V. K. RATLIFF /   / A tak byl volnej. Splel se nejenom svý sirény, ale dokonce se zbavil i svý schovanky, co mu, jak zjistil, Eula odkázala. Zeptal jsem se ho tehdy: „Grinnich Village?“ a on odpověděl: / „Ano. Koutek, který nemá žádné faktické hranice a kam mladí lidi každého stáří do devadesáti let jezdí hledat své sny, je pro ni v New Yorku.“ Ale já jsem odpověděl: / „Takovej koutek by byla mohla najít i v Missippi,…

Více
  • 2. 3. 2025

Když se žena zeptala trestance, zdali má nůž, stál tam v šatech ze sypkoviny, z kterých crčela voda a kvůli kterým na něho stříleli, podruhé dokonce kulometem, v těch dvou případech, kdy od chvíle, co před čtyřmi dny opustil hráz, spatřil vůbec nějakou lidskou činnost, a bylo mu právě tak, jak mu bylo v ujíždějící pramičce, když žena radila, aby si raději pospíšili. Pocítil stejnou neslýchanou urážku…

Více
  • 2. 3. 2025

  / Onehdy večer jsem neměl žádné peníze na jídlo, a tak jsem se rozhodl zajít do veřejné knihovny a vyhledat kapitolu v jisté slavné knize. Jednomu svému příteli z Washingtonu jsem totiž slíbil, že si ji přečtu. Ta kniha se jmenovala Cesty Marca Pola a v kapitole šlo o popis města Kin-sai (Hang-cheu). Člověk, který mě požádal, abych si o tom nádherném městě přečetl, je učenec; přečetl tisíce knih a před…

Více
  • 6. 2. 2025

Paříž je jako kurva. Zdálky vypadá svůdně, nemůžete se dočkat, kdy ji sevřete v náruči. A pět minut nato máte pocit prázdnoty, znechucení nad sebou samým. Máte dojem, že vás vzali na hůl. / Vrátil jsem se do Paříže s penězi v kapse, s několika stovkami franků, které mi při nástupu do vlaku strčil Collins do kapsy. Stačilo to na zaplacení pokoje a slušný příděl jídla na týden. Už hezkých pár roků jsem…

Více
  • 6. 2. 2025

S Francii v kalhotech / Takže je to pravda. Táňa je holá jak ptáčátko, holá jako vejce. Jediné, podle čeho lze poznat, že tam dole mezi nohama mívala mladý a rašící růžový keřík, je několik jemných štětinek na místě, po kterém přejela nesprávným směrem. A není to jenom kundička, kde je oholená… oholila si také prdelku, nebo si ji dala oholit… i když je třeba poznamenat, že tam toho nikdy zas tak moc…

Více
  • 6. 2. 2025

Zatímco píšu, snáší se večer a lidé se ubírají na večeři. Byl šedivý den, takový, jaký často bývá v Paříži. Chodil jsem kolem bloku, abych si provětral myšlenky, a nemohl jsem nemyslet na obrovský kontrast mezi těmi dvěma městy, New Yorkem a Paříží. Je táž hodina, týž druh dne, a přesto i samo slovo šedivý, jež vyvolalo tuto asociaci, má jen málo společného s onou…

Více
  • 6. 2. 2025

  / Aspoň jednu sobotu v měsíci si teď bere půl dne volna z práce a vydává se na Upper East Side. Když odchází z Greene Street, butiky a obchody v okolí jsou ještě zavřené; když se vrací, jsou už zase zavřené. Za těch dnů si dokáže představit takové SoHo, které Harold znával jako dítě: zabedněná průčelí a prázdné ulice, místo, kde nic nežije. / Nejdřív ze všeho se…

Více
  • 29. 1. 2025

Pak jsme se z televize dozvěděli, že se trenér Župajda oběsil. Vzápětí to ale dementovali a přivlekli Župajdu před kameru s bytelným provazem kolem krku. / „Proč jste mě odřízli?“ supěl a činil teatrální gesta. „Chci s tím vším skoncovat a nikdo nemá právo mi vnucovat svou vůli! Nejsem žádnej kašpar a znehodnocení mé letité dřiny chápu jako osobní tragédii! Udělal jsem z Ondřeje Kurýška světovýho…

Více
  • 14. 1. 2025

Otec se necítil vinen. Přiznal sice, že učinil patřičné kroky a zasáhl do mých soukromých záležitostí, ale popíral, že by snad k tomu neměl právo. / „Rodič je rodič,“ tvrdil, „a je za své děti zodpovědný do konce života! Když ne před zákony, tedy před vlastním svědomím. Výchova potomků nikdy nekončí, protože intelektuální zralost ještě nic neznamená. Kde chybí životní zkušenosti, tam se blbne na…

Více
  • 14. 1. 2025

POSTSKRIPTUM / Constance Walshová dostala ze seattlovského PostIntelligenceru výpověď a zažalovala list pro neoprávněné ukončení pracovního poměru a pohlavní diskriminaci podle článku VII Zákona o občanských právech z roku 1964. List jí raději vyplatil odškodné, aby se vyhnul soudu. /   / Philip Blackburn se stal vedoucím právního oddělení v Silicon Holographic v kalifornském Mountain View, firmě dvakrát tak velké,…

Více
  • 14. 1. 2025

„Jsem sovětský špion. Mohu vám dát informace o největší sovětské špionážní síti ve Spojených státech,“ řekl Viktor Morris americkému velvyslanci v Paříži. / Bylo 17 hodin 45 minut dne 4. května 1957. / „A proč to chcete udělat, pane Morrisi?“ zeptal se velvyslanec. / „Protože potřebuju vaši pomoc,“ odpověděl Morris, muž se širokým tučným obličejem a silnými brýlemi v rohovinové obroučce. „Dostal jsem…

Více
  • 14. 1. 2025

V Baden-Badenu kvetla onoho 7. dubna 1957 spousta květin –žluté, modré a bílé. Na březích ospale bublající řeky Oos jsem viděl prvosenky a petrklíče, ocúny a fialky, když jsem řídil těžký cadillac po Lichtentalské aleji. / Všichni lidé na ulicích se tvářili přívětivě. Ženy se záhadně usmívaly. Chodily v lehkých pestrobarevných šatech. Některé měly na hlavě výstřední klobouk. Toho jitra, kdy jsem jel na…

Více
  • 14. 1. 2025

je sice krátká, ale možná o to významnější. / Za půl hodiny byl lékař se svou důležitou prací u konce a všech osmnáct dětí dostalo po injekci, která je měla ochránit, aby neonemocněly jako Kája. Všechny děti byly velice statečné. Malá Hanička dokonce tvrdila, že to bylo příjemné, nechat se od pana doktora píchnout do ramene. / Samozřejmě že trochu přeháněla, ale nikoho to doopravdy nebolelo. / Nakonec dostala…

Více
  • 14. 1. 2025

O pět minut později se znovu otevřely dvířka cockpitu a z bílého letadla se ještě jednou spustily schody. Jakub Formann po nich pomalu a důstojně vystoupil z letadla. Důstojně a pomalu kráčel přes trávník k lavičce, na které seděla zhroucená Julie. Julie vůbec nezaznamenala, že přichází. Když se Jakub u ní zastavil, musel hlasitě zakašlat. / Zajíc sebou úlekem trhl a zíral na medvěda jako na strašidelné… / …

Více
  • 14. 1. 2025

Všechno začíná naprosto nevinně. / Geraldina přijede taxíkem. Nezůstala zmrzačená. Vystoupí z taxíku způsobem, že by člověk věřil, že hůl, o kterou se opírá, je spíš módní výstřelek a že ji vůbec nepotřebuje. Mává a volá na všechny strany: / „Ahoj!“ / Ale je to docela jiná Geraldina, kdo se teď vrátil. Už to není Superštětka. Bez laciných šperků. Bez vysokých podpatků. Taky tupírovat se přestala. Vlasy…

Více
  • 14. 1. 2025