruce se téměř dotýkaly podlahy a připomínaly objemná stehna průměrného muže. Opice měla na sobě tmavě modré montérky, které přidržovaly na ramenou dvě šle.

"Bhagu!" zavolal Sir Gregory tak jemně, že Michael nevěřil svým uším.

"Pojď sem." Gigantická postava se přikolébala přes pokoj ke krbu, před nímž oba muži

stáli.

"To je můj přítel, Bhagu."

Velikán se natáhl a sevřel na okamžik Michaelovy prsty ve své tlapě. Pak zdvihl pracku k nosu a hlasitě čmuchal - to byl jediný zvuk, který vydal.

"Podej mi doutníky," řekl Penne.

Opice okamžitě zamířila do pracovny, otevřela zásuvku a vytáhla krabici.

"Ty ne," řekl Gregory, "ty malé."

Mluvil zřetelně, jako by oslovoval někoho nahluchlého. Ohavný Bhag bez váhání uložil krabici a vytáhl jinou.

"Nalej mi whisky se sodou."

Opice uposlechla. Neulila ani kapku, a když její pán řekl: "Dost!", zazátkovala láhev a postavila ji na místo.

"Děkuji, to stačí, Bhagu."

Opice se bez nejmenšího zvuku vydala zpátky k otevřené stěně, zmizela a dveře se za ní zavřely.

"Neuvěřitelné, vždyť je to téměř lidský tvor," zašeptal Michael užasle.

Sir Gregory se zasmál.

"Víc než lidský," řekl. "Bhag je moje ochrana před čímkoli."

Jeho pohled na okamžik zalétl k šavli nad krbem.

"Kde bydlí?"

"Má svou místnost a udržuje si ji v čistotě. Jí se služebníky."

"Pane Bože!" vydechl Michael a hostitel se znovu zasmál úžasu, který u svého hosta vyvolal.

"Ano, jí se služebníky. Ti se ho bojí, ale zbožňují ho: je pro ně jakýmsi bohem, který jim nahání hrůzu. Víte, co by se stalo, kdybych řekl: Tento muž je mým nepřítelem?" Svým krátkým prstem ukázal na Michaelovu hruď. "Rozsápal by vás na kusy. Neměl byste nejmenší šanci, pane - nevím, jak se jmenujete - nejmenší naději na vyváznutí. A přece dovede být něžný - ano, dovede být něžný." Zakýval hlavou. "A lstivý! Vychází téměř každou noc a dosud si vesničané nestěžovali. Neukradl jedinou ovci a nikoho nevyděsil. Vyjde si prostě ven, toulá se po lesích, ale nezabije ani jednu koroptev."

.Jak dlouho ho máte?"

"Osm nebo devět let," řekl baronet nedbale a polkl doušek whisky, kterou mu opice nalila. "Teď ale pojďte ven, podívám se na herce. - Je to hezká dívka, že ano? Nezapomeňte, že ji sem máte přivést k večeři. Jak se jmenujete?"

"Brixan," řekl Michael. "Michael Brixan."

Sir Gregory cosi zahuhlal.

"Budu si to pamatovat - Brixan. Měl jsem to říci Bhagovi. Rád všecko ví."

"Poznal by mé příště, kdybyste mu to řekl?" otázal se Michael s úsměvem.

"Poznal?" řekl baronet opovržlivě. "Nejenom že vás pozná, ale dovede vás i vystopovat. Všiml jste si, jak si očichal ruku? Chtěl si vás zapamatovat pro případ potřeby. Kdybych mu řekl: Jdi a přines tento vzkaz Brixanovi, našel by vás."

Když sešli do půvabné zahrady za domem, byly první záběry již hotovy a na Knebworthově tváři zářil úsměv, který prozrazoval, že Adéliny obavy se nesplnily. Bylo to právě naopak.

"To děvče je zlato," rozpovídal se Jack".Rozená, docela přirozená herečka, jako stvořená pro tuto roli. Je to příliš hezké, než aby to byla pravda. - Co si přejete?"

Otázka platila panu Reggie Connollymu, který trpěl utkvělou myšlenkou, že mu nebylo dopřáno dost příležitosti.

"Poslyšte, pane Knebworthe," řekl zatrpkle. "V tomto příběhu moc smetánky neposbírám. Až dosud jste mne natočili tak třicet stop. To není správné, abyste věděl!

Dělat detailní záběry všelijakých panáků ..."

"Nebudeme točit záběry s vámi," řekl Jack krátce. "Mendozová si stěžovala právě na to, že je vás tam moc až do omrzení."

Michael se ohl…