Čtyři muži, vždy dva a dva, odešli do vyjících vírů Jupitera a už se nevrátili. Odkráčeli do rezavé vichřice – či spíše odskákali – tisknouce břicha k zemi a s lesknoucími se boky. / Neodešli totiž v lidské podobě. / A teď stál před stolem Kenta Fowlera, vedoucího třetí kopule Komise pro výzkum Jupitera, pátý muž. / Pod Fowlerovým stolem si starý Chlupáč vydrbal blechu a opět se uvelebil k spánku. / Harold Allen, uvědomoval si Fowler s náhlou úzkostí, je pří…

Více
  • 13. 5. 2023

Warren stál venku před lodí a rozhlížel se po povrchu planety. Večer zvolna přecházel do noci, ve které smetiště nebylo ničím jiným než skvrnou na úbočí pahorku. / Nedávno tu takhle stála jiná loď, jen kousek odtud. Jiná loď jiných lidí. / Něco se jim tu stalo, něco, po čem Warrenův tým bezvýsledně pátral. / Žádná oprava motoru to nebyla. Rozhodně ne. Ať si říká, kdo chce, co chce, nemohla to být běžná oprava. / Součástky, rozházené po smetišti, působily zma…

Více
  • 13. 5. 2023

Narovnal držadlo, kterým se vlček roztáčel, a předtím, než vyznačil tužkou spirály, vyleštil kov. Vypůjčil si olej na šicí stroje a naolejoval závit na držadle, aby šel hladce. Potom se začal zabývat malováním. / Nešlo mu to, ale pracoval se zarytou úporností. Opatr ně nanášel barvy – červenou, potom zelenou, potom žlutou a doufal, že jsou správně, protože si nemohl vzpomenout, jak přesně byly. Ačkoli pořadí barev nebude příliš důležité, jen aby byl…

Více
  • 13. 5. 2023

Byly to kvalitní hodinky. Už přes třicet let šly přesně. Nosil je jeho otec, po jeho smrti matka ty hodinky uschovala a dala mu je k osmnáctým narozeninám. A po celé ty dlouhé roky mu hodinky dobře sloužily. / Ale když se teď Joe Crane díval na hodiny visící nad šatníkem v redakční místnosti, musel uznat, že jdou jeho hodinky špatně. Předbíhaly se. Ukazovaly sedm hodin, zatímco na ciferníku nástěnných hodin bylo teprve šest. Když o tom tak uvažoval …

Více
  • 13. 5. 2023

Vzbudil se ráno a někdo mu držel nohy. Rychle se posadil, aby zjistil, co se děje. / Ale nemusel se vůbec znepokojovat; to jen Towser si k němu vlezl do postele a natáhl se mu přes nohy. / Pes tiše zakňučel a zahrabal zadníma nohama, jak ve snu honil králíky. / Taine vytáhl nohy zpod psa, posadil se a natáhl se pro šaty. Bylo sice ještě brzy, ale Taine si najednou vzpomněl, že nábytek, který si včera přivezl, zůstal na voze a že by ho měl přenést dolů a z…

Více
  • 13. 5. 2023

Starý Mose Abrams hledal zaběhlé krávy, když našel tu podivnou cizí věc. Nevěděl, co je to zač, ale žilo to a nacházelo se to ve značných nesnázích a starý Mose, přes všechno, co o něm sousedé říkali, neměl to srdce, aby tu nemocnou věc nechal tam v lesích samu sobě. / Vypadalo to hnusně — lesklé, celé zelené, s pár karmínovými tečkami — a odpor to budilo už z takových deseti metrů. A taky to páchlo. / Lezlo to nebo se to aspoň snažilo zalézt do ořeší,…

Více
  • 13. 5. 2023

Byla to prapodivná nesourodá skupina. Mao Ce-tungovým hlavním vyjednavačem byl kyprý Kublaj Chán, v jehož tmavých lstivých očkách se zračila vychytralost a vnitřní síla. Ve svém prvním životě byl císař se všemi výsadami, ale nyní zřejmě dával přednost menší odpovědnosti. Dalším mužem s ním byl Hemingway, velký a těžký, s hlubokým hlasem a nenuceným, téměř arogantním chováním. Mao také vyslal čtyři malé mužíky ve stejných modrých uniformách s rudý…

Více
  • 13. 5. 2023

Narodil se na Vánoce. Chalid, Zabiják Bytostí, byl prvním, kdo pozvedl ruku proti cizím vetřelcům, kteří během jediného dne okupovali Zemi a každého, kdo se jim postavil na odpor, smetli jako obtížný hmyz. Jmenoval se Chalid Halim Burke. Po otci byl Angličan, po matce Pákistánec. Narodil se na Štědrý den. Matce přinesl bolest a hanbu a své rodině žal. Přestože byl vánočním děckem, i přes úžasnou shodu okolností neměl v úmyslu stát se spasitelem l…

Více
  • 13. 5. 2023

Vrátil se včas a tvářil se znechuceně. „Všichni na tebe čekáme 9. srpna 1100 u pevninské hradby za Blachernami, asi sto metrů vpravo od první brány.“ / „O co jde?“ / „Běž a uvidíš sám. Zvedá se mi žaludek, jen na to pomyslím. Běž a udělej, co je třeba udělat, aby tohle svinské šílenství skončilo. Na co čekáš? Skoč proti proudu a přidej se k nám.“ / „Kdy v ten den?“ zeptal jsem se. / Na chvíli se zamyslel. „Řekl bych tak dvacet minut po poledni.“ / Vyšel jsem z …

Více
  • 13. 5. 2023

Půlnoční temnota. Srpek měsíce. Obloha plane hvězdami. Větrem nadouvaný stan archeologů. Někdo z něj vychází. Piurivar. Velmi útlý, pohybuje se s opatrností stáří. / Jistě doktor Huukaminaan. / Štíhlá postava stojí na silnici, čeká: další Metamorf, také starý, stejně hubený, otrhaný a podivně oblečený. / Khivanivod, je to on. Vidí sám sebe okem vlastni mysli. / Za ním se pohybují stínové postavy, pět, šest, je jich sedm. Samí Kožoměnci. Podle vzhledu vesniča…

Více
  • 13. 5. 2023

16 / Za branou se Rawlins prudce zastavil a zeptal se počítače, jestli by pro něj bylo bezpečné, kdyby si tu na chvíli vsedě odpočinul. Počítač souhlasil. Rawlins bez meškání poklesl v kolenou a sedl si na paty. Kamenná dlažba ho vzápětí začala příjemně chladit. Ohlédl se. Za ním se do výšky padesáti metrů tyčila děsivá konstrukce z kolosálních kvádrů, sestavených s dokonalou přesností a bez použití malty. Zdálo se, že musí každým okamžikem zavalit …

Více
  • 13. 5. 2023

Nakonec se na Holmanův svět přece jen vrátil. Sám si nebyl jist, proč vlastně. Nazývejme to neodolatelným nutkáním; nazývejme to sentimentalitou; nazývejme to hloupostí. Gundersen se na to místo nikdy vrátit nehodlal. A přesto byl tu, připravoval se na přistání a měl ji před sebou na obrazovce, dost blízko, aby se mohl natáhnout a sevřít ji v dlani, planetu o málo větší než Země, planetu, jež ho stála nejlepších deset let jeho života, planetu, na…

Více
  • 13. 5. 2023

Vstal za úsvitu a sešel na patio, aby se poprvé podíval na jediné město, které dosud neviděl, Alexandrii. Letošní pětici tvořila města Čchang-­an, Ásgard, New Chicago, Timbuktu a Alexandrie, tedy obvyklá směs staletí, kultur, skutečností. Když spolu s Gioiou minulé noci po dlouhém letu dorazili z Ásgardu, ležícího na dalekém severu, byla už tma, a tak šli přímo do postele. Teď, v něžném broskvovém úsvitu, mu štíhlé věže a hradby Ásgardu připadaly…

Více
  • 13. 5. 2023

 Detektor v rohu Mahlerovy kanceláře červeně zablikal. Mahler na to unaveným pohybem ruky upozornil smutně se tvářícího časoskokana, který před ním zkroušeně seděl za stolem a vypadal ve svém neohrabaném skafandru uskřípnutě a nejistě. / „Vidíte,“ pravil Mahler a poklepal na desku stolu. „Právě chytili dalšího. Jsme soustavně zaplavováni lidmi, jako jste vy. Až vás dopravíme na Měsíc, uvidíte sám, kolik jich tam už je. Jenom já sám jsem ji…

Více
  • 13. 5. 2023

V těch letech jsme vyvolávali různé slavné postavy z minulosti, abychom se podívali, co byly zač. To bylo uprostřed dvanáctých let, asi tak od roku 12 400 do roku 12 450. Povolali jsme Caesara a Antonia a samozřejmě také Kleopatru. Pozvali jsme Freuda, Marxe a Lenina k jednomu stolu, aby si mohli popovídat. Zhmotnili jsme Winstona Churchilla, který nás zklamal (příliš pil a šišlal), a Napoleona, který byl velkolepý. / Desetitisíciletí naší historie …

Více
  • 13. 5. 2023