Ukázky

Uplynula skoro hodina a Berta Coolová si právě dolévala třetí sklenku koňaku, když zazvonil telefon. / Pohlédla na hodinky a podotkla: „Tomu se říká fofr. Někdo ze spolupracovníků podává zprávu o Harbetovi.“ / Zdvihla sluchátko a řekla tím svým jadrným úředním hlasem: „Ano, Berta Coolová u telefonu. Mluvte.“ / Neslyšel jsem, co se ozývalo ze sluchátka, ale viděl jsem výraz Bertiny tváře. Viděl jsem, jak se její…

  / Berta Coolová mě vysadila přiměřeně daleko od Ashburyho sídla za pět minut půl jedenácté. Trochu mrholilo. Šel jsem zbývající část cesty pěšky a kufr mi narážel do nohou. Ashbury sídlil v milionářské čtvrti; rozlehlý dům měl vše, co k němu patří – příjezdovou cestu vydlážděnou oblázky, okrasné stromy, architekturu nešetřící prostorem a hojné služebnictvo. / Vrchní sluha nezaregistroval, že by…

  / Pouští se táhly purpurové stíny. Vzduch byl průzračný jako gin a suchý jak troud. Bylo sice teprve časné jaro, ale nikdo z mužů s výjimkou ojedinělých turistů neměl kabát. / Las Vegas zůstává věrné tradiční dispozici měst Západu v tom, že má jedinou hlavní třídu, která je jeho výkladní skříní. Ve vedlejších ulicích je sem tam jen pár potravinových samoobsluh a dalších obchodů, které lidé…

Paní Devarestová mě přivítala slovy: „Jsem ráda, že jste se nám vrátil, pane Lame. Samozřejmě, vaše partnerka je sympatická, ale vám tak nějak důvěřuji víc. Možná proto, že si vás vybral Hilton.“ / Byla oblečena v černém. Obličej bez nalíčení vypadal ve spojení s vykulenýma očima zvláště truchlivě. / „Co přesně si přejete, abych udělal?“ zeptal jsem se. / Řekla: „Paní Coolová mi sdělila, že byste…

Bylo pět minut po půl čtvrté, když Selby přijel k autokempu U závěrníku. Studený západní vítr vymetl z nebe mraky a stále sílil. Odfoukával hrozbu mrazu, ale skličoval tělo svým drsným chladem. Šerif Brandon tam už byl a chvíli poté, co přijel Selby, přihnala se ve svém sportovním autě Sylvie Martinova. Řekla vesele: „Tak už je tu celá sešlost.“ / „Jaké bylo přivítání na nádraží?“ zeptal se Selby.…

Když se Selby s Brandonem vrátili, už je v šerifově kanceláři čekal Otto Larkin. Vítal je s přehnanou srdečností a jen pozdravil, začal hned ze sebe chrlit: „Sakra, lidi, spíte vy vůbec někdy? Už půl hodiny se vás pokouším dovolat.“ / Brandon řekl: „O co jde, Larkine? Objevilo se něco nového?“ / Larkin si odkašlal: „Tedy,“ řekl, „nevěděl jsem, lidi, že jste telefonovali na policii do Los Angeles, že mají…

Selby stihl odpoledni letadlo do Los Angeles. Jelikož byl rozdíl mezi horským a tichomořským časem tentokrát v jeho prospěch, vrátil se do Madison City ještě před setměním. / Byla sobota odpoledne, oficiální půlden volna, ale pro obchodníky nanejvýš rušný čas. Do města proudili lidé z okolních rančů. Na Hlavní ulici se nedalo zaparkovat. Po chodnících se valily davy. Všude v ulicích byla dopravní zácpa. Selby v…

Brandonova přední veranda, porostlá vinnou révou, byla chladivým útočištěm před venkovním žárem. Ze zelených listů se do vzduchu odpařovala trocha vlhkosti a skýtala šerifovi a okresnímu prokurátorovi vítanou úlevu před suchým horkem. / Paní Brandonová už se svým manželem sdílela dobré i zlé nějakých třicet let: dobytčí ohrady, obdělávání vyprahlé půdy, venkovské hospodaření. Nikdy nepoznala blahobyt, a…

  / KRÁTCE PO PŮLNOCI vstoupil Selby do své kanceláře v soudní budově. Po svěžím nočním vzduchu venku mu místnost připadala nevětraná, zatuchlá. Právnické spisy v kožených vazbách, vyrovnané na policích od podlahy ke stropu, dodávaly zdejšímu prostředí ráz přízračné učenosti. Byly to soubory případů, jejichž účastníky většinou už dávno hlava nebolela –protokoly sporů uchovávaných jen proto,…

Bylo právě půl jedné, když Selby vyšlapal schodiště a dlouhou chodbou kráčel ke dveřím, které nesly tabulku: INEZ STAPLETONOVÁ, právní zástupce. VSTUPTE. / Selby vešel do kanceláře a zjistil, že písařka odešla na oběd a dveře soukromé pracovny jsou otevřené. Ani zvlášť nečekal, že tam Inez najde, ale přistoupil ke dveřím a nahlédl dovnitř. / Inez seděla za svým stolem. Kolem ní se kupila právnická díla, a…

Selby se odebral ke koronerovi a požádal ho: „Chtěl bych si projít všechno, co jste přinesl z pokoje toho faráře, Harry.“ / „Jeho věci mám tady v kanceláři uložené a zapečetěné,“ sdělil mu koroner. „To je sranda s tou falešnou totožností, co? Představte si ten šrumec, kdybych byl nebožtíka expres vyexpedoval do Nevady.“ / Selby podotkl: „No, buď to tedy nebyl Charles Brower, anebo ta paní není Mary Browerová.…