Po obědě jsem se ubytoval v malém hotelu, objednal si něco k pití a vešel pod sprchu. / Situace dnes vypadala mnohem lépe než včera. Senátor Brockden bude s tím, že se jeho obavy potvrdily, zcela určitě spokojen. Doktorka Leila Thackerová mi s milým úsměvem ve tváři řekne, že se zcela potvrdilo její podezření, sotva ji oznámím všechno to, co se mi podařilo zjistit. Byl jsem přesvědčen o tom, že bych jí to měl říct Zajímavé. Don bude určitě také trva…

Více
  • 13. 5. 2023

Tupá, pulzující bolest v rameni mu už nepůsobila takové problémy jako před nedávném. Díval se do houštin stínů, které míjel, přemýšleje o tom, zda bestie už tady na něho někde nečeká, aby na něho skočila. Věděl, že to je zcela nesmyslná obava, protože jasně viděl před sebou stopy. Konec konců, proč by se měla vracet a čekat někde v ukrytu, když mohla věnovat necelou vteřinu navíc a rozmačkat ho jako malinu, když se setkali? / Železný Medvěd zaklel. …

Více
  • 13. 5. 2023

Nalíčil je v celém Rondovalu a teď, když se den nachýlil, byl rozhodnut uložit se do zálohy a čekat, zda budou pasti fungovat a co se do nich polapí. V malém obývacím pokoji, kam předtím skoro vůbec nechodil, se usadil do středu své sítě a čekal. Nerozptyloval se ničím jiným, jen vlastními myšlenkami, ale to bylo v pořádku. Vlastně to bylo velmi příjemné. / Všude kolem něj se rozkládala vlákna – šedostříbrná, napjatá. Toho odpoledne je natáhl po cel…

Více
  • 13. 5. 2023

Zatímco Red platil účet a dojednával s majitelem náhradu škod způsobených v jeho pokoji, přistoupil k němu makléř – malý muž v turbanu obklopený oblakem exotické vůně. / „Gratuluji, pane Dorakeene,“ řekl. „Vypadáte dnes velice dobře.“ / „Ano, občas se mi to stává,“ odpověděl Red a otočil se k němu. „Ovšem jen zřídkakdy mám jistotu, že si toho někdo povšimne.“ / „Ehm, měl jsem na mysli vaši výhru. Chtěl jsem vám pogratulovat.“ / „Výhru? Sázel jsem snad na něc…

Více
  • 13. 5. 2023

Taxi mě vyložilo v nejbližším městě. Bylo osm hodin. Vystoupil jsem na namátkou zvoleném nároží, zaplatil a asi dvacet minut šel pěšky. Pak jsem se zastavil v jedné jídelně. Zalezl jsem do boxu a dal si džus, pár vajec, topinku, slaninu a tři šálky kafe – ta slanina byla až moc tučná. / Strávil jsem u snídaně dobrou hodinu a potom jsem vyrazil dál. Objevil jsem obchod s textilem a čekal, až v půl desáté otevřou. / Koupil jsem si kalhoty, tři sportovní …

Více
  • 13. 5. 2023

Jeli jsme a jeli, Ganelon a já, divokými, tajemnými cestami, jenž vedou do Avalonu, dolů alejemi snů a nočních můr, pod mosazným korábem slunce a horkými, bílými ostrovy noci, a jeli jsme, dokud nezezlátly a neprokvetly úlomky diamantů a dokud na obloze neplul měsíc jako labuť. Den byl stále zelenější jarem. Překročili jsme mohutnou řeku a hory před námi zmrazila noc. Vypustil jsem šíp své vůle směrem k půlnoci; nad hlavami se nám vznítil a po ce…

Více
  • 13. 5. 2023

Každý musí v životě prolít pár kapek krve. Naneštěstí přišla znovu řada na mě a vypadalo to, že nezůstane jen u pár kapek. Ležel jsem skrčený na pravém boku, ruce přitisknuté na břicho. Byl jsem celý mokrý a sem tam mi ještě něco vytrysklo a steklo po břiše. Vpředu, hodně nízko, právě nad pasem jsem se cítil jako roztržená obálka. To byly moje první pocity, když jsem přišel k sobě. A moje první myšlenka byla: „Na co ještě čeká?“ Bylo mi jasné, že…

Více
  • 13. 5. 2023

Napjal jsem všechny síly, abych zadržel jeho ruku, ale náhle se zastavila sama. Jakási jiná ruka pevně zadržela Gérardovu paži! / Využil jsem situace a odkutálel se bleskem pryč. Pohlédl jsem na místo zápasu. Byl to Ganelon, kdo třímal zmítajícího se Gérarda, který se marně snažil vyprostit. / „Nepleť se do toho, Ganelone,“ zavrčel. / „Běž pryč, Corwine!“ vykřikl Ganelon. „Jdi pro Kámen rozhodnutí!“ / Konečně se Gérard vztyčil. Ganelon levým hákem zasáhl jeh…

Více
  • 13. 5. 2023

Mark Stone otevřel oči. Elastické popruhy se mu bolestivě zařezávaly do ramen a hrudníku. Visel hlavou dolů, na jazyku cítil příchuť krve. Jeho vzpomínky končily vítěznou bitvou s neznámým škunerem. Po chvíli soustředěného vzpomínání se mu před očima vynořil i konec urputné srážky na oběžné dráze kolem planety. / „To bylo skvělé, Rayi, nikdo jiný by to nedokázal lépe,“ řekl tiše, když si uvědomil, jak se do záchranného modulu vlastně dostal. „Doufám…

Více
  • 13. 5. 2023

Jak se vypráví v „Hobitovi“, jednoho dne přišel k Bilbovým dveřím velký čaroděj, Gandalf šedý, a s ním třináct trpaslíků: nikdo jiný než sám Thorin Pavéza, potomek králů, a jeho dvanáct druhů ve vyhnanství. S nimi vyrazil – k vlastnímu trvalému údivu – jednoho dubnového rána roku 1341 krajového letopočtu hledat velké bohatství, trpasličí poklad Králů pod Horou, pod Ereborem v Dolu, daleko na východě. Výprava byla úspěšná …

Více
  • 13. 5. 2023

Možná že byl opravdu den, ale hobiti neviděli velký rozdíl, leda snad, že těžká obloha nad nimi nebyla tak vysloveně černá a podobala se víc veliké kouřové střeše; na místě hluboké noční tmy, jež dosud otálela ve škvírách a skulinách, zahaloval kamennou říši kolem šedý a rozmazaný stín. Šli dál, Glum napřed a hobiti teď bok po boku, vzhůru dlouhou průrvou mezi pilíři a sloupy rozervané omšelé skály, jež stály po obou stranách jako obrovité neopr…

Více
  • 13. 5. 2023

Sam měl dost rozumu, aby zastrčil lahvičku zpět do záňadří. „Utíkejte, pane Frodo!“ zvolal. „Tudy ne! Tam to vede svisle dolů. Pojďte za mnou!“ / Utíkali po silnici od brány. Po padesáti krocích ostře zahnuli kolem vyčnívající bašty útesu a byli z dohledu věže. Pro tu chvíli unikli. Přitiskli se ke skále, nabírali dech a drželi se za srdce. Nazgul teď seděl na zdi vedle zhroucené brány a vysílal smrtící výkřiky. Všechny skály se rozléhaly ozvěnou…

Více
  • 13. 5. 2023

Ten den nezpívali a nevyprávěli si příběhy, třebaže se vyčasilo, ani příští den ani den poté. Začali cítit blízkost nebezpečí z obou stran. Tábořili pod hvězdami a jejich koníci se najedli víc než oni sami, poněvadž všude rostla spousta trávy, ale v jejich zavazadlech toho moc nezbývalo, i když počítáme zásoby, které si odnesli od zlobrů. Jednoho rána se přebrodili přes nějakou řeku po široké mělčině, plné rachotících valounů a vodní pěny. Druhý břeh byl strmý a kluzký. Když se dostali na jeho hřeben, vedouce poníky za uzdu, uviděli blízko před sebou, jak k nim sestupují veliké hory. Zdálo se, že k úpatí nejbližší z nich jim zbývá už jenom den pohodlné jízdy. Vypadala temně a ponuře, třebaže její hnědá úbočí žíhaly pruhy slunečního světla a za jejími svahy …

Více
  • 13. 5. 2023

Marigold opatrně sešel po schůdcích krčmy, v ruce dva pěnou přetékající korbele. S tichými nadávkami se protáhl skupinou kolem se hemžících zvědavých děcek. Prošel dvorkem, vyhýbaje se kravincům. / Kolem venku postaveného stolu, u něhož rozmlouval zaklínač se starostou, se už shromáždilo několik vesničanů. Básník postavil korbele a usedl. Okamžitě zjistil, že během jeho krátké nepřítomnosti rozhovor nepostoupil ani o píď. / ”Jsem zaklínač, pane starost…

Více
  • 13. 5. 2023

Obklíčili nás poté, co si lasery propálili průchody ve stěnách komplexu. Ale podesta byla úzká, těsná a obrovská nádrž na vodu nám poskytla úkryt a ochranu. Leželi jsme, cítíce horko našich těl a dělali vše proto, abychom přežili. Zrcadlovky se dostaly tak blízko, že někteří dokonce vysunuli teleskopické bodáky na hlavních svých Daihatsu. Ale my jsme chtěli přežít za každou cenu. Posledního jsme zlikvidovali ze vzdálenosti několika metrů – já mým…

Více
  • 13. 5. 2023