Cesta kolem Měsíce

KAPITOLA DEVÁTÁ.

NÁSLEDKY ÚCHYLKY.

Barbikan neměl již obavy ani stran ukončení cesty ani stran síly, která kouli ku předu hnala.

Rychlost její již ji přenesla přes obojetnou čáru a tedy už nemohla padnouti nazpět na zem, aniž utkvěti v obojetném bodu. Zbývala jen jedna žádost, totiž aby koule doletěla na měsíc.

Ovšem byl to pád 4708 mil, jejž měla koule ještě vykonati, pád to nehorázný, ač tíže na měsíci šestkráte menší jest, než na zemi; neb koule letěla na těleso neznámé, a podle všeho na hmotu pevnou; proto bylo potřebí, vynaložiti všechnu možnou opatrnost, aby se ten pád vykonal s úrazem co možná nejmenším.

Prostředky k tomu cíli směřující byly dvoje, jedny mohly sloužiti k umenšení nárazu v tom okamžení, když koule na měsíc dopadne, a druhé mohly umírniti rychlost pádu a tedy jej učiniti méně prudkým.

Co se prvního prostředku tkne, mohly býti opět použity žoky vody a pružné polštáře pod podlahou umístěné. Zásoba vody potřebou čtyř živých tvorů v kouli zavřených ovšem se umenšila a neradno ji k tomu konci upotřebiti, anať již žoky zcela nevyplňovala, avšak pružné polštáře byly ještě v pořádku.

Započala tudíž ihned práce; podlaha byla rozebrána, pružiny se pod ní upevnily, načež se opět podlaha urovnala. Bylať při tom jen ta nemilá okolnost, že se spodní sklo, skrze něž bylo na měsíc viděti, zakrylo; však na krátký čas pádu stačila vyhlídka z postranních skel, z nichž se rozevíral pohled na širé krajiny měsíčné, jako z loďky povětrného balónu.

Přípravy ty trvaly asi hodinu, a minulo již poledne, když byly ukončeny. Barbikan počal opět pozorovati, aby nabyl jasného ponětí o směru dráhy, jíž se koule ubírala, avšak nebyl s to s jistotou poznati, zda-li míří k některému bodu měsíce, nýbrž spíše se mu zdálo, že se pohybuje dle čáry s povrchem měsíce rovnoběžné.

Povrch měsíce leskl se v záři odraženého světla, kdežto od protější strany slunce vysýlalo palčivé paprsky.

Při takových okolnostech nebylo možno klidnou mysl zachovati.

— Nu, dorazíme tam? tázal se Nikol.

— Dělejme, jako bychom tam dorazili, odpověděl Barbikan.

— Vy jste bázlivci, horlil Ardan, dorazíme tam dříve, než nám bude milo.

Tato odpověď upomenula Barbikana opět na přípravy, které se měly ještě vykonati k umírnění pádu.

Připomeneme si, že mezi zásobami v kouli uloženými, nacházely se také rakety se silným nábojem, kteréž vystřelením měly spůsobiti silný zpáteční náraz, aby se jim rychlost koule umenšila.

Rakety tyto nacházely se v ocelových rourách, jež se na dno koule daly přišroubovati tak, aby ústí jejich se nacházelo mimo koule. Několik malých okrouhlých desek bylo v podlaze koule již tak upevněno, že se daly vyndati a že na jejich místo ony ocelové roury se daly připevniti. Zapálení raket mohlo se státi z vnitřku koule.

Nová tato práce požadovala tři hodiny, a když byla vykonána, nezbývalo nic, než očekávati příhodné okamžení, v němž by se rakety vypáliti mohly. Mezi tím se koule patrně blížila k povrchu měsíce, který na ni v jisté míře účinkoval, ač vlastní rychlost její ji hnala dle jakési křivé čáry. Směr nynější dráhy koule byl tedy výslednicí dvou sil, totiž přitažlivosti měsíce a živé síly vlastního pohybu jejího, a jednalo se nyní o to, má-li tato výslednice takový směr, kterýž ji na povrch měsíce dovede.

Nepokoj Barbikanův v těchto okolnostech neustále rostl, otvíral se před ním neznámý prostor mezisvětový. On co učenec uvážil již tři možné případy, totiž pád na měsíc, nebo návrat na zem, nebo utkvění v obojetném bodu, a hle nyní nastávala čtvrtá možnost, strašlivější nad všechny posavadní pomysly, totiž že koule poběhne dle jakési křivé čáry do prostoru neznámého. Nezahynouti úžasem v tomto strašlivém okamžení, k tomu bylo potřebí smělého ducha Barbikana, flegmatické klidnosti Nikola a bezstarostného dobrodružství Ardana.

Hovor obrátil se k té otázce. Jiní lidé by ji byli uvažovali se stanoviska praktického, a byli by se tázali, kam je koule unáší, avšak naši skoumatelé zaměstnávali se vyhledáváním příčin, pro které se koule od přímé dráhy uchýlila.

— To jsme to pěkně vyvedli, pravil Ardan, vždyť bloudíme! co nás to u všech všudy svedlo z cesty?

— Obávám se, řekl Nikol, že navzdor největší opatrnosti dělo nebylo dobře namířeno, chyba sebe menší v tom ohledu učiněna, stačila by, aby nás odvedla od pravé cesty.

— Tedy nás má to prožluklé dělo na svědomí? ptal se Ardan.

— Nejsem toho mínění, pravil Barbikan, kolmé postavení jeho bylo co nejzevrubnější, o dokonalém směru jeho k zenithu nebylo pochybnosti. Příčina musí býti jiná, avšak nejsem s to, dopátrati se jí.

— Neopozdili jsme se snad? tázal se Nikol.

— To se mi nezdá, odpověděl Barbikan.

— Výpočet hvězdárny, řekl Nikol, udává trvání cesty na 97 hodin, 13 minut, 20 sekund, jest-li jsme se opozdili, nemůžeme ovšem s měsícem na vytknutém místě setkati se.

— Čas ten by nám nevadil, odvětil Barbikan, odrazili jsme dne 1. prosince o 11. hodině bez 13 minut a 25 sekund na večer, a máme na měsíc doraziti dne 5. prosince o půlnoci v úplňku jeho. Dnes máme 5. prosince, nyní jest půl čtvrté odpoledne, a zbývající půl deváté hodiny měla by stačiti k dostižení našeho cíle. Jaká může býti příčina našeho vyšinutí se z dráhy?

— Snad máme rychlost příliš velkou, řekl Nikol, víme teď, že počáteční rychlost naše byla větší, než výpočet vykazoval.

— Ne a ne! to není ta příčina, tvrdil Barbikan, kdyby byl směr dobrý, byli bychom se nanejvýš středu měsíce minuli, nikoliv ale měsíce celého. Nezbývá nic, než domněnka, že dráha naší koule od svého původního směru se uchýlila.

— Tak? a z jaké příčiny? tázal se Nikol.

— To je to, co hledám! řekl Barbikan nevrle.

— Nechme toho bručila, obrátil se Ardan k Nikolovi, a hledejme příčinu sami; ty jako dobrý počtář můžeš mi při tom říci, oč se vlastně jedná.

— Kdyby letěla koule přímo k měsíci, vysvětloval Nikol, spojila by se přitažlivost měsíce se živou silou, která žene kouli, a tato by padla zrychlenou prudkostí na něj; koule naše ale letí patrně směrem, který se měsíce mine.

— To snad nic neděl…