Ukázky

Podezřelí jim postupně odpadávali a detektivové nevěděli, jak dál. / Naráželi na jedno alibi silnější než druhé a ztráceli trpělivost. / Dostávali se do slepých uliček a vyhazovali peníze za telefon. Pomlouvali vraha, který byl zatím holub na střeše. / Honili se do kolečka jako pes za vlastním ocasem. / Další muž, kterého si podali, se jmenoval Arthur Cordis. Byl pokladníkem v bance. Znal Annii Boonovou a scházel se s ní. Trochu znervózněl, když vešli detekt…

Žádná z bot v Bronckinově bytě neměla podpatek ani trochu podobný otisku, který pořídili mládenci z kriminalistické laboratoře. / Balistické oddělení sdělilo, že ani z jedné Bronckinovy pětačtyřicítky nemohly být vystřeleny osudné střely. / 92. okres oznámil, že ani Michael Reardon, ani David Foster u nich nepracovali. / Jediná jistota, na kterou mohli vyšetřovatelé bezpečně vsadit, byla – vedro.

Když Carella vcházel do služebny, vyzváněl telefon. Hodiny na zdi ukazovaly 11:45. / „Už tady nejsem,“ řekl Parker a zachumlal se do svého kabátu. / Carella zvedl sluchátko a ohlásil se: „Osmdesátý sedmý revír, detektiv Carella.“ / A poslouchal. / Do služebny vstoupil Hawes a dýchal si na ruce. / „Už tam jedem,“ prohlásil Carella a zavěsil. / Hawes si svlékal kabát. / „Nech si to na sobě,“ řekl Carella. / Žena ležela hned za dveřmi svého bytu. Ani si nestihla sundat sta…

Osoba, která neznámou identifikovala, bydlela v kdysi elegantním hotelu v centru města; teď působil dojmem omšelé důstojnosti jako královna vdova modlící se za návrat na trůn. Hale vévodily obrovské mramorové sloupy, na prošlapaných perských kobercích stály prosezené pohovky. Ozdobně vyřezávaný a zlacený mahagonový pult v recepci byl zjizvený od cigaret. I sám recepční, který jim sdělil číslo pokoje slečny Turnerové, vypadal povadle, šedivé vlasy…

Cesta na sever k Třírohému jezeru je mimořádně malebná, a protože byl srpen a Carella měl mít volnou neděli, řekl si, že spojí práci se zábavou. Stáhl tedy střechu vozu, usadil Teddy na přední sedadlo se zabaleným obědem a pětilitrovou termoskou ledové kávy a cestou přes hory zapomněl na Claudii Davisovou jako na smrt. Když byl Carella se svou ženou, dokázal zapomenout téměř na všechno. / Pokud šlo o něho – a jeho pronikavý úsudek potvrzovalo mnohé …

Vyslýchat Tonyho Lassera bylo hotové utrpení a jak Hawes, tak Carella jen doufali, že si něco podobného už nikdy v životě nebudou muset zopakovat. Vyhnout se tomu utrpení ale nemohli: koneckonců se ten člověk přiznával k vraždě. / Při výslechu seděli ve služebně u zamřížovaných oken pokrytých jinovatkou, jejichž tabulky drnčely v náporech lednového větru; v místnosti se ozývalo slabé syčení radiátorů. Lasser seděl na židli naproti nim a celý se třás…

Dilema nebylo tak neřešitelné, jak si Geraldine Fergusonová představovala. Brownovi stačilo vyhledat soudce Nejvyššího soudu a učinit mu místopřísežně prohlášení, že na základě důvěryhodné informace a podle jeho vlastního vědomí a svědomí, lze důvodně předpokládat, že v sejfu ve Ferguson Gallery, Jefferson Avenue číslo 568, je uložen důkaz, který by mohl vést k odhalení zločinu, a vyžádat si od soudce plnou moc a povolení k úřednímu otevření sejf…

Detektivové nejsou básníci; v rozbité hlavě se jambický pentametr nenajde. / Být Meyer Williamem Shakespearem, mohl skutečně věřit, že „láska je kouř, který vzniká milostnými vzdechy“. Kdyby byl Carella Henry Wardsworth Longfellow, věděl by, že „láska má svůj šíp vždy pohotově“, ale bohužel, jak víte, on Henry Wardsworth Longfellow nebyl, i když měl v Red Banku ve státě New Jersey strýčka Henryho. Kdyby byl aspoň jeden z nich vévoda Buckingham nebo …

Inspektor Meyer byl v šoku. Neměl v lásce strašidla. Ani ten dům se mu nelíbil. Chtěl domů, do postele k manželce Sáře. Chtěl, aby ho pohladila po ruce a řekla, že takové věci nejsou možné a on, dospělý člověk, se nemá čeho bát. Jak jen mohl uvěřit v duchy, stíny, holandská strašidla? To je k smíchu! / Ale on je slyšel, cítil jejich mrazivou přítomnost, na okamžik je skoro viděl. Když zaslechl zvuk sestupujících kroků, otočil se v šoku ke schodům, š…

Je možné, že pohled na rabína ležícího ve vlastní krvi byl na Meyera příliš. Je možné, že slova „Sonej Jisroel“ mu připomněla dětství, kdy se jako jeden z mála ortodoxních Židů v křestanském okolí a ke všemu s dvojitým jménem, jímž ho obdařil otec, bránil neurvalcům, kteří mu vstoupili do cesty a většinou měli drtivou převahu. Byl nadmíru trpělivý. Snášel otcův kanadský žerťík tak dobromyslně, až to překvapovalo, i když někdy mlčel a jen se neves…

Americká obchodní banka měla ve městě sedm poboček, ale policie rozumně usoudila, že se Damascus neodváží vydávat se za Leydena v pobočce, kde nebožtíka osobně znali. Usoudila také, že se nepokusí vyinkasovat další šek v pobočce na rohu Aley Street a Harris Street, takže zbývalo obsadit a hlídat pouhých pět filiálek. V pohotovostním oddílu bylo šestnáct detektivů, z nichž dva byli pověřeni speciálním úkolem, tři měli právě volno a další tři byli …

Pokoj byl plný květin. Kytice rudých růží a bílých růží a žlutých růží, kytičky fialek, gladioly s dlouhými stonky, karafiáty, gardénie, rododendróny – všechny ve vázách naplněných vodou. Pokoj byl prosycen vůní květin – ještě svěžích i uvadlých, květin, které byly čerstvé, i květin, které už opadaly. Pokoj byl prosycen nesnesitelnou vůní květin a nesnesitelným pachem čehosi jiného. / Dívka Bubu Bublina ležela zcela tiše na stole, kolem něhož byly k…

Cestou nahoru do pátého patra domu číslo 1894 v Dooleyově řekl Kling zčistajasna: „Myslím, že jsem na to přišel.“ / „Nač tentokrát?“ / „Co tím mínil.“ / „Kdo? Nesbitt?“ / „Ne, Sack. Ten děda v Turmanu.“ / „Sack?“ řekl Carella. „Proboha, to bylo včera.“ / „Jo, včera, ale mě to trápilo. Pamatuješ, jak jsme se s ním loučili?“ / „Pamatuju.“ / „Poděkovals mu a řekl mu, že teď se konečně nají bez vyrušování.“ / „Jo.“ / „A já jsem řekl, že jsme mu vděčný. Vzpomínáš si? A on řekl, kd…