Půlnoční temnota. Srpek měsíce. Obloha plane hvězdami. Větrem nadouvaný stan archeologů. Někdo z něj vychází. Piurivar. Velmi útlý, pohybuje se s opatrností stáří. / Jistě doktor Huukaminaan. / Štíhlá postava stojí na silnici, čeká: další Metamorf, také starý, stejně hubený, otrhaný a podivně oblečený. / Khivanivod, je to on. Vidí sám sebe okem vlastni mysli. / Za ním se pohybují stínové postavy, pět, šest, je jich sedm. Samí Kožoměnci. Podle vzhledu vesniča…

Více
  • 13. 5. 2023

(???) / Podle vzhledu byl neobyčejně starý, s tváří svraštělou jako vysušené jablko. Dlouhý šedý plnovous měl pečlivě vytvarovaný. V jeho očích nebylo vidět ani bělmo, ani žádný výraz. A už v žádném případě nebyl překvapený. / Že by jeden z budovatelů plochy? Zatímco Kin pozorovala, jak s ním Stříbřena hovoří, při čemž oba seděli se zkříženýma nohama ve stínu stromů, Kin rychle přemýšlela, kombinovala a odvozovala. Jeho oblečení nebylo nic jiného než o…

Více
  • 13. 5. 2023

Kin lay in her bunk, thinking. She thought of how attitudes to aliens got stereotyped. Kung were paranoid, blood-thirsty and superstitious. Shandi were calm, blood-thirsty and sometimes ate people. Shandi and kung thought humans were blood-thirsty, foolhardy and proud. Everyone thought Ehfts were funny, and no-one knew what Ehfts thought about anyone. / It was true that, once, four kung had boarded a grounded human ship during the bad old day…

Více
  • 13. 5. 2023

  I.   Bří Arnoldové (zal. 1905) pravil, Všemu je konec; /   II.   Veškeré Záclony, Koberce, Ložní soupravy, Dámské prádlo, Hračky, Modelové klobouky, Galanterie, Kovomal, Instalační materiál; /   III.   Veškeré stěny, podlahy, stropy, výtahy, pohyblivá schodiště; /   IV.   Všechno musí pryč. / Z Knihy Nom, Nouzové východy, kap. 3, verš I – IV /   /   / Později, když se zaznamenávaly další kapitoly Knihy Nom, říkalo s…

Více
  • 13. 5. 2023

  VII.   I řekla Grimma, Máme dvojí volbu. /   VIII.   Můžeme utéct, nebo se můžeme schovat. /   IX.   I řekli, Co sobě zvolíme? /   X.   Pravila, Budeme bojovat. / Z Knihy Nom, Kamenolomy, kap. 3, Verš VII – X /   /   / Nebyla to zrovna chumelenice, jenom jedna taková sněhová přeháňka, jaké přicházejí začátkem zimy, aby daly jasně najevo, že zima je tu. Tohle říkala bábi Morkie. / Rada ji stejně nijak zvlášť nezajímala.…

Více
  • 13. 5. 2023

Ten byl domovem několika tisícovek nomů – jak si říkali – kteří dávno předtím opustili život v otevřené krajině a usadili se pod lidskými podlahami. / Ne že by měli s lidmi něco společného. Lidé byli velcí, pomalí a hloupí. / Nomové žijí rychle. Pro ně je deset let jako století. Ježto v Obchoďáku žili víc než osmdesát let, dávno zapomněli, že existují věci jako Slunce a Déšť a Vítr. Vše, co existovalo, byl Obchoďák – stvořený legendárním bří Arnoldové …

Více
  • 13. 5. 2023

Když se na to dívám s odstupem času, všechno, co se udalo v následující rozvášněné čtvrthodině, se mi prolíná a mizí jako obrazce v rozvířeném kaleidoskopu. Ale přece si vzpomínám na určité výřezy, na fotografické momentky, které jsou zdánlivě bez vzájemné souvislosti: Vidím vlny pohrdání a nenávisti, které mě hrozily zaplavit ze všech stran, vidím v lóži nad sebou ztrhaný obličej presidenta, který něco marně křičí do kabiny zvukového technika, v…

Více
  • 13. 5. 2023

Ani když mu bylo nejhůř – dokonce ani když si připadal starší než sám Nejstarší a mrtvý jako mrtvý Payter – nevypadal Paul tak strašně jako to žalostné stvoření, které na něj mávalo pistolí z poklopu jeho vlastní lodi. Pod měsíc neholenou bradou vypadal obličej toho muže jako mumie. Smrděl. / „Měl by ses radši umejt!“ vyštěkl na něj Paul. „A dej tu pitomou pistoli pryč.“ / Mumie se zhroutila na poklop. / „Ty seš Paul Hall,“ řekla a dívala se na něj. „Prob…

Více
  • 13. 5. 2023

Nejsem žádný Hamlet. Přestože jsem sluha pána, nebo bych jím byl, kdybych byl člověk. A to nejsem. Jsem počítačový program. Je to počestný stav a vůbec se za něj nestydím, zvlášť proto, že jsem (jak můžete sami posoudit) program velmi kultivovaný a dokážu nejen rozvíjet posloupnost nebo vytvořit to či ono prostředí, ale jsem schopen i citovat bezvýznamné básníky dvacátého století. / To jen abych navodil atmosféru, že právě hovořím. Jmenuji se Albert…

Více
  • 13. 5. 2023

Vyprávěl jsem vám o některých dobrých lidech a o některých zkažených lidech a teď nadešel čas, abych vám vyprávěl o jednom skutečně špatném člověku. Nebude se vám líbit, ale je třeba, abyste ho znali. Stručně jsem se o něm zmínil, když jsem mluvil o teroristech, ale nebyl jsem k němu spravedlivý. Určitě bych k němu byl rád spravedlivý –hodně spravedlivý, nejlépe při jeho dopadení– ale to se nestalo. Bohužel. / Jmenoval se Beaupre Heimat a kdysi byl …

Více
  • 13. 5. 2023

Lodní mozek Fénixe opravdu vařil výborně. Růžoví garnáti chutnali jako čerstvě vylovení z moře. Po nich přišlo na řadu fritto misto, taky výtečné, pak jemně kořeněné rizoto a nakonec fíky s krémem jako dezert. Všechno to bylo báječné. Anebo nám to možná jen připadalo báječné, protože jsme si všichni oddechli, když se ukázalo, že cesta sem nebyla zbytečná. / Jediné, co jsem při večeři postrádala, bylo víno. K jídlu se podávaly jen kapsle s džusem z t…

Více
  • 13. 5. 2023

Ze všech možných míst na světě, kam mohli Arkadije Bora unést, byl plovoucí hotel Hermes tím něj absurdnějším. Jak je to všechno směšné! Nejprve ho chytí KGB. Pak ho unesou ti neurvalí domorodci, kteří si říkají Kamehameha Korps, a transportují ho k vojenské kontrarozvědce do Fort Shafter. Vypadá to, že Korps pracují s rozvědkou ruku v ruce. A nakonec přijde dlouhý noční let v jedné z těch protivných nemotorných vojenských helikoptér a on, ta žen…

Více
  • 13. 5. 2023

Cochenour s Dorrie byli moje asi padesátá nebo šedesátá výprava na výkopech, takže mě nijak nepřekvapovalo, že měli chuť makat jako kuliové. Vůbec nezáleželo na tom, že ze začátku byli líní a znudění, ale postupně dostali objevitelskou horečku a naplno se pustili do pátráni po něčem, co kdysi patřívalo úplně neznámým vetřelcům a zůstalo tam po nich z doby, kdy na Zemi lidem nejbližší tvorové byli malé divoké bestie s dozadu ubíhajícím čelem, kter…

Více
  • 13. 5. 2023

Bylo ráno 15. června a Guye Burckhardta probudil jeho vlastní křik ze sna. / Byl to obludný a nepochopitelný sen, s výbuchy, stíny postav, které nepatřily lidem a z jejichž každého slova šel děs. / Otřásl se a otevřel oči. / Za okny ložnice kvílel giganticky zesílený hlas. / Burckhardt doklopýtal k oknu a vyhlédl ven. Bylo chladno, vůbec neodpovídající datu v kalendáři, ale hodící se spíše k říjnu než k červnu. Ulice vypadala docela normálně — kromě rozhlaso…

Více
  • 13. 5. 2023

Timothy Clary nedostal ke svým devátým narozeninám žádný dort. Strávil je celé v čekárně terminálu TWA na letišti Johna F. Kennedyho v New Yorku, kde chvílemi spal a chvílemi plakal vyčerpáním či strachem. Jediné, co měl k jídlu, bylo okoralé dánské pečivo z jídelního vozíku. Nebylo ho však mnoho a on se strašně styděl, protože si pomočil kalhoty. Třikrát. Dostat se k toaletám přes na zemi poskládaná těla uprchlíků bylo téměř nemožné. V prostoru …

Více
  • 13. 5. 2023