ZAČÍNALI UŽ PLANETĚ PŘIVYKAT – její neměnné pouštní tvářnosti s nepatrnými šmouhami rozplývajících se oblak, mezi nimiž i ve dne prosvítaly hvězdy. Šumotu písku pod nohama a pod koly vozů, červenému slunci, jehož paprsky byly mnohem jemnější než na Zemi, takže na holé kůži bylo místo tepla cítit jen jeho němou přítomnost. Ráno vyjížděly skupiny do terénu, každá svým směrem, energoboty mizely kolébavě jako nemotorné loďky mezi dunami, a když se pr…

Více
  • 13. 5. 2023

Spěšně jsem složil Gibarianovy poznámky a strčil si je do kapsy. Přistoupil jsem pomalu ke skříni a nahlédl dovnitř – kombinézy a šatstvo byly namačkány do jednoho kouta, jako kdyby byl ve skříni někdo stál. Zpod hromady papíru na dně čouhal růžek obálky. Zvedl jsem ji. Byla adresována mně. Se sevřeným hrdlem jsem obálku roztrhl a musel jsem se přemoci, abych rozložil malý lístek, který byl uvnitř. / Gibarian na, něj napsal svým pravidelným, neobyče…

Více
  • 13. 5. 2023

Zřejmě nastala polední přestávka – důstojníci, úředníci, sekretářky, všichni se tlačili u výtahů. Vmísil jsem se do největší skupiny. Po chvíli jsem už sjížděl dolů – co nejdál od tohoto proklatého místa, co nejdál… / Oběd byl spíše skromný: bramborová polévka s nočky, tuhá pečeně, vodnatý kompot a čaj černý jako bota, zato bez chuti. Nikdo se neptal po penězích ani nepředkládal účet. U stolů se naštěstí nemluvilo. Dokonce ani nikdo nepopřál nikomu …

Více
  • 13. 5. 2023

Ten případ byl založen ad acta. Pracovala na něm policie, Sureté a nakonec kontrašpionáž. Materiál odpočívá v archívu, bude ho tam pěkných pár kilo. Tak tedy začínám. Hlavní osobou je Dieudonné Proque. Proque je jméno, které nezní francouzsky. Předtím se jmenoval Procke a byl to německý žid, který jako kluk emigroval s rodiči do Francie, bylo to za Hitlera, v roce tisíc devět set třicet sedm. Rodiče pocházeli ze střední měšťanské vrstvy, až od na…

Více
  • 13. 5. 2023

Z deseti následujících přistání mi zbyly vzpomínky nesouvislé a nepříjemné. Třetí průzkum trval nejdéle, tři hodiny, přestože jsem se dostal přímo do centra regulérní bitvy vedené roboty, kteří se podobali předpotopním ještěrům. Byli bojem tak zaujati, že si mě nevšimli, když jsem bílý jako anděl, jenže bez křídel, slétl na bitevní pole v aureole plamene. Ještě v letu jsem pochopil, proč i tato krajina vypadala z rakety jako pustá. Byli pokryti o…

Více
  • 13. 5. 2023

[III] / Ležel naznak. Tma se hemžila záblesky, které se mu tvořily před očima. Pratt šel na záď rakety. Ano? Docházel mu kyslík. Ti dva mu nemohli pomoci. A co Momssen? Proč neodpovídal? Třeba už byl mrtev? Ne, Simon ho slyšel. Musel být někde nablízku – za stěnou. Za stěnou? To by znamenalo, že v místnosti, kde byl Momssen, byl vzduch. Jinak by nebyl nic slyšel. Co slyšel? Kroky? Proč ho volali? Proč neodpovídal? / Hlasy agónie, rozdělené na tečky a č…

Více
  • 13. 5. 2023

III / 1. Kalenušan: Kolegové, došla nová hlášení z terénu. Poslouchejte! Na severní polokouli nastal prudký vzrůst blahobytu. Jsou četné oběti. Prognostický ústav varuje před dalším nebezpečným růstem životní úrovně. Anebo tady: Pracovníci ministerstva rozkoše objevili při poslední razii v lesích osadu, jejíž obyvatelé se živili kořínky. Podle vlastních slov utekli před civilizací, protože jim bylo tak dobře, že to už nemohli vydržet. Co vy na to? / 2…

Více
  • 13. 5. 2023

Spínací skříňky jsou všechny stejné, jen dráty mívají různou barvu. / „Modrý, nebo červený?“ položil jsem hamletovskou otázku všech akčních filmů. / Vzápětí už jsem věděl, že modrý to není. / Molo se roztřáslo pod Wriesovými skoky. / „Že by červený?“ / Zajiskřilo se a teplý motor okamžitě chytil. Teď kde to má zpátečku. / Wries doskočil na příď, meč v rukou. / „Aha,“ pochopil jsem značky u páky s oleštěnou rukojetí, přeřadil z N na R a dorval plynové madlo k pře…

Více
  • 13. 5. 2023

“Ahoj Mazlíku,” zmohl jsem se. / Neodpověděla. Hlavu držela, jako by pozorovala něco za svým levým ramenem, zplihlé mastné vlasy do voskového obličeje, přes který se krabatěla síť oteklých jizev. Neměla černé brýle, tak bylo vidět, jak má víčka hluboko zapadlá v prázdných důlcích. I na víčkách měla jizvy, jak ji… jak ji… Na sobě měla tepláky s vytahanými koleny, velký vyrudlý župan a růžové pantofle s chlupatými bambulemi. / Mimoděk jsem vstal, i H…

Více
  • 13. 5. 2023

Obavy, které ve mně rostly přímo úměrně s přiblížením se k domovu a tmou houstnoucí za okny autobusu, explodovaly, když jsem na schodišti našeho paneláku potkal paní Medrníkovou, sousedku zespoda, s kterou se navzájem nenávidíme od té doby, co jeden z mých pavoučků uprchl větrací šachtou a pronikl k ní na záchod, kde se u stropu neškodně houpal na pavučince. Rozmazala ho, babizna jedna, tenkrát po zdi smetákem, mladičkého ubohého pavoučka. A vláč…

Více
  • 13. 5. 2023

Za pět minut, když si nehty rozštípal kůži na druhé ruce až do krve, jak zkoušel, jestli ještě nespí, by bral všemi deseti úplně cokoliv než skutečnost. Z ničeho nic dostal neuvěřitelnou chuť na obrovský syrový řízek posypaný centimetrovou vrstvou LSD. / Na jeho přísně střeženém letišti pod XXXXXXXX horami právě před několika okamžiky přistál Bůh s velkým B i s celou andělskou suitou.

Více
  • 13. 5. 2023

V koši s uhlím vězely železné nástroje, rozžhavené do bílého žáru. Kleště s pilovitými čelistmi na mě působily ještě asi tak nejlidštěji. / „Já začnu!“ zaskřehotal Kilmalcom a strhal ze sebe kutnu. Na zpoceném zraněném rameni mu svítil pruh špinavé zakrvácené látky (podle toho jsem ho poznal). / „Obleč se, ty prase smradlavý, kdo se má koukat na ten tvůj hrb!“ řekl jsem posměšně. Uvnitř jsem se připravoval na odpoutání duše – tak se prý dá přestát i to…

Více
  • 13. 5. 2023

Všichni sprinteři přede mnou zmizeli ve dveřích, za nimiž byla nedlouhá chodba osvětlená slabými zaprášenými žárovkami. Ještě jsem zahlédl poslední záda, jak mizí za dveřmi na jejím úplném konci – bylo na nich napsáno DAS BÜRO. /   / * * * * * /   / Uvnitř DAS BÜRA se mi naskytl pohled, jaký jsem viděl na jedné prastaré fotografii – živý obraz se tomu říkalo. / Za obrovským psacím stolem se tyčil obrovský muž s dlouhou blonďatou parukou, obrovským pop…

Více
  • 13. 5. 2023

Tak se stalo, že když mi ráno začali snášet Knihy Pravdy, byl jsem ještě v županu. Chlad ze včerejšího večera docela zmizel. / Poslové vstupovali po jednom a každý na mne konsternovaně zíral a každý blekotal o tom, že s Knihou Pravdy nemá nic společného, že je jen a jen posel. Když některý zíral příliš konsternovaně, řekl jsem: „Co se děje? Neviděl jste nikdy župan?“ Nebo: „Hezcí papoušci, že?“ / Do čtvrt na tři byl u jedné stěny konferenčního sálu sto…

Více
  • 13. 5. 2023

5 / Owen pohlédl do zpětného zrcátka, spatřil Henryho s Dudditsem v náručí, ujistil se, že oba mají zapnuté pásy a připevnil si ten svůj. „Dobře ho drž,“ řekl. „Pořádně to s náma hodí.“ Vycouval asi třicet metrů, zařadil rychlost a rozjel se směrem do mezery mezi opuštěným subaru a pravým příkopem. Rigol v silnici se na tom místě zdál o něco užší. / Opravdu to s nimi pořádně hodilo. Owenův pás se napjal, kam až to šlo, a on zahlédl, jak Dudditsovo tělo…

Více
  • 13. 5. 2023