Matyáš Sandorf II.

DOSLOV ZA DOSLOVEM

Dočetli jste román o zradě, započaté osudem a dovršené lidmi, a o pomstě, započaté lidmi a dovršené osudem. Ze všech zel, co jich na světě je, nenáviděl Jules Verne zradu nejvíce. Není proto náhodné, že se stala ústředním motivem jednoho z jeho nejrozsáhlejších románů.

K příběhu, který jste právě dočetli, věru není co dodávat. Považovali jsme však za potřebné připojit k doslovu Vernovu ještě jeden. Příběh Matyáše Sandorfa není totiž běžná, řadová „vernovka“. V mnohém ohledu vybočuje. A také v životním běhu Julese Verna tvoří mezník, u něhož jedna etapa skončila a druhá započala. Třetí důvod, proč se chceme ještě pozdržet nad knihou, je osobitě náš, český: naši pradědové přijali tento román s mimořádnou pozorností a věnovali mu zájem větší než jiným slavným dílům francouzského romanopisce.

V originále se tento román jmenuje Mathias Sandorf. Autor zvolil jako název díla jméno hlavního hrdiny. Udělal to tak několikrát – známe romány Hector Servadac (v češtině vychází jako Na kometě), César Cascabel (Oceánem na kře ledové) a Clovis Dardentor (Milionář na cestách). U nás je román Mathias Sandorf známý především pod názvem Nový hrabě Monte Christo. Tento více než volný překlad původního názvu je dílo českého nakladatele Josefa Richarda Vilímka, který v roce 1894 podruhé Vernův román vydal. Vilímek mnohokrát pozměnil Vernovy názvy, protože mu připadaly málo přitažlivé. U Mathiase Sandorfa byla jeho volba mimořádně vhodná. Název Nový hrabě Monte Christo vystihuje poslání celého románu. Jules Verne se totiž v tomto díle poklonil památce svého dávno zesnulého přítele a učitele Alexandra Dumase staršího, autora nesmrtelných Tří mušketýrů a stejně nesmrtelného Monte Christa. Svůj záměr nezastíral ani v nejmenším. První vydání nese autorovo věnování Alexandru Dumasovi, věnování tak srdečné, že je to spíš vyznání hluboké duchovní lásky.

Alexandr Dumas mladší byl Vernovým činem neobyčejně dojat a poslal mu děkovný dopis, v němž hovoří o vztahu Dumase a Verna. Označuje Verna za otcova následovníka a dědice a připouští, že v literárním slova smyslu je Verne více Dumasovým synem než on sám.

„Miluji Vás už tak dlouho,“ píše doslova, „že si připadám jako Váš bratr.“

Verne udělal v tomto románu všechno proto, aby svému učiteli byl práv. Je to jedno z jeho nejrozsáhlejších děl. Obvykle vycházelo ve třech svazcích, avšak dílů, jak víte, je ve skutečnosti pět, čili téměř tolik, jako má Dumasův Monte Christo. Nikdy předtím ani nikdy potom nenapsal Verne pětidílný román, ba co víc, jeho práce už nikdy nebudou rozsáhlejší než dvoudílné. Také důmyslností zápletky nezůstal pozadu za svým vzorem. Není třeba zdůrazňovat, že Nový hrabě Monte Christo je protějšek, umělecký „pendant“ Dumasova románu: je to příběh zrady a pomsty založené na pohádkovém zbohatnutí mstitele. Všechno ostatní, celé to složité síťoví vzájemně se prostupujících příběhů, je vybudováno od základu Julesem Vernem. Počínaje motivem šifry, jímž román začíná: Verne miloval hádanky, rébusy, křížovky – dokonce je sám vymýšlel a skládal, po jeho smrti bylo v zásuvce psacího stolu nalezeno na dva tisíce křížovek – a vášnivě se zajímal o problematiku šifrování. V tomto románu užil šifrovací mřížky, která byla v jeho době považována za spolehlivý šifrovací prostředek, pokud ovšem držitelé tajemství šifry spolehlivě uschovají mřížku před zvědavci. Ladislavu Zathmarovi, jak víme, se to nepodařilo, a doplatil na to on sám i jeho společníci. Z dnešního hlediska je šifrovací mřížka prostředek vhodný leda pro bojové hry v pionýrském táboře. Zkušený odborník by Sandorfovu zprávu rozluštil za několik hodin. Nicméně princip mechanického rozkladu slov na skupiny zdánlivě nahodilých písmen je dodnes uchován v elektronických šifrovacích strojích, jejichž tajemství střeží vlády států ještě bedlivěji než vlastní zlatý poklad. Do oblasti čiré fantazie patří Antekirtovy rychlé lodice typu Elektrika: konstruktéři se mnohokrát vrátili k myšlence elektrické lodi, ale nikdy neuspěli. Akumulátory elektrické energie jsou stále příliš těžké a nemotorné. Fantastické jsou i některé lidské výkony, popisované v románu. Je možno užívat hypnózy s takovými výsledky, jako to dokázal doktor Antekirt? Udržel by sebesilnější člověk zpětný ráz děla? Mezi řádky svítí Vernovy šibalské oči: dokažte mi, že to není možné!

Verne dopsal toto dílo v polovině osmdesátých let. O dvanáct let později, v roce 1897, vydá další fantastický román, v němž naváže na literární odkaz druhého svého duchovního učitele, amerického spisovatele Edgara Allana Poea. Román se jmenuje Ledová sfinga a navazuje na nedokončené Poeovo dílo Dobrodružství Arthura Gordona Pyma. Dumas a Poe – dvě literární lásky mladého Julese Verna. Jim se obdivoval, od nich se učil a jako mladý začátečník slíbil – především sám sobě – že se k jejich dílům vrátí, až nastane vhodná doba. Slib splnil. Matyáš Sandorf a Ledová sfinga jsou ony slíbené „romány návratu“. Od roku 1863, kdy Verne vydal svůj první román Pět neděl v balóně, čekal na „vhodnou dobu“ dvaadvacet let a pak dalších dvanáct. Proč právě dvaadvacet a dvanáct?

Rozhodně nedáme svou víru jakémusi čarování s číslicemi. Nesejde na tom, že uplynulo právě dvaadvacet a dvanáct let. Důležitější je, že dvaadvacet let trval mohutný, plnokrevný rozmach spisovatele Julese Verna, kdy vznikla velkolepá díla Dvacet tisíc mil pod mořem, Tajuplný ostrov, Do Měsíce, Na kometě, Patnáctiletý kapitán, Ocelové město, Zemí šelem. Byla to autorova zlatá doba. Matyášem Sandorfem tato epocha končí …