„PROMIŇTE,“ řekl Jack Stapleton s falešnou zdvořilostí snědému pákistánskému taxikáři. / „Vylezl byste laskavě z vozu. abychom si mohli pořádně promluvit?“ / Jack narážel na skutečnost, že se před něj taxikář na křižovatce Šestačtyřicáté ulice a Druhé avenue bezostyšně nacpal. Na oplátku mu, když oba zastavili na rohu Čtyřiačtyřicáté na červenou, kopl do dveří taxíku. Jack seděl na horském kole, na němž denně dojížděl do práce. / Tenhle dnešní ranní konfl…

Více
  • 13. 5. 2023

Pak jsem též usnul. Herger mne probudil těmito slovy: „Musíš kvapně přijít.“ Nyní jsem zaslechl zvuk vzdáleného hromu. Pohlédl jsem měchýřovým oknem[51] a ještě nebyl rozbřesk, leč uchopil jsem svůj meč; po pravdě jsem usnul ve svém brnění, nechtělo se mně ho sejmout. Pak jsem spěchal ven. Byla to hodina před rozbřeskem a vzduch byl mživý a hustý, vyplněný hromem vzdáleného dusotu kopyt. / Herger mně pravil: „Wendol se blíží. Démoni vědí o smrtelnýc…

Více
  • 13. 5. 2023

8. BŘEZNA 1997, 16:40 / BATA, ROVNÍKOVÁ GUINEA Letecká společnost používala malá, stará soukromá letadla. přesně ty letouny, které se Jackovi zjevovaly ve zlých snech o jeho mrtvé rodině. / Let nebyl snadný. Letadlo se soustavně vyhýbalo bouřím, jejichž shluky mračen se pohybovaly v barevném spektru od šlehačkově bílé až po temně fialovou. Neustále se blýskalo a turbulence byly silné. / Předchozí část cesty byla jako sen. Let z New Yorku do Paříže byl hla…

Více
  • 13. 5. 2023

PONDĚLÍ, 18. ŘÍJNA, 18:15 / CURT seděl za volantem svého pickupu a Steve ho z donucení provázel. Odbočili z Ocean Parkway na Oceanview Avenue a hledali Oceanview Lane. „Proboha!“ poznamenal Steve, když si prohlížel okolí. „Celý život jsem žil v Brooklynu a tohle jsem nikdy neviděl. Vypadá to tu jako někde v Karolíně.“ / „Člověk by myslel, že už to konečně někdo zbourá a postaví tu věžáky,“ souhlasil Curt. „Dívej se, jestli neuvidíš Oceanview Lane. / Musí …

Více
  • 13. 5. 2023

6.45 / Bylo jasné ráno bez mráčku, takové, kdy je vzduch svěží a má téměř lahodnou chuť Obrysy i těch nejvzdálenějších hor byly jasně viditelné. Obvykle suchou zem pokrývala chladivá rosa, která zářilajako tisíce diamantů. / Beau stál a kochal se tím pohledem. Měl pocit, že něco podobného vidí poprvé v životě. Nechtěl věřit, že škála barev, kterými hrály hory v dálce, může být skutečná. Divil se, že si toho nikdy nevšiml. / Měl na sobě volnou košili a dží…

Více
  • 13. 5. 2023

Paprsek zlatého ranního slunce pronikl oknem vysoko na stěně vlevo od Jeffreyho a rozkrojil soudní síň. Dopadl na dřevem obloženou stěnu za soudcovským stolem jako reflektor. Miliony droboučkých částeček prachu se v prudkém světle jiskřily a vířily. Už od samého začátku tohoto procesu byl Jeffrey ohromen teatrálností systému justice. Tohle však nebylo televizní drama všedního dne. Na tapetě byla Jeffreyho kariéra – celý jeho život. / Jeffrey zavřel …

Více
  • 13. 5. 2023

Pondělí, později dopoledne / MALÝ budík na Marshině pracovním stole oznámil konec padesátiminutového sezení s Jasperem Lewisem, problematickým a zlostným patnáctiletým chlapcem, kterému již na bradě začínaly rašit první vousy. / Hrbil se na židli přímo proti Marshe a tvářil se znuděně. Jeho problém byl, že se skutečně řítil po hlavě do nesnází. / „Ještě jsme nehovořili o tvém pobytu v nemocnici,“ řekla Marsha. Na klíně držela rozevřené desky s chlapcovými…

Více
  • 13. 5. 2023

Angela otevřela oči při prvním zazvonění budíku. Byla zklamaná, když nenašla Davida vedle sebe. Vstala a roztáhla závěsy. Nebe bylo zatažené a slibovalo déšť. / Angela sešla dolů a šla hledat Davida. / Našla ho v obývacím pokoji. / „Jsi dlouho vzhůru?“ zeptala se Angela a snažila se působit veselým dojmem. / „Od čtyř,“ řekl David.“Ale neděs se, myslím, že už je mi dneska líp.“ / Trochu se na Angelu usmál. / Angele dělal David pořád ještě starosti, ale potěšila ji …

Více
  • 13. 5. 2023

Zvuk hlasu z nahrávky vycházel z malé mešity, vybudované naproti luxorskému chrámu. Eriku probudil z neklidného snu. Utíkala před nějakým neviditelným, ale děsivým stvořením, a nemohla se pořádně hýbat. / Když procitla, byla zamotaná v přikrývkách a uvědomila si, že se musela zmítat a převracet. / Vylezla z postele a otevřela okna ranní svěžesti. S čerstvým vzduchem ve tváři noční můra zmizela. Rychle se omyla houbou vestoje ve vaně. / Bůhvíproč netekla h…

Více
  • 13. 5. 2023

Sehnutá kupředu, s deštníkem namířeným Proti větru razila si Laurie zvolna cestu vzhůru po Devatenácté ulici. Zdálo se jí až k neuvěření, že se počasí mohlo ze dne na den tak změnit. Nejenže fičel vítr a pršelo, ale i teplota během noci prudce poklesla až téměř k bodu mrazu. Laurie si na to vytáhla z krabice opatřené proti molům zimní kabát. / Stála na rohu a marně mávala na těch pár taxíků, které projížděly kolem: všechny byly obsazené. Když už svo…

Více
  • 13. 5. 2023

11. květen 2001, 00:37 hod. / „Joanno Meíssnerová a Deborah Cochraneová!“ Hlas se s ozvěnou odrážel od průčelí budovy. „Nemá smysl tuhle hru na schovávanou prodlužovat. Přece nechcete, abychom vás po budově hledali se psy, což samozřejmě uděláme, jestli samy nevyjdete ven. / Bookfordská policie je už na cestě. Opakuju! Okamžitě vyjděte ven!“ / „Tolik pokud jde o naše pečlivě vybraný falešný jména,“ utrousila Deborah. / „Kdybych věděla, že nás předají bookfor…

Více
  • 13. 5. 2023

neděle 18. ledna / KIM ZVEDL chorobopis Harveyho p Arnolda a otevřel jej. Nebylo ještě ani osm hodin a sestry si předávaly hlášení. Kim měl jejich místnost pro sebe. / Kromě něj v ní byla jen sekretářka oddělení. / Prohlédl si poznámky sester, týkající se průběhu předchozího dne a noci. Potlačil úsměv. Z některých zápisů bylo zřejmé, že paní Arnoldová obtěžovala sestry stejně jako jeho. Především však bylo zřejmé, že se panu Arnoldovi daří dobře. Svědčily…

Více
  • 13. 5. 2023

Je až neuvěřitelné, že jsem toho zapomněl tolik a tak rychle. Moje tělo mi sloužilo čtyřicet let; myslel jsem si, že je znám. A teď se vytrácí jako sen. / Ruce, nohy, kde vás mám? Co jste vlastně pro mě udělaly, když jsem vás měl? Vysílám signály, snažím se rozkazovat údům tak, jak se na to nejasně pamatuji. Neděje se nic. Je to jako křičet do vzduchoprázdna. / Křičet. Ano, zkouším to. Možná že oni mě slyší, já sám sebe ne. Mne oblévá takové ticho, že …

Více
  • 13. 5. 2023

Říká se, že v naší době výrobních linek a masové produkce už není místo pro osobité řemeslníky, umělce pracující se dřevem nebo kovem, kteří v minulosti vyrobili takové množství vynikajících věcí. Jako většina tvrzení však ani toto není pravdivé. Řemeslníků je v naší době méně, ale určitě nevyhynuli. Stává se, že musí občas změnit povolání, ale svým způsobem stále prosperují. Dají se nalézt i na ostrově Manhattanu, jestli víte, jak je hledat. Jej…

Více
  • 13. 5. 2023