Z venkovského časopisu Cheshire Life přišel dopis: / „Napište pro nás povídku. “ / Zeptal jsem se: „O čem?“ / “ Tak asi tři tisíce slov.“ / Bylo to v zimě. Projížděl jsem tehdy často přes jeden kopec, kde ve vyhloubené díře v zemi žil nějaký tulák. Napsal jsem tedy povídku o tulákovi v zimě. / Je to vyprávění o tom, jak snadno lze ukrást koně přímo z dražeb. / Nepokoušejte se o to! / Tulák byl prochladlý až na kost. / Teplota vzduchu i půdy se blížila k bodu mrazu a nad…

Více
  • 13. 5. 2023

Během krátké cesty na dostihy ve Stratfordu se ke mně Belin-da vydržela chovat zdvořile, když už ne srdečně. Nic nenamítala proti tomu, že s nimi jedu, neřekla, že to je zbytečné, a zřejmě se smířila s tím, že se kolem nich budu vyskytovat, dokud neodjedu. Já zcela záměrně poznamenal, že se v nejbližší době stejně musím ohlásit v Londýně. / „Kdy?“ zeptal se Ken stručně. / „V pondělí tam zavolám a dozvím se, jaké pro mne mají instrukce a kdy se mám dost…

Více
  • 13. 5. 2023

Dave s Azizem odjeli do Irska. Dave se ani netvářil moc zkroušeně, asi byl přesvědčený, že ho nevyhodím. Nejspíš měl pravdu, protože nepřekročil žádný zákon, jenom ten můj, nepsaný. Kdybych mu dal výpověď, mohl by si případně stěžovat na odborové ústředně, že s ním byl bezdůvodně, neoprávněně ukončen pracovní poměr. Nebylo nic nového, že má zakrnělý smysl pro zodpovědnost. Uměl dobře zacházet s koňmi a byl docela slušný řidič. Jen jsem doufal, že…

Více
  • 13. 5. 2023

„Poslyšte, Quarreli –“ Bond předjížděl autobus, který měl nad předním sklem nápis „Hnědý bombardér“. Autobus hrkotal dolů z kopce ke Kingstonu a jeho řidič, jakoby chtěl uplatnit svoji osobnost, zuřivě troubil trojhlasné akordy – „co víte o stonožkách?“ / „O stonožkách, kapitáne?“ Quarrel se nechápavě zašklebil, ale Bond se tvářil bezstarostně. „Na Jamajce máme i některé potvory, osmi-, dvanácti-, patnácticentimetrové. Mohou i usmrtit. Většinou žijí…

Více
  • 13. 5. 2023

SVRBÍCÍ PRSTY / Půl hodiny předtím udusila Gala Brandová svou ranní cigaretu, dopila zbytek kávy a zamířila na pracoviště. V bílé blůzce a tmavomodré pletené sukni vypadala skutečně jako osobní sekretářka. / Přesně v půl deváté byla ve své kanceláři. Na jejím stole ležel stoh dálnopisných zpráv z ministerstva letectví a jejím prvním úkolem bylo zanést jejich souhrn do meteorologické mapy, odnést ji do Draxovy kanceláře a upevnit ji do rámu na prázdnou …

Více
  • 13. 5. 2023

PLUKOVNÍK GRIŠIN strávil zvyšok dopoludnia zavretý v kancelárii a počúval pásku so záznamom z porady medzi patriarchom Alexejom II. a Jasonom Monkom. Trikrát si vypočul štyridsaťminútový rozhovor, kým sa pustil do doslovného prepisu. / Čo počul, bolo také zlé, že horšie si nemožno ani predstaviť. Monk prezradil, že hneď po Novom roku sa začne koordinovaná kampaň, ktorá zničí volebné šance Igora Komarova. / Zablokovanie akejkoľvek publicity pre Komarova…

Více
  • 13. 5. 2023

Na pohled nebylo na Klausovi Winzerovi nic, z čeho by se dalo soudit, že byl někdy v SS. Za prvé byl hodně pod předepsanou míru metr osmdesát, za druhé byl krátkozraký. Ve čtyřiceti byl obtloustlý a bledý, s chmýřovitými světlými vlasy a nesmělým vystupováním. / Po pravdě řečeno, měl za sebou nejpodivnější kariéru z těch, kdo kdy oblékli uniformu SS. Narodil se roku 1924 jako syn jistého Johanna Winzera, řezníka ve Wiesbadenu, specializovaného na ve…

Více
  • 13. 5. 2023

Janovský přístav se koupal v odpoledním slunci, když Cat Shannon a Kurt Semmler zaplatili taxi a Němec vedl svého zaměstnavatele podél mol tam, kde byla připoutána motorová loď Toscana. Stará loď pro pobřežní dopravu byla skryta za dvěma malými dopravními loděmi, které byly po jejích bocích, ale to nebyl problém. Pro Shannona a jeho účely byla velká až dost. / Na přídi byl malý kolizní prostor a více jak metrový schod na hlavní palubu, v jejímž stře…

Více
  • 13. 5. 2023

Pondělí, později dopoledne / MALÝ budík na Marshině pracovním stole oznámil konec padesátiminutového sezení s Jasperem Lewisem, problematickým a zlostným patnáctiletým chlapcem, kterému již na bradě začínaly rašit první vousy. / Hrbil se na židli přímo proti Marshe a tvářil se znuděně. Jeho problém byl, že se skutečně řítil po hlavě do nesnází. / „Ještě jsme nehovořili o tvém pobytu v nemocnici,“ řekla Marsha. Na klíně držela rozevřené desky s chlapcovými…

Více
  • 13. 5. 2023

Angela otevřela oči při prvním zazvonění budíku. Byla zklamaná, když nenašla Davida vedle sebe. Vstala a roztáhla závěsy. Nebe bylo zatažené a slibovalo déšť. / Angela sešla dolů a šla hledat Davida. / Našla ho v obývacím pokoji. / „Jsi dlouho vzhůru?“ zeptala se Angela a snažila se působit veselým dojmem. / „Od čtyř,“ řekl David.“Ale neděs se, myslím, že už je mi dneska líp.“ / Trochu se na Angelu usmál. / Angele dělal David pořád ještě starosti, ale potěšila ji …

Více
  • 13. 5. 2023

Zvuk hlasu z nahrávky vycházel z malé mešity, vybudované naproti luxorskému chrámu. Eriku probudil z neklidného snu. Utíkala před nějakým neviditelným, ale děsivým stvořením, a nemohla se pořádně hýbat. / Když procitla, byla zamotaná v přikrývkách a uvědomila si, že se musela zmítat a převracet. / Vylezla z postele a otevřela okna ranní svěžesti. S čerstvým vzduchem ve tváři noční můra zmizela. Rychle se omyla houbou vestoje ve vaně. / Bůhvíproč netekla h…

Více
  • 13. 5. 2023

Sehnutá kupředu, s deštníkem namířeným Proti větru razila si Laurie zvolna cestu vzhůru po Devatenácté ulici. Zdálo se jí až k neuvěření, že se počasí mohlo ze dne na den tak změnit. Nejenže fičel vítr a pršelo, ale i teplota během noci prudce poklesla až téměř k bodu mrazu. Laurie si na to vytáhla z krabice opatřené proti molům zimní kabát. / Stála na rohu a marně mávala na těch pár taxíků, které projížděly kolem: všechny byly obsazené. Když už svo…

Více
  • 13. 5. 2023

11. květen 2001, 00:37 hod. / „Joanno Meíssnerová a Deborah Cochraneová!“ Hlas se s ozvěnou odrážel od průčelí budovy. „Nemá smysl tuhle hru na schovávanou prodlužovat. Přece nechcete, abychom vás po budově hledali se psy, což samozřejmě uděláme, jestli samy nevyjdete ven. / Bookfordská policie je už na cestě. Opakuju! Okamžitě vyjděte ven!“ / „Tolik pokud jde o naše pečlivě vybraný falešný jména,“ utrousila Deborah. / „Kdybych věděla, že nás předají bookfor…

Více
  • 13. 5. 2023

neděle 18. ledna / KIM ZVEDL chorobopis Harveyho p Arnolda a otevřel jej. Nebylo ještě ani osm hodin a sestry si předávaly hlášení. Kim měl jejich místnost pro sebe. / Kromě něj v ní byla jen sekretářka oddělení. / Prohlédl si poznámky sester, týkající se průběhu předchozího dne a noci. Potlačil úsměv. Z některých zápisů bylo zřejmé, že paní Arnoldová obtěžovala sestry stejně jako jeho. Především však bylo zřejmé, že se panu Arnoldovi daří dobře. Svědčily…

Více
  • 13. 5. 2023

Kolem třetí hodiny ráno nejezdila po ztemnělých ulicích Salemu skoro žádná auta a Dave Halpern měl pocit, že mu patří celý svět. Už od půlnoci se bezcílně projížděl ve svém červeném chevroletu Camaro z roku 89. Dvakrát už byl v Marbleheadu, jednou dokonce zajel do Danversu a projel Beverly. / Davovi bylo sedmnáct a chodil na salemskou střední školu. Auto získal díky odpolední brigádě u místního McDonalda a velké půjčce. V současnosti to byla jeho ne…

Více
  • 13. 5. 2023