Ukázky

Přejete si, abych zase něco vypravoval? Dobrá. Vidím, že si Tarantoga už chystá těsnopisecký blok… malou chvilku, profesore. Když já opravdu nemám co vyprávět. Cože? Ne, nežertuji. A ostatně, mohu také jednou strávit jeden večer ve vašem kruhu mlčky. Proč? Ovšem, proč? Nikdy jsem o to nemluvil, moji milí, ale ve vesmíru žijí stejné bytosti jako my. Nejen že mají lidskou podobu, ale podobají se nám dokonce jak vejce vejci. Polovina obydlených pl…

Výprava, o které chci psát, byla jak svými důsledky, tak svými rozměry největším dílem mého života. Je mi jasné, že mým slovům málokdo uvěří. Ale i když to vypadá jako paradox, nevěřícnost čtenářů mi úkol právě usnadňuje. Nemohu totiž tvrdit, že bych byl uskutečnil svůj záměr na výbornou. Po pravdě řečeno, dopadlo to spíš špatně. A přestože jsem to nezbabral já, nýbrž jistí závistivci a ignoranti, kteří mi zkřížili plány, není mi lehčeji na duši.

Jeden robot, který se měl vydat na dalekou a nebezpečnou cestu, se doslechl o užitečném zařízení, které jeho vynálezce nazval elektronický přítel. Usoudil, že mu bude líp se společníkem, i kdyby jím měl být pouhý přístroj, vypravil se tedy za vynálezcem a požádal ho o bližší informace. / „Jak si přeješ,“ odvětil vynálezce. (Vězte, že v pohádkách si všichni tykají, dokonce ani drakům se nevyká, pouze králové používají množné číslo.) Po těch slovech v…

Dvacátý den cesty.Kosmokrator s vypnutými motory letí jako nové nebeské těleso okolo Slunce a stíhá Venuši, jejíž fáze, měnící se jako čtvrti Měsíce, je už možno pozorovat pouhým okem. Avšak tento let si vůbec neuvědomujeme. Nedíváme-li se na televisor, mohli bychom se domnívat, že raketa leží nehybně na zemi. Po celé hodiny se procházím ústřední chodbou sem a tam, probíhám všemi galeriemi a průchody v skladištních prostorách a zase se vracím dol…

ZAČÍNALI UŽ PLANETĚ PŘIVYKAT – její neměnné pouštní tvářnosti s nepatrnými šmouhami rozplývajících se oblak, mezi nimiž i ve dne prosvítaly hvězdy. Šumotu písku pod nohama a pod koly vozů, červenému slunci, jehož paprsky byly mnohem jemnější než na Zemi, takže na holé kůži bylo místo tepla cítit jen jeho němou přítomnost. Ráno vyjížděly skupiny do terénu, každá svým směrem, energoboty mizely kolébavě jako nemotorné loďky mezi dunami, a když se pr…

Zřejmě nastala polední přestávka – důstojníci, úředníci, sekretářky, všichni se tlačili u výtahů. Vmísil jsem se do největší skupiny. Po chvíli jsem už sjížděl dolů – co nejdál od tohoto proklatého místa, co nejdál… / Oběd byl spíše skromný: bramborová polévka s nočky, tuhá pečeně, vodnatý kompot a čaj černý jako bota, zato bez chuti. Nikdo se neptal po penězích ani nepředkládal účet. U stolů se naštěstí nemluvilo. Dokonce ani nikdo nepopřál nikomu …