Jednou za onoho času sestrojil konstruktor Trurl osmipatrový myslící stroj. Natřel ho bílou barvou a rohy pomaloval modrofialově, načež poodstoupil, prohlédl si své dílo a přikreslil několik klikatých čar na přední stěnu. Tam, kde by se asi dalo tušit čelo, přidal pár oranžových puntíků. Byl nadmíru spokojen sám se sebou, a pohvizduje si veselou melodii, položil stroji obvyklou zkušební otázku, kolik je dvakrtá dva? / Stroj se dal do chodu. Elektron…

Více
  • 13. 5. 2023

RIEN DU TOUT, OU LA CONSÉQUENCE / (Ed. du Midi) /   / Nic, aneb důslednost není jenom knižním debutem paní Solange Marriotové, ale i prvním literárním dílem, které dospělo k hranicím spisovatelských možností. Není to žádné veledílo krásna; pokud je to nutné, nazval bych je arcidílem poctivosti. Právě totiž nezbytnost poctivosti je oním červem, který nám dnes ohlodává celou literaturu. Jejím největším trápením je totiž pocit studu, že není možné být s…

Více
  • 13. 5. 2023

„Sakra, už je to tady!“ / První výstřel zaduněl pod klenutým stropem ztrácejícím se v neproniknutelné tmě. Následovala ohlušující salva dalších a ozvěna mi zavibrovala lebkou. / V tom okamžiku byl úkryt za mramorovým sloupem tím nejútulnějším místem na světě. Nechtělo se mi odtamtud až bolestně. Musel jsem. Kopanec nenávisti a strachu mne vymrštil z podřepu. Jen tyto dva poslední lidské pocity mě drží pohromadě a já je za to nesnáším. / Noci osvětlovanou…

Více
  • 13. 5. 2023

Dvacátý den cesty.Kosmokrator s vypnutými motory letí jako nové nebeské těleso okolo Slunce a stíhá Venuši, jejíž fáze, měnící se jako čtvrti Měsíce, je už možno pozorovat pouhým okem. Avšak tento let si vůbec neuvědomujeme. Nedíváme-li se na televisor, mohli bychom se domnívat, že raketa leží nehybně na zemi. Po celé hodiny se procházím ústřední chodbou sem a tam, probíhám všemi galeriemi a průchody v skladištních prostorách a zase se vracím dol…

Více
  • 13. 5. 2023

ZAČÍNALI UŽ PLANETĚ PŘIVYKAT – její neměnné pouštní tvářnosti s nepatrnými šmouhami rozplývajících se oblak, mezi nimiž i ve dne prosvítaly hvězdy. Šumotu písku pod nohama a pod koly vozů, červenému slunci, jehož paprsky byly mnohem jemnější než na Zemi, takže na holé kůži bylo místo tepla cítit jen jeho němou přítomnost. Ráno vyjížděly skupiny do terénu, každá svým směrem, energoboty mizely kolébavě jako nemotorné loďky mezi dunami, a když se pr…

Více
  • 13. 5. 2023

Spěšně jsem složil Gibarianovy poznámky a strčil si je do kapsy. Přistoupil jsem pomalu ke skříni a nahlédl dovnitř – kombinézy a šatstvo byly namačkány do jednoho kouta, jako kdyby byl ve skříni někdo stál. Zpod hromady papíru na dně čouhal růžek obálky. Zvedl jsem ji. Byla adresována mně. Se sevřeným hrdlem jsem obálku roztrhl a musel jsem se přemoci, abych rozložil malý lístek, který byl uvnitř. / Gibarian na, něj napsal svým pravidelným, neobyče…

Více
  • 13. 5. 2023

Zřejmě nastala polední přestávka – důstojníci, úředníci, sekretářky, všichni se tlačili u výtahů. Vmísil jsem se do největší skupiny. Po chvíli jsem už sjížděl dolů – co nejdál od tohoto proklatého místa, co nejdál… / Oběd byl spíše skromný: bramborová polévka s nočky, tuhá pečeně, vodnatý kompot a čaj černý jako bota, zato bez chuti. Nikdo se neptal po penězích ani nepředkládal účet. U stolů se naštěstí nemluvilo. Dokonce ani nikdo nepopřál nikomu …

Více
  • 13. 5. 2023

Spínací skříňky jsou všechny stejné, jen dráty mívají různou barvu. / „Modrý, nebo červený?“ položil jsem hamletovskou otázku všech akčních filmů. / Vzápětí už jsem věděl, že modrý to není. / Molo se roztřáslo pod Wriesovými skoky. / „Že by červený?“ / Zajiskřilo se a teplý motor okamžitě chytil. Teď kde to má zpátečku. / Wries doskočil na příď, meč v rukou. / „Aha,“ pochopil jsem značky u páky s oleštěnou rukojetí, přeřadil z N na R a dorval plynové madlo k pře…

Více
  • 13. 5. 2023

“Ahoj Mazlíku,” zmohl jsem se. / Neodpověděla. Hlavu držela, jako by pozorovala něco za svým levým ramenem, zplihlé mastné vlasy do voskového obličeje, přes který se krabatěla síť oteklých jizev. Neměla černé brýle, tak bylo vidět, jak má víčka hluboko zapadlá v prázdných důlcích. I na víčkách měla jizvy, jak ji… jak ji… Na sobě měla tepláky s vytahanými koleny, velký vyrudlý župan a růžové pantofle s chlupatými bambulemi. / Mimoděk jsem vstal, i H…

Více
  • 13. 5. 2023

Obavy, které ve mně rostly přímo úměrně s přiblížením se k domovu a tmou houstnoucí za okny autobusu, explodovaly, když jsem na schodišti našeho paneláku potkal paní Medrníkovou, sousedku zespoda, s kterou se navzájem nenávidíme od té doby, co jeden z mých pavoučků uprchl větrací šachtou a pronikl k ní na záchod, kde se u stropu neškodně houpal na pavučince. Rozmazala ho, babizna jedna, tenkrát po zdi smetákem, mladičkého ubohého pavoučka. A vláč…

Více
  • 13. 5. 2023

Za pět minut, když si nehty rozštípal kůži na druhé ruce až do krve, jak zkoušel, jestli ještě nespí, by bral všemi deseti úplně cokoliv než skutečnost. Z ničeho nic dostal neuvěřitelnou chuť na obrovský syrový řízek posypaný centimetrovou vrstvou LSD. / Na jeho přísně střeženém letišti pod XXXXXXXX horami právě před několika okamžiky přistál Bůh s velkým B i s celou andělskou suitou.

Více
  • 13. 5. 2023

V koši s uhlím vězely železné nástroje, rozžhavené do bílého žáru. Kleště s pilovitými čelistmi na mě působily ještě asi tak nejlidštěji. / „Já začnu!“ zaskřehotal Kilmalcom a strhal ze sebe kutnu. Na zpoceném zraněném rameni mu svítil pruh špinavé zakrvácené látky (podle toho jsem ho poznal). / „Obleč se, ty prase smradlavý, kdo se má koukat na ten tvůj hrb!“ řekl jsem posměšně. Uvnitř jsem se připravoval na odpoutání duše – tak se prý dá přestát i to…

Více
  • 13. 5. 2023

Leželi jsme na okraji lesa a přes příjezdovou cestu pozorovali temnou siluetu starého domu. Stmívalo se a až na crčení vody v okapech nebylo slyšet nic nepatřičného. Snědli jsme čokoládu, ještě chvilku počkali a už s nasazenými nočními brýlemi jsme se přikradli k deštěm zmáčené zdi a doplížili se podél ní k vratům od garáže. / Byla zamčená. / Vůbec mne nezajímalo, co by mohlo být v domě — zápach hnijícího masa samotu prozradil už hluboko v lese. Vlézt …

Více
  • 13. 5. 2023

Jak jsem uskočil, zamotaly se mi nohy – naštěstí jsem neupadl. To už má levá ruka pumpovala závěrem brokovnice a proudy broků se napřely proti pružinovitě kráčejícím nestvůrám. / Měl jsem bohužel nabito jen pět ran – vzduch se přesto naplnil kusy tkání, hořícími vlasy a výtrysky černé krve. Když jsem poslední ranou zasáhl jednoho z mrtváků do pupku, hlavou mi kmitla věta, kterou kdysi dávno strýc Damián popisoval dědovi, jak byl kdosi nešťastnou náh…

Více
  • 13. 5. 2023

„Pane Peytli! Vzhůru!“ hodil mi otec Patrick krátký meč, sám roztočil řemdih a vrhl se do vřavy. Ještě jsem si všiml, jak se Švéd spoutaný Merlinovým stínem tluče v bahně mezi mrtvolami, pak všechno zmizelo v krvi. /   / * * * * * /   / Merlinův vůz se ukázal účinnějším než rotační kulomet. Přestože Dánů stále byla mnohonásobná přesila, začalo to vypadat, že je do oběda vyhladíme. / Jako by mi někdo do svalů doléval čerstvou sílu – rychle jsem se prob…

Více
  • 13. 5. 2023