poezie

Noc již, a cesta dlouhá jest, / pod temným nebem všecko spalo. / Horečka ze země, chlad šel z hvězd, / tesknou tmou nic se neozvalo. / Mlčela země jak zamčený chrám, / k východu musí daleko býti. / Daleko byli lidé, i musil jsem sám / srdce své zachrániti. / Zpíval jsem mu jak dítěti, / v chůzi když spí a je ukolébáváno. / Ved jsem ho, než bude viděti / svítáním procitlé růžové ráno. / Vysoká obloha v září, / do jasu hluboké stíny, / zlatá žluť prokvétá tmavá / zelená ticha doubraviny, / jako …

Jedno jedno slovo najít v pravý čas, / a uzdravit jím k smrti smutnou duši. / Najít, za horou když někdo čeká nás, / a uhodnout, kde srdce skrývá se a buší. / To slovo najde se však těžko proklatě: / být musí přesné, jako klíč, jenž v zámek vpadne. / Jen jednou v životě snad zázrak potká tě, / že zvíš, jak slovem uzdravit je snadné. / Vítal jsem k vánocům kdysi, / nedočkavý hoch, / hlasy, jež v noci se křísí, / vposled, až ozval se roh, / ale dnes, v ulici šeravé, / opilci zpěvavé a š…

U řek mám večer vlažný rád, / u řek, kde plno mušlí leží, / kde zvolna z řek vstává chlad / a bílá pěna z dálky sněží. / U řek mám břízy nejraděj / a olše, do nichž stín se dere, / a cvrčků šum a vážek rej / a v dálce města rysy šeré. / Slunce blýsklo, všecko kvetlo / a já v slunná pole vyšel. / Do mé duše padlo světlo, / zevšad hlas jsem tichý slyšel. / Táhlo teplo mojí hrudí, / jako v létě v luzích bývá. / Cítím, v duši mé se budí / divný pták, jenž sladce zpívá! / Tiché štěstí, tiché štěstí…

Ať falešně znáš v kostky hráti / či odpustky-li prodáváš, / znej lhát a křivě přísahati, / v šejdířů oleji se smaž, / padělej minci, špatně važ / či lupičem bud sakramentským – / kam děje se, co vyděláš? / Všechno jen do putyk a ženským! / Frašky a kouzla zdáš se znáti, / v kuželky hřej a mariáš, / hrej na cimbál, uč rýmovati, / na flétnu pískej, dardu maž; / snad vandrovati s kumštem znáš, / ať laickým či náboženským – / tak se jen přiznej, kam to dáš? / Všechno jen do putyk a ženským! / Těm …

(…) / Kdybych si myslil, / že mým skonem se krapet dobra vykoná, / já k smrti odsoudím se honem, / jako bych bestie byl zlá. / Mnou křivdy nikdo nedozná, / pěšky si choď, či v truhle nes se. / Však chudák zemře-li jak já, / hora se věru nezatřese. / Žil jednou jistý Diomed, / když Alexandr kraloval. / Ten jako násilník si ved / a cizí lodi raboval. / Konečně chytli ho a král / s ním arci naložit chtěl zle; / když lupič před ním v poutech stál / měl potrestán být na hrdle. / I táže se ho panovní…

Horo, horo vysoká, / proč mi v cestě ležíš? / Vodo, vodo hluboká, / proč mi v drahu běžíš? / Přes horu bych letět chtěl / k duši svoji drahé; / oči kéž bych líbat směl, / oči její smavé! / Proč se, oči, smějete, / já když žalem zmírám? / proč se jasně skvějete, / já když slzy stírám? / Horo, kéž jsi hrobem mým, / horo s temným lesem; / vodo, kéž jsi krovem mým / s věčným vln svých plesem! / Odpočívat v pokoji, / horo, chtěl bych v tobě, / dřímat, vodo, ve tvojí / vlně, v chladné kobě. / Kdyby tam jen svít…