román

Za skleněnou stěnou automatu stékaly stříbrné curůčky večerního deště, po náměstíčku kráčelo několik chodců v předklonu a drželo si klobouk nebo deštník. / A do automatu pronikala ze salónku v prvním patře veselá hudba a hovor, který propukal v nevázaný smích. Paní výčepní / roztočila pivo a šla na toaletu. / Když otevřela dveře, metr od podlahy visely perforované střevíce, pak do žlutočerveně kostkované sukně zastrčené nohy a potom kabátek se zplihlýma r…

Nemám z toho dobrý pocit. Setkala jsem se párkrát s kluky, kteří mi lhali do očí – a pak jsme se rozešli! Protože tentokrát musím vědět, na čem jsem, nemohu být v nejistotě, hodím na sebe oblečení, rychle se namaluji, ve Zlatých stránkách najdu adresu Stavoprojektu a ženu na bus. Stejně bych do města musela, ve čtyři mě čeká poslední dvouhodinovka jízd, aspoň to spojím při jedné cestě. Tohle se prostě musí vysvětlit. Musí!!! / Najít podnik obehnaný …

Trhla jsem sebou, div jsem nespadla. Pod oknem někdo seděl! Tmavá skrčená postava, jíž jsem neviděla do tváře a nemohla ji poznat. / „Eriku?“ zkusila jsem opatrně. Stín pomalu vstal a ještě pomaleji se ke mně otočil obličejem. V tu chvíli jako by mi někdo vrazil studenou čepel nože do srdce. / „Ten ti odjel,“ hlesl stín pomalu a bezbarvě. / „Pavle…?“ Asi jsem vůbec nedýchala. Podíval se mi do očí. Lekla jsem se. Ty jeho byly velké, smutné, prázdné, zkla…

Taťka vypne motor a zatímco se Max nedočkavě dere ven z auta, já se s obavami zahledím k zastřešenému zápraží. Vlevo na lavičce, která se ve vysoké trávě skoro ztrácí, kdosi pohodlně leží. Druhá postava sedí na jednom ze tří schůdků. Podle toho, že se před domem na plácku vydlážděném kdysi dávno velkými plochými kameny povalují jen dva bágly, usoudím, že zatím krom těch dvou nikdo jiný nedorazil. / V klukovi na schodech poznám Adama. Dost se změnil,…