Pozdĺž stien priestrannej miestnosti boli akvária, dva rady na vystužených policiach, veľké obdĺžnikové nádrže v kovových rámoch, niektoré osvetlené zhora, iné znútra. Za sklom pokrytým riasami rástli v skupinkách ozdobné vodné trávy, voda sa jagala prízračným zeleným svetlom a v ňom sa pohybovali rybky vo všetkých dúhových farbách. / Boli tu dlhé štíhle rybky podobné zlatým šípkam, japonské závojnatky s…

Více
  • 4. 2. 2025

V ten večer vial z púšte silný víchor. Bol to jeden z tých horúcich suchých vetrov, čo dujú horskými priesmykmi a od ktorého sa človeku ježia vlasy, nervy sa napínajú na prasknutie a svrbí celé telo. / Za takých večerov sa azda všetky spoločenské pitky končievajú ruvačkou. Krotké ženy skúšajú ostrie kuchynského noža a pozorne obzerajú manželovo hrdlo. / Hocičo sa môže stať. Dokonca môžete dostať v dennom bare…

Více
  • 4. 2. 2025

O jednej po polnoci nočný vrátnik Carl zhasil poslednú z troch stolných lámp v hlavnej hale hotela Windermere. Belasý pokrovec stemnel a steny ustúpili do úzadia. Spomienky ako pavučiny o priadli kúty. / Tony Reseck zívol. Naklonil hlavu a načúval nežnú švitorivú hudbu z rádia v salóniku za šerým oblúkom na druhej strane haly. Zamračil sa. Po jednej hodine po polnoci malo rádio patriť jemu. Nemal pri ňom byť nik. Tá…

Více
  • 4. 2. 2025

Celý týždeň som sledoval dom Muffy Valentinovej. Sedel som v aute so zapnutou klimatizáciou a motorom na voľnobeh a hromadil vrstvu uhlíka vo valcoch. Každé ráno vyšla von Muffy oblečená v svetlom plášti do dažďa, poď ktorým mala modrastý trikot, a zamierila na hodinu telocviku. O dve minúty neskôr vyšiel z domu japonský sluha s dvoma trpasličími pudlami, ktoré ťahali vodidlo a štekali, zišiel dolu na cestu a…

Více
  • 4. 2. 2025

  /   / Nastalo nádherné ráno. Slunce svítilo a vál vlahý letní vánek, a jak jsem stál u okna, pročechrával mi vlasy. Vyklonil jsem se ven a podíval jsem se na moře. Spatřil jsem veselé, modré moře, v němž se odráželo slunce. Zakletí ptáci zmizeli. / Ach, to byl krásný den, jako stvořený na hraní. Díval jsem se dolů na vodu, která se mírně čeřila, a jak to tak bývá, když člověk stojí vysoko nad vodou,…

Více
  • 4. 2. 2025

OPEN CITY, 12.-18. KVĚTNA 1967 /   / Vidíte, jak to dopadá, když si jedete pro doutníky a zastaví vás policejní hlídka? Tuze rád bych změnil trestní politiku téhle společnosti. Nevysvětlujte si to špatně – netvrdím tím, že opilý řidič je lepší občan než ostatní. Taky mě jednou přejel nějakej kořala. Ani pojišťovny nemají opilce rády. Chci ale říct, že se až příliš často stává, že člověka, který…

Více
  • 4. 2. 2025

  / Pikolík v Atletickém klubu byl za tři minuty zpátky a kývl na mě, abych šel s ním. Vyjeli jsme do čtvrtého poschodí, zahnuli jsme za roh a pikolík ukázal na pootevřené dveře. / „Tudy a vlevo, pane. A pokud možno co nejtišeji. Někteří členové spí.“ / Vešel jsem do klubovní knihovny. Za skleněnými dveřmi tam byly knihy, na dlouhém stole uprostřed časopisy a na stěně osvětlený portrét zakladatele klubu. Ale…

Více
  • 4. 2. 2025

Služebná s mírnýma očima a s koňskou tváří mě uvedla do dlouhého šedobílého salónu v prvním poschodí. Závěsy slonovinové barvy výstředně splývaly na podlahu a na bílý koberec, natažený od zdi ke zdi. Budoár filmové hvězdy, místo okouzlující a svůdné, umělé jak dřevěná noha. / V této chvíli tam bylo prázdno. Dveře se za mnou zavřely nepřirozeně tiše, jako dveře v nemocnici. U dlouhého křesla s…

Více
  • 4. 2. 2025

Cesta z Tijuany se hrozně vleče, je to jedna z nejotravnějších tras ve státě. Tijuana sama je díra, kde se každý stará jen o to, jak na bližních trhnout dolar. K autu se vám přiloudi děcko, upře na vás velké lačné oči, zaškemrá: „Desetníček prosím, pane,“ a vzápětí se vám pokusí prodat sestru. Tijuana není Mexiko. Hraniční město není nikdy nic jiného než hraniční město, tak jako přístavní čtvrť…

Více
  • 4. 2. 2025

10 /   / Celé odpoledne jsem Cecy posílala esemesky, ale neodpověděla mi ani na jednu. Tak jsem se ve čtyři hodiny vydala k nim domů – ne zadní brankou jako obvykle, ale slušně jsem zaklepala na jejich vchodové dveře. / Otevřel mi Cecyin táta s plechovkou piva v ruce. Slyšela jsem v jejich obýváku řvát nějaký sportovní televizní kanál. / „Ahoj, Katy,“ pozdravil mě ne zrovna přívětivě. / „Promiňte,…

Více
  • 29. 1. 2025

  / Aspoň jednu sobotu v měsíci si teď bere půl dne volna z práce a vydává se na Upper East Side. Když odchází z Greene Street, butiky a obchody v okolí jsou ještě zavřené; když se vrací, jsou už zase zavřené. Za těch dnů si dokáže představit takové SoHo, které Harold znával jako dítě: zabedněná průčelí a prázdné ulice, místo, kde nic nežije. / Nejdřív ze všeho se…

Více
  • 29. 1. 2025

Chtěl jsem si jít hrát s kluky, ale maminka řekla, že ne, že o tom nemůže být ani řeč, že nemá ty kluky, co se s nimi kamarádím, moc ráda, že spolu vyvádíme pořád jen samé darebačiny a že jsem pozvaný na svačinu k Celestýnovi, který je naopak moc hodný a dobře vychovaný, a že bych udělal dobře, kdybych si z něho vzal příklad. / Neměl jsem ani trochu chuť jít na svačinu k Celestýnovi, ani brát si z něho…

Více
  • 28. 1. 2025

Když jsem šel dneska odpoledne do školy, šel mě tatínek doprovodit. Rád s tatínkem někam chodím, jelikož mi pokaždé dá trochu peněz, abych si něco koupil. I tentokrát to vyšlo. Šli jsme kolem obchodu s hračkami a já jsem tam uviděl lepenkové nosy, co si je lidi dávají na obličej, aby se ostatní smáli. / „Tati,“ poprosil jsem, „kup mi jeden nos!“ / Tatínek řekl, že ne, že nos na nic nepotřebuju, ale já jsem…

Více
  • 28. 1. 2025

Nevím, jestli jsem vám už vyprávěl o tom, že v naší čtvrti je takový plácek, kam si chodíme s kluky hrát.Ten plácek je senzační. Je tam tráva, kamení, starý slamník, auto, které už nemá kola, ale je ještě úplně bezva a my si v něm hrajeme na letadlo, vrrrr, nebo na autobus, ding ding ding. Taky jsou tam bedny a někdy i kočky; ale s těmi není žádná zábava, jelikož vždycky utečou, sotva nás vidí přicházet.

Více
  • 28. 1. 2025

Dneska ke konci vyučování nám paní učitelka oznámila, že škola pořádá tombolu, a vysvětlila Kryšpínovi, že tombola je něco jako loterie: Lidi si koupí očíslované lístečky a pak se táhnou čísla jak v loterii nebo ve sportce, a každé číslo, které se vylosuje, vyhrává nějakou cenu, a hlavní cena je moped. / Pak nám paní učitelka ještě řekla, že peněz, které se vyberou při prodeji lístků, bude použito na…

Více
  • 28. 1. 2025