Lovec hlav

XIX. PŮLNOČNÍ NÁVŠTĚVA

Michael Brixan si nechal z města poslat těžký kufřík, který obsahoval pramálo šatů. Zabýval se jeho obsahem asi půl hodiny, když mu hotelový zřízenec ohlásil příjezd motocyklu, který si objednal.

Vsedl na motorku s batohem na zádech a vyrazil ven z města. Uháněl po klikatých silnicích Sussexu k Dower Housu, kde potom ukryl svůj stroj.

Bylo jedenáct hodin, když přešel polem k postranním vrátkům. Rozhlížel se, jestli někde neuvidí tiše našlapujícího Bhaga. Branka byla zavřená. Na to byl připraven - sundal batoh a vyndal z něj svazek tyček. Smontoval je a nahoru připevnil důkladný hák. Uložil zbývající zpět a pak vyhodil hák na hřbet vysoké zdi, kde se zachytil. Vyzkoušel pevnost uchycení a v několika vteřinách vylezl po svém "žebříku" a seskočil na druhé straně.

Držel se stezky, po níž už jednou šel, těsně u křoví. Pořád se ohlížel nalevo i napravo, jestli někde nezahlédne Pennova obludného služebníka. Když došel ke konci živého plotu, otevřely se dveře haly a vyšli dva muži. Jeden z nich byl Penne, ale toho vysokého po jeho boku hned nepoznal, až uslyšel jeho hlas. Pan Sampson Longvale!

"Myslím, že zas bude v pořádku. Rány jsou velmi zvláštní. Vypadá to skoro, jako by ji poškrábala nějaká velká pracka," řekl Longvale. "Doufám, že jsem vám byl užitečný, Sire Gregory, ačkoliv, jak jsem už řekl, je to skoro už padesát let, co jsem zanechal lékařské praxe."

Starý Longvale tedy býval lékařem! Tato novinka Michaela ani moc nepřekvapila. Ve shovívavém laskavém jednání i v jeho pohotovosti bylo něco, co připomínalo toto povolání i méně zkušenému znalci, než byl Michael Brixan.

"Můj vůz vás zaveze domů," slyšel hlas Sira Gregoryho.

"Ne, ne, děkuji, půjdu pěšky. Není to daleko. Dobrou noc, Sire Gregory."

Baronet něco zahuhňal na dobrou noc a vrátil se do slabě osvětlené síně. Michael slyšel rachot řetězů, jak zavíral dveře.

Nesměl ztrácet čas. Ještě než pan Longvale zmizel ve tmě, stačil Michael přišroubovat ke svému žebříku tři další příčky. Byl to typ žebříku, jaký mívali hasiči, a Michael už několikrát použil této výstroje, aby si získal přístup tam, kam oficiálně nemohl.

Délku odhadl přesně, protože když zachytil háky u malého okénka, visel žebřík pouze několik stop od země. Rychle se vyšplhal a zkoumal okno. Jeho otevření nedalo moc práce, protože mělo jednoduchou zástrčku. Brzy potom už stál na stupních temného a úzkého schodiště. K jeho výbavě patřila taky baterka. Prozkoumal s ní prostor zdola nahoru. Dole viděl malá dvířka vedoucí patrně do předsíně, a když trochu potrápil svou paměť, vzpomněl si, že v jednom z koutů visely záclony, ale tehdy tomu nepřikládal žádný význam. Sešel dolů a zjistil, že jsou dveře zamčeny. Položil tedy baterku na zem, vyndal kožené pouzdro s paklíči a začal zápolit se zámkem. Otevřel dveře. Protože ale měl co dělat nahoře, vrátil se na schody. Teprve na čtvrtém odpočívadle, jak usoudil, v nejvyšším patře, našel úzký vchod. Chvíli naslouchal. Slyšel, jak se v místnosti někdo pohybuje, a podle zvuku předpokládal, že ten někdo má pantofle. Pak se někde zabouchly dveře, a tak detektiv zkusil kliku před sebou. Nebylo zamčeno, a tak Michael opatrně

Byla to malá podkrovní místnost, prázdná až na nízké lůžko, v němž odpočívala nějaká žena. Naštěstí ležela zády k němu. Černé vlasy a slonová žluť nahé paže na pokrývce mu prozradily, že to není Evropanka.

Náhle se pootočila, Brixan zahlédl její obličej a okamžitě poznal tvář ženy, kterou viděl na snímku. Byla hezká a mladá. Oči měla zavřené, tiše plakala ze spánku.

Michael už chtěl vstoupit do pokoje, když zahlédl, jak se pohnula klika druhých dveří, a uskočil zpět do temnoty jako blesk.

Byl to Bhag ve svých starých montérkách, s tácem jídla ve velkých prackách. Natáhl nohu, přistrčil si stůl a postavil večeři vedle postele. Žena otevřela oči a vykřikla odporem. Bhag, zřejmě zvyklý na tyto projevy, se odšoural ven z pokoje.

Michael vkročil do místnosti nezpozorován, rychle ji přešel do chodby, v níž zmizel Bhag. Pak ho uviděl - ani ne šest stop od něj seděl shrbený orangutan a upřeně se díval směrem k němu. Michael rychle zavřel a utíkal zpět na tajné schodiště, po cestě zavřel i druhé dveře. Hmátl po klíči, ale už tam nebyl. Jediné, co nemohl potřebovat, byla srážka s někým, což by prozradilo jeho přítomnost v domě.

Nepokoušel se vylézt oknem, ale seběhl až dolů a vstoupil do haly. Tentokrát důkladně zavřel dveře, protože nahoře i dole byly velké závory. Odhrnul záclonu a prošel halou. Chvíli vyčkával. Vzápětí však uslyšel kroky na schodech a čmuchání pod dveřmi. Nejdřív se postaral, aby si zajistil volný odchod. Nehlučně otevřel závoru u hlavních dveří, sejmul řetěz a otočil klíčem. Potom stejně tiše kráčel chodbou k pokoji Sira Gregoryho.

Zde hrozilo nebezpečí, že ho uvidí některý z domorodých sluhů. To však musel riskovat. Při svých dřívějších návštěvách si všiml, že před knihovnou byly ještě jedny dveře, patrně s předpokojem - aspoň to si myslel. Nebylo zamčeno a detektiv vstoupil do naprosté tmy. Na stěně nahmatal několik vypínačů. Otočil prvním. Rozsvítil tím dvě nástěnná svítidla, což stačilo, aby se mohl zběžně rozhlédnout po m…