/ Komisař a jeho hosté seděli po celé minuty a nevypravili ze sebe ani slovo. Hleděli na sebe strnule, naprosto bezradně, tak byli ochromeni leknutím. / Jako první byl opět schopen řeči komisař. „To je tedy kopie? Docela jistě se nemýlíte, pane Steinhövele?“ / „Nemýlím se,“ odpověděl sběratel. „V celé Evropě, a to nepřeháním, není člověk, který by se v tomto případě mohl méně mýlit než já!“ Uložil…

Více
  • 21. 2. 2025

DETEKTIVOVÉ SE SCHÁZEJ! /   / Posadili se na dvě bílé lavice v parku a na nizoučkou železnou mříž lemující trávník a tvářili se vážně. Hoch, jemuž přezdívali Profesor, jako by byl čekal jen na tento den. Tak jako jeho otec, soudní rada, si každou chvíli sahal na kostěné brýle, urovnával je a vysvětloval svůj plán. „Možná že se budeme později musit z praktických důvodů rozdělit. Proto potřebujeme… / …

Více
  • 21. 2. 2025

Tento člověk, tato lebka, tato hudba… / Žije v zadní části zahradního parteru, v zarostlé mokřině, stíněné osikami a trnovníky, himálajskými cedry a baobaby, v nadavující Buxtehudově hudbě, zavinutý do krovek a lehkých plachetnic. Projdete strážní budkou, kde si domovník kroutí kníry con furioso jako v posledním aktu Aidy. Žijí ve třetím poschodí za příčlovaným belvedérem, filigránsky zdobeným… / “Je…

Více
  • 6. 2. 2025

  / Onehdy večer jsem neměl žádné peníze na jídlo, a tak jsem se rozhodl zajít do veřejné knihovny a vyhledat kapitolu v jisté slavné knize. Jednomu svému příteli z Washingtonu jsem totiž slíbil, že si ji přečtu. Ta kniha se jmenovala Cesty Marca Pola a v kapitole šlo o popis města Kin-sai (Hang-cheu). Člověk, který mě požádal, abych si o tom nádherném městě přečetl, je učenec; přečetl tisíce knih a před…

Více
  • 6. 2. 2025

BYLA MI VELICE SYMPATICKÁ, NEJEN PROTO, ŽE byla velice inteligentní, vynikající čtenářka, vždy veselá a příjemná, ale také kvůli jejímu jménu – Ruth. I když jsem už dávno zapomněl příběh Rút ze Starého zákona, to jméno mi stále zvoní jako zvon. / Tato Ruth, která byla shodou okolností Židovkou, z nějakého důvodu připomínala biblickou Rút. Byla ženou mého velice blízkého přítele, jednoho z několika mála…

Více
  • 6. 2. 2025

Následujícího dne jsem se v kanceláři přehraboval v odpadkových koších ve snaze najít ztracený dopis a narazil jsem na zmuchlaný list, který tam zřejmě znechuceně odhodil šéf odboru. Rukopis byl drobný a roztřesený, jako by patřil nějakému starci. Byl však dobře čitelný i přes četné vyumělkované kličky a kudrlinky, ve kterých si pisatel zjevně liboval. Zběžně jsem si jej prohlédl, načež jsem ho strčil…

Více
  • 6. 2. 2025

Paříž je jako kurva. Zdálky vypadá svůdně, nemůžete se dočkat, kdy ji sevřete v náruči. A pět minut nato máte pocit prázdnoty, znechucení nad sebou samým. Máte dojem, že vás vzali na hůl. / Vrátil jsem se do Paříže s penězi v kapse, s několika stovkami franků, které mi při nástupu do vlaku strčil Collins do kapsy. Stačilo to na zaplacení pokoje a slušný příděl jídla na týden. Už hezkých pár roků jsem…

Více
  • 6. 2. 2025

Zpátky na rodné hroudě, nebo řečeno jinak – zpátky na ulici raných smutků. Mona žije u své rodiny, já u své. Jiným způsobem momentálně nebylo možno naše ekonomické problémy vyřešit. Jakmile se mi podaří udat pár povídek, zase si najdeme nějaké to hnízdečko jen pro sebe. / Od okamžiku, kdy otec odejde ráno do svého krejčovství, až do doby, kdy se vrací k večeři, makám jako divý – každý den. S Monou…

Více
  • 6. 2. 2025

S Francii v kalhotech / Takže je to pravda. Táňa je holá jak ptáčátko, holá jako vejce. Jediné, podle čeho lze poznat, že tam dole mezi nohama mívala mladý a rašící růžový keřík, je několik jemných štětinek na místě, po kterém přejela nesprávným směrem. A není to jenom kundička, kde je oholená… oholila si také prdelku, nebo si ji dala oholit… i když je třeba poznamenat, že tam toho nikdy zas tak moc…

Více
  • 6. 2. 2025

Bronx! Bylo nám slíbeno celé jedno křídlo domu – krocaní křídlo, plné peří a husí kůže – Kronského představa útulnosti. / Bylo to sebevražedné období, které začalo šváby a teplými sendviči a skončilo à la Newburg v kurníku na Riverside Drive, kde paní Kronská II. zahájila svou nevděčnou úlohu znázorňování rozsáhlých panoramatických doplňků k šílenství. / Na Kronského popud si Mara změnila své…

Více
  • 6. 2. 2025

Zatímco píšu, snáší se večer a lidé se ubírají na večeři. Byl šedivý den, takový, jaký často bývá v Paříži. Chodil jsem kolem bloku, abych si provětral myšlenky, a nemohl jsem nemyslet na obrovský kontrast mezi těmi dvěma městy, New Yorkem a Paříží. Je táž hodina, týž druh dne, a přesto i samo slovo šedivý, jež vyvolalo tuto asociaci, má jen málo společného s onou…

Více
  • 6. 2. 2025

V ten večer vial z púšte silný víchor. Bol to jeden z tých horúcich suchých vetrov, čo dujú horskými priesmykmi a od ktorého sa človeku ježia vlasy, nervy sa napínajú na prasknutie a svrbí celé telo. / Za takých večerov sa azda všetky spoločenské pitky končievajú ruvačkou. Krotké ženy skúšajú ostrie kuchynského noža a pozorne obzerajú manželovo hrdlo. / Hocičo sa môže stať. Dokonca môžete dostať v dennom bare…

Více
  • 4. 2. 2025

O jednej po polnoci nočný vrátnik Carl zhasil poslednú z troch stolných lámp v hlavnej hale hotela Windermere. Belasý pokrovec stemnel a steny ustúpili do úzadia. Spomienky ako pavučiny o priadli kúty. / Tony Reseck zívol. Naklonil hlavu a načúval nežnú švitorivú hudbu z rádia v salóniku za šerým oblúkom na druhej strane haly. Zamračil sa. Po jednej hodine po polnoci malo rádio patriť jemu. Nemal pri ňom byť nik. Tá…

Více
  • 4. 2. 2025

Celý týždeň som sledoval dom Muffy Valentinovej. Sedel som v aute so zapnutou klimatizáciou a motorom na voľnobeh a hromadil vrstvu uhlíka vo valcoch. Každé ráno vyšla von Muffy oblečená v svetlom plášti do dažďa, poď ktorým mala modrastý trikot, a zamierila na hodinu telocviku. O dve minúty neskôr vyšiel z domu japonský sluha s dvoma trpasličími pudlami, ktoré ťahali vodidlo a štekali, zišiel dolu na cestu a…

Více
  • 4. 2. 2025

  /   / Nastalo nádherné ráno. Slunce svítilo a vál vlahý letní vánek, a jak jsem stál u okna, pročechrával mi vlasy. Vyklonil jsem se ven a podíval jsem se na moře. Spatřil jsem veselé, modré moře, v němž se odráželo slunce. Zakletí ptáci zmizeli. / Ach, to byl krásný den, jako stvořený na hraní. Díval jsem se dolů na vodu, která se mírně čeřila, a jak to tak bývá, když člověk stojí vysoko nad vodou,…

Více
  • 4. 2. 2025