/ Grant opatrně zavěsil, posadil se a upřel oči na telefon. / „Měl byste sebou hodit,“ řekl sluha s vejčitou hlavou, který stál nad ním. / „Řekli vám aspoň přibližně, o co jde?“ Grant mluvil rusky výborně, i když s těžkým přízvukem. Mohl být považován za občana nějaké sovětské pobaltské provincie. Mluvil vysokým bezbarvým hlasem, jako by předčítal z nudné knihy. / „Ne, jen že jste žádán v Moskvě.…

Více
  • 22. 8. 2024

„ZAPNĚTE SI PÁS“ / James Bond vyškrábal poslední zbytky jogurtu z kelímku s nápisem „Kultura z kozího mléka. Z naší vlastní kozí farmy ve Stanway, Glos, v srdci Gotswolds. Podle původního bulharského receptu“. Opatrně nakrájel celozrnnou veku – má sklony se drobit – a sáhl pro černou melasu. Každé sousto důkladně rozžvýkal, neboť sliny obsahují ptyalin a důkladné žvýkání zvyšuje jeho produkci. Ptyalin…

Více
  • 22. 8. 2024

TAK SE HRAJE BÁCCARAT / Bond se rozhlédl po okolí, ale bylo nemožné, aby je někdo slyšel, a kaviár čekal, až jim v kuchyni připraví teplé topinky. / „Povídejte.“ Jeho oči byly plné zájmu. / „Chytili třetího Bulhara, na cestě do Paříže. Jel v citroenu a vzal dva anglické stopaře, aby se maskoval. Při silniční kontrole na zablokované silnici mluvil francouzsky tak mizerně, že ho požádali o doklady, a on vytáhl…

Více
  • 22. 8. 2024

Řada vozů a taxi blokovaly George Street až k Sothebyho aukční síni. Bond zaplatil taxi a připojilo se k zástupu lidí pomalu postupujících pod plátěnou střechou a nahoru po schody. Sloužící v uniformě mu předal katalog, překontroloval vstupní cedulku a popřál příjemný večer. Bond vyšel nahoru po širokých schodech vzrušeným zástupem lidí ve večerních toaletách a podél galerie došel do hlavní dražební…

Více
  • 22. 8. 2024

„CO SE TO TU DĚJE?“ / Seržant Dankwaerts se v hlídkovém voze zaobíral svými myšlenkami, a tak mlčky ujížděli po Strandu a Chancery Lane do Holbornu. V Gamages zatočili doleva do Hatton Garden a zastavili před úhledným bílým průčelím londýnského Diamantového klubu. / Bond následoval svého společníka přes chodník k elegantním dveřím, v jejichž středu se skvěla naleštěná… / …

Více
  • 22. 8. 2024

„Pane, letecká kontrola nás volá. Ptá se, kdo jsme. Říkají, že toto je zakázané letové pásmo.“ / Goldfinger se odebral do pilotní kabiny. Bond se díval, jak zvedá ruční mikrofon. Jeho hlas byl v klidném šumu desetisedadlového letadla dobře slyšet. „Dobré jitro. Tady Gold z Paramount Pictures Corporation. Právě provádíme úředně povolený průzkum terénu pro chystaný film o slavném nájezdu vojsk Konfederace…

Více
  • 22. 8. 2024

Jestli to teda chcete vážně poslouchat, tak byste asi ze všeho nejdřív chtěli vědět, kde jsem se narodil a jaký jsem měl dětství a co dělali moje rodiče, než mě měli, a podobný kecy á la David Copperfield, ale jestli chcete co vědět, mně se do toho nechce. Předně mě to otravuje a za druhý by z toho moje rodiče trefil šlak – každýho minimálně dvakrát za sebou – kdybych vám o…

Více
  • 6. 6. 2024

(7) / Vůbec jsem nepočítal s tím, že se potkám se Zemánkem (Helena mi přece tvrdila, že pro ni přijede až odpoledne), a bylo mi ovšem krajně nepříjemné, že ho tu potkávám. Ale nedalo se nic dělat, stál tu teď přede mnou a byl si naprosto podobný: měl své žluté vlasy pořád stejně žluté, i když si je už nečesal dozadu v dlouhých kadeřích, nýbrž je měl krátce ostříhané a sčesané podle módy do čela,…

Více
  • 14. 5. 2024

Začala zase škola a s ní i naše denní cesty kolem Radleyových. Jem byl v sedmé třídě a chodil na střední školu, která stála kousek dál za naší obecnou; já jsem teď byla ve třetí třídě a náš rozvrh se tak lišil, že jsem s Jemem chodila pouze ráno do školy a vídala se s ním u jídla. Vrhl se na ragby, ale byl dosud příliš útlý a mladý, aby stačil na víc než nosit mužstvu…

Více
  • 25. 4. 2024

Terezka absolvuje řadu vyšetření, včetně magnetické rezonance.  Ondřej mě opakovaně nabádá, ať myslím na Kryštůfka a nestresuji se. Pitomec! Copak to jde? Copak jde zastavit ten proud vzpomínek, řetěz Terezčiných úsměvů, zvonivý hlásek do telefonu, každé „ahoj teto“  a „jé, děkuju!“ ? Copak jde zastavit proud vzpomínek, co spouštějí slzy spolehlivěji než krájení cibule? / „Musíš myslet na…

Více
  • 26. 3. 2024

DRUHÉHO DNE MĚ probudil hluk rozhněvaných hlasů. Chvíli jsem nevěděla, kde jsem. Tma byla takřka dokonalá, jen pod dveřmi prosvítala úzká štěrbina světla. / Pak na mě dolehla realita. Posadila jsem se a poslepu nahmatala lampu na nočním stolku. Otočila jsem plamínkem a očima přejela tmavé hedvábí baldachýnu, břidlicovou podlahu, vyřezávané ebenové obložení stěn. Nedá se nic dělat, budu to tu muset…

Více
  • 22. 3. 2024

TA PŘÍŠERA SE JMENOVALA Izumrud, velký červ, a byli tací, kteří tvrdili, že chodby vykutané pod Ravkou jsou jejím dílem. Věčně hladová nenasytně požírala bahno s pískem, zavrtávala se do země hlouběji a hlouběji, aby našla něco, čím by ukojila svůj hlad, až zalezla tak hluboko, že se ztratila v temnotě. / Byl to jen příběh, přesto si lidé v Bílé katedrále dávali pozor, aby se… / …

Více
  • 22. 3. 2024

Kaz / Když Kaz zahlédl Van Ecka přicházet k mostu Goedmedbridge, první jeho myšlenka byla: tenhle chlap by nikdy neměl hrát karty. Vzápětí mu blesklo hlavou, že mu někdo přerazil nos. Měl ho oteklý a křivý, pod okem se mu modrala naběhlá modřina. Z nejhoršího mu nejspíš pomohl nějaký univerzitní doktor, napadlo Kaze, ale bez skutečných grišovských schopností mohl stěží udělat víc než to trochu zakrýt. / Van Eck…

Více
  • 22. 3. 2024

Část šestáSkuteční zloději / Inej / Zběsilý tlukot srdce jí nadouval hruď. Když člověk vystupuje v cirkuse, musí se ve správnou chvíli jedné houpačky pustit, aby se natáhl po druhé; a může přijít chvíle, kdy si uvědomí, že udělal chybu, a pak už si nepřipadá jako tíže zbavený, ale jednoduše padá dolů. / Strážní ji táhli zpátky do vězení. Na nádvoří bylo mnohem víc dozorců než ráno, kdy…

Více
  • 22. 3. 2024

Martin Silenus zemřel na konci dalšího dne, několik hodin po naší svatbě. Otec de Soya se zhostil svého úkolu a před západem slunce pohřbil starého básníka. Jak řekl, byl rád, že si vzal obřadní roucho a misál. / Pohřbili jsme starého básníka na travnatém svahu nad řekou s nejkrásnějším výhledem na prérii a vzdálený les. Pokud vím, dům jeho matky stál opodál. A. Bettik, Aenea a já jsme vykopali hlubokou…

Více
  • 22. 3. 2024